Představte si nepříliš vzdálenou budoucnost, která je zmítaná velkým nárůstem kriminální činnosti. Od vandalismu přes krádeže... až k vraždám. Takové jednání má už i svoje vysvětlení. Tím je takzvaný syndrom HTS - nositelé tohoto syndromu mají ve svojí DNA vraždící gen, který z nich dřív nebo později udělá vrahy. I proto je nařízené testování občanů, aby bylo možné včas nositele odhalit a ochránit tak společnost.
Tehdy se ale gen objeví i u Daviny. Davina je mladá, velice nadějná dívka s obrovským hudebním talentem a velikým potenciálem. Dokonce chodí na dobrou školu, její budoucnost je doslova zářivá, narodila se téměř dokonalá. Přítomnost vraždícího genu v její DNA ale všechno zničí. Ze dne na den se z oblíbené a krásné dívky stává naprostý vyvrhel, její přátelé ji bez mrknutí oka opustí a její jí doslova mizí před očima. Všechny její sny i plány se hroutí, zvlášť když dojde k nařízení přesunout všechny nositele do speciálních táborů, pryč od normálních lidí. Ona ale dostane díky svému nadání jinou možnost - odejít do výcvikového tábora společně s několika dalšími nositeli, kteří byli taktéž pro určitý potenciál vybráni. Život ve výcvikovém táboře ale není o moc lepší, než v táborech pro nositele. Kdo nedokáže udržet tempo, ten letí do klasického tábora, kde mezitím nositelé padají jako mouchy kvůli příšerným podmínkám. Davina je tak nucená vydat ze sebe naprosto všechno... a odporovat svojí vlastní DNA, aby se z ní nestala vražedkyně, kterou ona jistě není.

Sophie Jordan celkem zabodovala se svojí sérií Drakie, která byla bez pochyby zajímavá. Když přišla s novou knihou, která se odehrávala v blízké budoucnosti, a figuroval v ní vražedný gen, byla jsem naprosto nadšená a zvědavá. Bohužel... ono to až tak slavné nebude.

První věc, která mě při čtení dost zarazila a celkem i odradila... byla hlavní hrdinka. Vlastně mi to mohlo dojít už z anotace, kde se píše:
Davy je téměř dokonalá studentka prestižní střední školy, je krásná, chodí s úžasným klukem a je velmi talentovanou hudebnicí.
Je to přesně tak, jak to z anotace zní. Hlavní hrdinka je téměř ukázkový příklad novodobé „Mary Sue“ - a to snad se vším všudy. Je krásná, už jako malé děcko nějakým zázračným způsobem začala hrát, navíc poté, co snad slyšela nějakou skladbu jenom jednou - a během svého života (který zatím příliš dlouho netrval, vzhledem k jejímu věku) se naučila hrát na kdejaký hudební nástroj. Tím autorka ale ani zdaleka nekončí. Davina je totiž navíc i neskutečně populární, má zářivou budoucnost a chodí s jedním z nejhezčích a nejoblíbenějších kluků na škole, která je sama o sobě prestižní. Dost žalostná volba, natož ještě na začátek.

I kdybych tedy pominula fakt, že je hlavní hrdinka až šíleně dokonalá, pořád se sem valí další nepříjemnosti. Nevítaní mají bez pochyb dobrý potenciál díky volbě, jakou Sophie Jordan učinila při určování námětu: Blízká budoucnost, vraždící gen a rozpolcená společnost. Všechno to zní dobře, ale zpracování to poněkud pohřbilo. Autorka se totiž víc než na děj a námět jako takový, soustředila na hlavní hrdinku, její pocity a obecný náhled. Díky tomu nám tu vzniká poněkud nevýrazná a nezáživná kombinace něčeho, co mohlo být skvělé a něčeho, co skvělé jen tak nebude. K tomu si potom přičtěme fakt, že v ději figuruje nejedno nechvalně známé klišé - badboy, kterému hlavní hrdinka odporuje, ale zároveň ji hrozně přitahuje, zatímco onen badboy je vlastně v jádru neskutečný dobrák a ačkoliv se od hlavní hrdinky snaží držet dál, stejně pro ni má příšernou slabost a udělá pro ni první poslední... A ne, tím jsem bohužel neskončila.

Je tu ale věc, která se mi na Nevítaných opravdu moc líbí, musím za ní dát autorce velký palec nahoru - tou věcí je právě společnost. Celý děj je víceméně postavený na rozdělení společnosti na nositele a „nenositele“ - tedy normální lidi. I když je spousta nositelů naprosto normální a nic neudělali (ačkoliv si tu můžeme udělat maličký otazník - zatím?) - společnost je stejně okamžitě zavrhne jako nebezpečná monstra a nakládá s nimi jako se špínou, doslova. Díky tomu je dost dobře vidět, jak snadno se lidé dají ovlivnit a čeho jsou v případě „ohrožení“ schopní. Stejně tak je tomu i na druhé straně. I nositelé vnímají ostatní lidi naprosto odlišně, ať už v reakci na to, jak se vůči nim chovají, anebo naprosto obecně. V knize je dokonce obsažená část, kdy jeden z nositelů tuším prohlásil, že něco udělal právě proto, aby ostatním zavdal důvod smýšlet o něm jako o vrahovi.

Celá kniha je napsaná poměrně čtivě a je relativně nenáročná. Jen místy se autorka trošku zbytečně rozepisuje v pocitech hlavní hrdinky, které se v knize dost často opakují. V hlavních rolích nám tak září sebelítost, smutek a občas i nějaká menší deprese. Hlavní hrdinka je vesměs chudinka, která se tak trošku probere nejdřív za polovinou knihy - až tehdy se z ní stává opravdový člověk, který se sebral natolik, aby se přestal litovat a vůbec se o něco snažil. Teprve tehdy také začíná mizet opar její příšerné dokonalosti, za což jsem byla vážně moc vděčná - místy už to totiž člověku dokáže vážně lézt na nervy, nemluvě o tom, že takové postavy dost slušně boří celkovou realističnost knihy, která je taktéž důležitá.
Co se děje týče, ten je možná až zbytečně prodlužovaný. Akce se sice místy objevuje, ale málokdy je... tak nějak skutečná. Dost mě proto zaráží fakt, že autorka knihu nakonec ukončila víceméně ve chvíli, kdy se věci teprve začaly pořádně rozjíždět a všechno konečně dostalo nádech zajímavosti. Ačkoliv je fakt, že právě takové ukončení čtenáře dost možná přiměje k přečtení pokračování - Nespoutaných.

Nevítaní je kniha vhodná převážně pro mladší čtenáře, kteří ještě tolik nevnímají nedokonalosti a hledají naopak nějaký ideál, ke kterému se upnout. Společně s Davinou tak mohou prožít celkem zajímavou akci ve světě, který se od toho našeho příliš neodlišuje - pro starší anebo náročnější čtenáře už by tato kniha mohla být poněkud zklamání. I proto Nevítané hodnotím jen třemi hvězdičkami, jako takový slabší průměr.

---

Nevítaní Sophie Jordan

Genetická informace nikdy nelže. Pokud se v ní píše, že jsi vrah, jednou se jím určitě staneš. Je rok 2021 a ve Spojených státech amerických se několikanásobně zvýšil počet vražd. Čím dál tím více lidí má totiž tzv. HTS syndrom –... více

---

Komentáře (3)

Přidat komentář

---