Výlet do Karwiné a okolí

recenze

Smutné vyprávění o smutných lidech, kteří se perou se svým osudem...

Na jaře roku 2020, když se u nás začal objevovat Covid, jsem ještě stihla besedu s paní Lednickou v rámci knižního veletrhu v Ostravě.
Kniha tehdy sotva spatřila světlo světla, začala být známá a já si knihu hned poté zakoupila. Kniha pak trpělivě čekala téměř 2 roky, než se na ni dostalo...
Miluju historické knihy, které nás svým příběhem seznamují s dějinami. Tady je velké plus pro mne v tom, že tento kraj trošku znám. Před lety jsme kolem Šikmého kostela projížděli, Orlovou jsem kdysi kapku znala, ale Ostrava... moje srdeční záležitost.
Když Tomek s Jurkem přijeli tramvají do Ostravy na Antonienplatz... Jen den před čtením této pasáže jsem na stejném místě byla a obdivovala večerní vánoční nasvícení... Takže pro mne opravdu krásné čtení.
No krásné... život v této oblasti se nikdy s nikým nemazlil. Práce, práce a zase práce. Když se na daném území začalo ve větším uhlí těžit, život všech se změnil. Těžba uhlí poznamenala všechny...

Začínáme rokem 1894, kdy je Barbora těhotná a s dcerami Fankou a Barkou jdou solnou cestu do Wieliczky pro sůl. V dnešní době naprosto nepochopitelné... Hned jsem si zjišťovala další informace a zjistila jsem, že ženy kvůli soli ušly za necelý týden přes 300km. Nepředstavitelné. Navíc Barce byly tehdy jen 4 roky...
Barbora miluje svého manžela Pawla, své děti Karla, Františku, Barboru a je těhotná. Vše se však změní v létě roku 1894, když se na dolech stane obrovské neštěstí a Barbora se s dětmi musí přestěhovat...
Kniha byla hodně depresivní. Život nebyl jednoduchý a lidé se s ním prali, jak se dalo. Barboře, ale nejen jí, toho život na záda hodil tolik... Těžká práce, dny bez odpočinku, nemohla být se svými dcerami a vydělala jen na nezbytné živobytí. Stala se z ní stará a zapšklá stará žena, která na vše jen nadává a začala mi být nesympatická. Ale lze se jí divit po tom všem, čím si prošla?
Beru s povděkem, že autorka nechala své hrdiny alespoň trošku mluvit nářečím. Bohužel, jen velmi trošku, což je docela škoda, ale kura a galaty stály za to!! Já bych brala těch nářečních slov ještě více!
Obdivuju paní autorku za to, kolik toho pro knihu určitě udělala. Rešerše ke knize ji určitě stály mnoho úsilí a já toto kvituji s velkým povděkem. Moc se mi líbily zmínky o lázních Darkov a je mi smutno z toho, jak to zde nyní vypadá. Mohu si jen představovat, jak krásné a honosné to tam muselo být, když se první pan majitel snažil o lesk a slávu lázní a jezdili zde hosté z celé Evropy... A pak...
Také je mi líto, že autorka nedala více prostoru mužům, případně dalším osobám. Větší prostor zpočátku dostává Barbora a Ludwik, autorka do děje přidává spoustu postav, ale nemají moc velký prostor a pokud nemáte dostatek času a ke knize se vracíte, můžete mít v postavách docela chaos, což je docela škoda.
Také mi vadí velké časové skoky. Už tak hokej v postavách ještě dodává chaos v časech, protože během téměř 400 autorka obsáhne téměř 30let. A pamatovat si, kdo komu co řekl před 20lety...
Jsem moc ráda, že jsem chvilku odložila knihy z knihovny a našla si čas na to si knihu přečíst a dozvědět se nové věci, hlavně co se dělo po Velké válce, toto jsem vůbec netušila, ač jsem téměř ze stejného kraje. Děkuji paní Lednické za historické okénko do Karwiné a jejího okolí, je dobře, že tato kniha vyšla. Tento kraj je bohužel opomíjený a je to škoda. Udělejte si výlet k Šikmému kostelu... Bohužel, nyní okolí připomíná měsíční krajinu. Šikmý kostel jen tiše vypovídá o tom, co se kdysi dělo... Je na tom místě již bohužel sám...

Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí.... více

Komentáře (0)