Z písku a popela

recenze

Z písku a popela (2017) / JiPu

O autorce Amy Harmonové jsem před přečtením této knihy nic neslyšela. Z písku a popela je jedinou její knihou, která nyní vyšla v češtině. Po přečtení anotace, která mne velmi zaujala, jsem se rozhodla, že učiním vyloženě krok do neznáma a dám příběhu šanci. Teď, po přelouskání této knihy během pouhých 3 dnů jsem za toto rozhodnutí tak ráda a naplňuje mě neskutečný vděk, že jsem mohla být obohacena o tak silný a poutavý příběh.

Jak už je patrné z anotace, kniha vypráví o dvou mladých lidech, kteří žijí v okupované Itálii v období 2. světové války. Hlavními hrdiny jsou Eva a Angelo. Eva je židovka a Angelo byl vysvěcen na kněze.
V roce 1938 začnou platit rasové zákony a všichni židé, včetně Evy se ocitají v nebezpeční. Ani Angelo, ani Eva se však nehodlají jen tak vzdát a proti krutosti, nesnášenlivosti a nelidskosti, která je pro toto období typická, se rozhodnou bojovat. Mají však vůbec nějakou šanci na úspěch?

Tento příběh mě absolutně pohltil. Četla jsem už několik knih popisujících hrůzy 2. světové války, avšak Z písku a popela je pro mě momentálně bezkonkurenční vítězkou. Jednotlivé stránky jsem hltala jednu za druhou. Tolik silných emocí, které se autorce podařilo do knihy dostat! Děj je plný skutečné a opravdové lásky, odvahy a odhodlání. Je plný naděje a víry, plný touhy a snahy zachránit lidi, na kterých vám záleží. Avšak je také plný strachu, zármutku a absurdních činů, kterým byli židé v tomto období vystaveni.

Autorka v poznámce zmiňuje, že ačkoliv je příběh Angela a Evy smyšlený, historické pozadí a události, do kterých se tito hrdinové zapletli, jsou všechny skutečné. Lidé by takovéto knihy měli číst, jelikož žádná hodina dějepisu jim totiž plně nevylíčí, co 2. světová válka skutečně obnášela a kolik utrpení přinesla. Neměli bychom to zapomínat.

Jako největší pozitiva této knihy asi shledávám velmi příjemný styl a jazyk, kterým je celý příběh psán. Děj je velmi čtivý, srozumitelný, působivý. Knížka mě do sebe okamžitě vtáhla a já ji jen nerada odkládala. Autorka v této knize ponechala velmi výraznou roli katolické církvi, čehož jsem se zpočátku trochu obávala a měla jsem strach, že příběh nebude tolik záživný a neosloví mne. Mé obavy však byly zcela zbytečné, autorčino zakomponování náboženství do tohoto příběhu dodává celé knize něco nového, s čím jsem se v jiných knihách nesetkala a byl to výborný nápad. Posledním a asi největším kladem této knihy je promyšlenost celého příběhu, od začátku až do konce a to, že se autorka neupnula pouze na jedno stěžejní téma - situace židů ve 2. světové válce, avšak zahrnula do děje ještě další linie, které mě jako čtenářku zajímaly a byla jsem zvědavá, jak dopadnou.

Až do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, zda autorka zakončí osud Evy a Angela šťastně, či ne. Bála jsem se, aby samotný závěr knihu neshodil, protože jsem se často setkala s vynikajícími příběhy, které měly absolutně nereálné zakončení, nebo byly ukončeny něčím, co se mi k celkovému obsahu knihy buď nehodilo, nebo mi nepřišlo správné. S koncem této knihy jsem však byla spokojena, nezklamal mne, byl nečekaný a k příběhu se hodil.

Kniha Z písku a popela mě neskutečně překvapila a získala si mé srdce. Recenzi píši hned po přečtení a mám sto chutí napsat, že se nyní jedná o mou nejoblíbenější knihu, avšak radši to takto uvádět nebudu, protože jsem zkrátka plna emocí a momentálně ještě stále žiji celým příběhem. Rozhodně všem doporučuji a doufám, že budou v češtině vydány i další autorčiny knihy, protože si to tato spisovatelka určitě zaslouží. Z písku a popela je opravdu kvalitní román a doufám, že nikoho zklamat snad ani nemůže.

Angelo a Eva spolu vyrůstali a i když se považovali za víc než jen za bratra a sestru, nebylo jim souzeno spojit své životy. Ona byla totiž židovka a on toužil být vysvěcen na kněze. Jejich cesty nakonec spojí až válka. V Němci ok... více

Komentáře (0)