Začíná to jako svědění…

Problém je v tom, že zvířata jsou za stovky a stovky let evoluce naprogramovaný tak, že ať se děje cokoli, vždycky přesně vědí, jak zareagovat. Ani na vteřinu neváhaj. Prostě intuitivně cítěj, co je správný. My lidi jsme zhejčkaný, zvykli jsme si, že máme vždycky na výběh aspoň deset správnejch řešení. A ty špatný že přece každej pozná. Stejně jako každej ví, že není dobrej nápad strkat vidličku do zásuvky nebo jet na padesátce stovkou.
Ve chvíli, kdy přijdem o tuhle svobodu výběru, jsme bezradný jako malý děcko. S tím rozdílem, že nemáme zkušenou matku, která by nám poradila. A tak se prostě necháme zastřelit. Nebo sami začneme střílet.
- Tak padne náš svět


Možná si po přečtení anotace říkáte: „Ach jo, další dystopie nebo něco takového,“ ale věřte mi, že Tak padne náš svět má něco navíc.
Nejdřív přijde svědění, pak horečka a bolest v krku, nekontrolovatelné emoce, halucinace a nakonec vás čeká už jen smrt. Nikdo vás nemůže zachránit, protože nikdo nezná lék. A k tomu všemu jste uvězněni vládou na malém ostrově, kde to všechno začalo a nemáte kam utéct, ani kam se před tím schovat. Takový je příběh hlavní hrdinky Kaelyn, která jej přes nikdy neposlané dopisy, přes svůj deník vypráví svému blízkému příteli Leovi. On odjel daleko do New Yorku na školu a ona na ostrově zůstala sama.

Vše propukne u otce její kamarádky, který se začne nevhodně chovat, když je u nich Kaelyn na návštěvě. Pak už nemocných lidí jen přibývá.

A i když je příběh zaměřen především na průběh nemoci na ostrově, vládní karanténu, strach ostatních občanů i Kaeliny rodiny, dočkáte se přece jen i něčeho navíc. Částečné Kaeliny minulosti, souvislostí s Leovou přítelkyní Tessou, která zůstala na ostrově sama nebo se vznikem samotného viru. A jako třešničku na dortu Megan přidala i nějakou tu špetku romantiky.

Kaelyn je zapeklitou postavou. Na jednu stranu se snaží být odvážná a postavit se věcem, které ji děsí, ale na druhou ji rozbrečí sebemenší hloupost. I tak jsem ji ale obdivovala a přes to její neustálé natahování, si ji oblíbila. Není to typická hrdinka, rozhodně nečekejte, že v prvním díle zachrání svět, nebo tak něco, ale nenudila jsem se s ní. Zlehka jsem se začetla a nemohla přestat.
Navíc je tu taky ten oslnivý Gav, o kterém si na ostrově myslí, že založil něco jako Klub rváčů, ze kterého se na ostrově v průběhu epidemie vyklubal jakýsi gang. Ale ani on se nezdá. I on v sobě má něco víc. A to něco mě prostě okouzlilo.

Nejčastěji se z ostatních postav budete setkávat s Meredith, Kaelynou neteří a s Tessou, Leovou přítelkyní. Ale připravte se na to, že to rozhodně nejsou všechny postavy, protože těch je v knize nespočet. A navíc si ani jednu nesmíte připustit moc k tělu. Přece jen je virus neúprosný…

Kniha se mi četla lehce, kapitoly jsou krátké, a tak mi přečtená procenta utíkala před očima. Než jsem se nadála, knihu jsem měla přečtenou a litovala, že u sebe nemám další díl. Netušila jsem, že mě tak pohltí a nadchne. Ale tím, že se přece jen jedná o zcela jiný příběh, než jaké jsem doposud četla, jsem jej doslova hltala. Líbila se mi gradace děje, i to, že jsem si na postavy nesměla moc zvykat a stále jsem byla ve střehu kdykoliv se Kaelin zmínila, že někdo kýchnul nebo se poškrabal. (Já sama jsem se obřas při čtení musela taky poškrabat, jak to na mě působilo reálně :D )

Takže pokud máte rádi napínavé příběhy, nebráníte se epidemickým děsivým nápadům a otevřeným koncům a jste nadšení, že se i v takové knize objeví nějaká ta romantika, je Tak padne náš svět kniha přímo pro vás! Já ji rozhodně doporučuji a z čtečky se už na mě šklebí i druhý díl!

Stefanie G.

První kniha dystopické trilogie. Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé.... více

Komentáře (0)