Zamilován v Paříži

recenze

Musím říct, že obálka do puntíku splňuje to, o čem kniha je. Navíc má stejně jako její sestry odehrávající se ve Francii onu nádhernou obálku v hedvábném provedení příjemném na dotek. Mimoto tam má Eiffelovku, čímž se v mé knihovničce řadí k dalším knihám s takovou obálkou, jen zřídkakdy odlišným tématem.

Láska v Paříži je, jak jinak, než o Paříži a o lásce, která se v ní jednoho dne odehrává skrze vypravěče, zároveň také hlavní postavy, relativně mladého majitele kina Alaina Bonnarda. Muže, jemuž změní život neznámá dívka v červeném kabátku, která chodí každou středu do jeho kina, ale pokaždé sama.

Postupně zjišťuje, že se do ní zamiloval. To však není hlavním bodem knihy, tím je hledání oné lásky, jelikož Melánie, jak se dívka jmenuje, zmizí a další středu se už neukáže v kině.

Stane se tak týden poté, co se jí Alain vyzná ze svých citů a pozve ji po kině na večeři. Vzhledem k tomu, že je pozitivně naladěný, nevěří, že by se mu vyhýbala právě z tohoto důvodu a má obavu, že se jí něco stalo. Jeho nejlepší přítel, všudypřítomný lamač srdcí, na to má však jiný názor a to je ten, že využila příležitosti, že si ani nevyměnili telefonní číslo. Alain ví své, kamaráda měl za přílišného pesimistu až realistu neschopného snít, ale zase záleží na úhlu pohledu.

Kromě toho se v jeho kině začne natáčet nový film Woodyho Allena, čehož si kvůli hledání dívky, od níž zná pouze křestní jméno, pomalu ani nevšímá, ale možná právě proto by se na to měl zaměřit. Nebýt toho filmu… nezjistí, kolik Melánií ve městě žije a spoustu dalších věcí, které se mu přihodily právě z toho důvodu.

Co se týče prostředí, v němž se kniha odehrává, nemůžu říct nic jiného, než že se mi líbilo. Paříž a staré artové kino, existuje snad někdo, kdo nemá rád Paříž? A teď nemyslím nějaký vroucný cit chovající k městu, ale je na světě člověk, co Paříž nenávidí? Jde vůbec nesnášet něco tak krásného? Řeknu to takhle, všechno jde, když se chce, ale u Paříže si to nějak odmítám připustit. Je to všechno tak kouzelné, že by to patrně ani nešlo.

Postavy byly vykreslené velmi pěkně. Alain byl sympaťák, co se vzdal práce snů, kde si mohl vydělávat hodně peněz, aby se začal věnovat malému kinu v Paříži, které zdědil po strýci.

Kdežto Melánie byla plachá dívka, u níž bylo na první pohled vidět, že ji něco trápí a možná i to, že se nesmířila s minulostí, ačkoli by málokoho napadlo, jaká byla.

Hlavně je to kniha o naději. O tom, že když už se vzdáte šance najít jedinou lásku, dostanete příležitost hledat dál. Také bych ji popsala jako knihu, která zní na první pohled klišoidně, ale přesto dokáže překvapit. Je to příběh, který přečtete za jeden den.

Oddechovka, která vás příjemně zabaví a vy se při jejím čtení budete usmívat jako blázni a nedokážete přestat stejně, jako ji nezvládnete přestat číst.

Není to tak, že byste okamžitě věděli, jak ta kniha skončí. Ano, tušíte. A možná to i víte. Jenže jak čtete v jednom kuse, zjišťujete, že se vás autor snaží zmást a nechat vás dojít na jiný závěr, přičemž se stejně vrátíte k nápadu, který jste měli ze začátku. Proběhne u vás takový ten efekt, kdy si řeknete: „Cože? Tohle? To jsem si myslela v úvodu! Jak je možné, že mě to nenapadalo později?“ Naproti tomu jste ale za takovou reakci rádi.

Je to definitivně nádherná knížka, která čtenáře potěší a zahřeje na srdci a určitě je nutno zmínit, že je doplněna krásnými citáty. Musím říct, že autora bych tipovala staršího, ale fakt, že je asi o pětadvacet let starší než já, je neuvěřitelné. Nemám tušení, proč jsem si původně myslela, že je ten autor minimálně o deset let starší, než je skutečnost, ale na tom vůbec nesejde. Láska v Paříži je kniha, která zajisté stojí za přečtení, a já pevně věřím, že vás nezklame.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Moba.

Alain Bonnard, majitel malého kina v Paříži, je nostalgikem z přesvědčení. Rád promítá filmy a má rád lidi, kteří na ně chodí. Hlavně tu okouzlující, plachou ženu v červeném kabátu, která přichází každou středu a vždy sedává v řad... více

Komentáře (0)