Zapomene

recenze

Kniha, která mě mile překvapila. Už na začátku je patrné, že půjde o pohodové čtení, které v nás může zanechat spoustu otázek.
Anotace slibuje příběh ženy, konkrétně Emmy Tupperové, která se na žádost umírající matky vydává na výpravu do Afriky. Ikdyž má slibně rozběhnutou kariéru, kolem sebe spoustu přátel a ke spokojenosti ji takříkajíc nic nechybí, tak všechno odkládá a vydává se za novým dobrodružstvím.
Catherine McKenzieová, autorka prozatím tří románů, z nichž se právě Zapomenutá dočkala českého překladu, nám dává jasně najevo už od začátku, že umí psát. Věřím, že stejně jako tento román jsou i ostatní tak čtivé, pohodové a září z nich ten správný duch příběhů, který Vás pohltí a nepustí.
Vždy je dobré psát o tom, co je Vám nejbližší a čemu rozumíte. Tak to je i s touto autorkou a s tímto dílem. Máme se tak možnost seznámit s Emmou, která pracuje jako právnička známé firmy. Bohužel poté, co se v cizí zemi zdrží díky zemětřesení místo měsíce půl roku, tak zjišťuje, že ve svém původním světě, kde si byla jistá vším, neexistuje. Je považována za pohřešovanou a následně za mrtvou. Z této situace se odvíjí celý příběh a udává mu ten správný směr.
S hlavní hrdinkou prožíváme životní zhroucení, kdy je připravena o celý svůj majetek, byt, přítele a práci. V této chvíli začíná nový život nejen Emmě. Ráda by se opět vrátila do starých kolejí, ale hryže ji to druhé Já, které touží po něčem novém, lepším. Díky právnickému případu, kde se ukazuje, že autorka svému oboru holduje a rozumí, se celá situace obrací a dostavuje se konečně to uvědomění. Stejně jako Emma můžeme zjistit, že ti praví přátelé nás i v těch nejhorších situacích neopouštějí a stojí vždy při nás.
Příběh, který nám předkládá nic netušící možnosti nového začátku, nového pojetí života. Jedná se stále o to samé, ale situace je přesto jiná a díky pouhým několika málo okolnostem můžeme zjistit, že i ta nejlepší práce, i ten nejskvělejší přítel pro nás nemusí být tím pravým. Stejně jako nám, tak i Emmě začíná docházet, kdo je v jejím světě na správném místě. Je nám dopřán příběh, který je krásný a místy i úsměvný. Autorce se podařilo do děje zasadit nejen špetku humoru, ale i tu správnou romantiku, bez které by to v tomto případě nebylo to pravé. Ikdyž hned na začátku nám je jasné, jak to celé dopadne, tak díky vypravěčskému umu se musíme nedočkavě sunout dál, abychom se přeci jen ujistili, že jsme to celé předpověděli správně.
Styl psaní je, jak už jsem psala výše, velice čtivý. Žádné složité obraty, které by nás mohly zmást. Autorka prolíná přítomnost s minulostí téměř v každé kapitole. Děj utváří pomocí vzpomínek, vnitřních monologů a úderných dialogů, které dávají příběhu tu správnou rychlost. Není čas se nad ničím pozastavovat, je čas číst. Až na konci celé knihy Vám může dojít, jak skvělé dílo jste právě přečetli a co Vám všechno dalo.
Román Zapomenutá bych zařadila mezi společenské romány, které jsou věnovány spíše ženám. Dokáže je správně namotivovat, vyladit úsměv na tváři i se zamyslet. Shrnutě řečeno skvělé dílo, které stojí za to! Víc takových :-)

Emma Tupperová má slibně rozběhnutou kariéru, spoustu přátel, skvělého milence… Všechno se však náhle sesype jako domeček z karet. Její umírající matka projeví přání, aby navštívila Afriku. Emma do Afriky skutečně odjede a stráví ... více

Komentáře (0)