Zapomenutý dopis v levandulovém pokoji

recenze

Levandulový pokoj (2014) 5 z 5

/ telileov

Žádný knihkupec není takový, jako je Jean Perdu. Jeanovo knihkupectví na lodi - Literární lékárna - nabízí knížky jako léky na to, co žádný lékař vyléčit nedokáže. Na strach se změny, na zmatek v duši, na zlomené srdce... Ale to své zlomené srdce Jean vyléčit nedovede. Před jednadvaceti lety ho opustila jeho milenka Manon a zanechala po sobě dopis, který Perdu nikdy neotevřel. Celá ta léta se uzavřel do sebe a do knih, ale nyní se v jeho životě objevuje Catherine, která přiměje Jena otevřít dopis a možná i znovu milovat...

Zmatený Perdu je odhodlán náhle změnit svůj život, vypluje proto se svou lodí po řece, snad aby hledal a našel nový směr. Přidává se k němu i mladý spisovatel Max Jordan a tak začíná cesta muže, který promrhal příliš mnoho času svého života, a muže, který má ještě celý život před sebou a neví, co si s ním počít.

Knížka mě chytila už od začátku, neb byla tolik jiná, než všechny ostatní, které jsem kdy četla. Vůbec mi nepřipadalo, jako kdybych knížku četla já, nýbrž jako kdyby ona sama čítala mě. A já jí v tom nemohla zabránit.

Všechny postavy byly skutečné, že z toho má člověk pocit, že snad doopravdy existují. Beru je jako přátele, myslím na mě, přemýšlím, jak se asi teď mají, co dělají. Musím si mnohokrát připomínat, že jsou to jen postavy knihy, ač skvělé knihy, natolik jsou skutečné.

Někdy nerozumíme obálce knihy, nyní je ale obálka výstižná. Knížka je přesně taková, jakým dojmem ta nádherná obálka působí. Je jemná, srdcervoucí, plná knih a Francie, sama o sobě jedno krásné pohlazení po duši. Musí se vnímat všemi smysly. Každá stránka voní přece jen trochu jinak, mezi řádky je slyšet ruch města a nakonec i proudící voda řek, chutná jako sladké víno a když ji držím v ruce, jako by s ní do mě něco vstupovalo. Jestli je láska kouzlo, pak je tato kniha neobyčejně kouzelná.

Občas se totiž v knihách stane, že narazíme na větu nebo odstavec, který se nám nějakým způsobem zapíše do srdce, donutí nás nad ním přemýšlet, povede se mu zasáhnout nás. A tady byly takové věty snad na každé straně. Nejprve jsem si je všechny zapisovala, ale brzy mi došlo, že bych musela opsat celou knížku.

Levandulový pokoj je o všem, co je mému srdce blízké. Láska, knihy, Francie a jídlo. Všechno to na čtenáře dýchá, všechno je tak živé a přesto němé, až z toho bolí i hřeje srdce. Levandulový pokoj zanechá v srdci stopu a pokud vám je něco jemného, plné lásky blízké, pak si jej přečtěte a věřte, budete ho milovat.

Levandulový pokoj Nina George

Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jed... více