
Kniha vypráví o silném příběhu, který se stal. O tom, co byla nejspíš největší chyba takového neštěstí. Titanic jeho výrobci i kapitán lodi brali jako nepotopitelnou loď. Vzali tak jen 20 záchranných člunů, což bylo na takovou velikánskou loď příliš málo.
Atmosféra příběhu je ale taková, jak ji známe. Nic mě v knize oproti filmu nepřekvapilo. Ti lidé, kteří přežili už nikdy nemohli být stejní. Jímá mě hrůza, co si museli zažít. Přijít náhle o své blízké, zažít hrůzu ostatních umírajících lidí.
Co musím vyzdvihnout je pohled na kapitána a loď Carpathia, který jako jediný vyslyšel nouzové volání Titanicu a rozjel se plnou parou vpřed směrem, kde věděl, že je velký ledovec, ve tmě, ohrožoval sebe a svou vlastní posádku, jen aby tam byl co nejdřív a zachránil co nejvíc lidí. Přežilo jich 705.
Při bohoslužbě na lodi a pohřeb 4 mužů do moře jsem regulérně bulela. Příběh Kate Connollyové mě velmi dojal a brala bych další díl. Jestli se z toho postupně lidé dostali a dokázali vůbec mít alespoň trochu plnohodnotný život.
Kapitán Rostron se rozhodne odvézt posádku do New Yorku. Nastává vyšetřování jak vše probíhalo. Snažili se najít viníka, který mohl za potopení Titanicu a tolik mrtvých. Kapitán Rostron z lodi Carpathia pak dostal ocenění, které nenechal jen na sobě. Zásluhy dával i své posádce, která na 100 % plnila jeho příkazy.
Silný příběh, který stojí za přečtení.

Kniha napsaná dle pozoruhodného skutečného příběhu lodi Carpathia, a jejího legendárního kapitána, který zareagoval na tísňové volání potápějícího se Titaniku. Krátce po půlnoci na 15. dubna 1912 je kapitán Carpathie, Arthur Rost... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
EvikU. také napsala




