Arnošt Goldflam (1946), osoba mnoha tváří a zájmů, mimo jiné herec a autor knih pro děti i dospělé, vyšel roku 2014 na světlo literárního světa s knihou věnovanou nepotřebným věcem a lidem nazvanou jednoduše O nepotřebných věcech a lidech. Zasvětil ji těm věcem a lidem, na které se obvykle zapomíná, které se běžně přehlíží, ovšem které i přes svoji zdánlivou nepotřebnost žijí. Žijí svým vlastním životem.
Autor nalezl inspiraci k napsání těchto zvláštních pohádek v na první pohled prachobyčejné staré krabici po svém tatínkovi nazvané Staré nepotřebné hadry. Tajně doufal, že v ní najde něco neobyčejného, třeba zlaté hodinky po dědečkovi, ovšem rozhodně nečekal staré nepotřebné hadry, které v ní nakonec skutečně byly. Stejně tak čtenář doufá, že v jeho knize najde něco nového, originálního, neotřelého, humorného, zkrátka takového, co se od Arnošta Goldflama očekává. Ovšem takový doufající čtenář, stejně jako samotný autor při otevření krabice po tatínkovi, bude zřejmě trochu zklamán.
Co Goldflamovi nelze upřít, to je jeho pokus o originalitu příběhů. Ovšem, bohužel zde se o ni často pokouší za každou cenu i tam, kam se příliš nehodí, kde je navíc. Často se snaží přiřknout obyčejným věcem nebo lidem nějakou výjimečnost či vlastnost, a to bez jakéhokoli vysvětlení nebo motivace. Chvílemi to dokonce vypadá, jako by některé příběhy napsal „na koleni“, bez hlubšího promýšlení a domýšlení.
Jsou zde příběhy, které vypráví o starém vánočním stromku, hovínku, vyhozené knížce, chcíplé rybě, nepotřebném vojákovi nebo třeba o neužitečném člověku. Řeklo by se, že to jsou docela nové, dosud nepříliš zpracované náměty. A čtenář si nakonec na konci těchto příběhů pokládá otázku, zda jsou tyto věci a lidi skutečně tak nepotřebné, jak název knihy říká. A to byl zřejmě autorův záměr, zamyšlení se nad obyčejnostmi a zdánlivými nepotřebnostmi.
Bohužel, některé Goldflamovy příběhy se zdají být nucené. Příběhy jsou často zasazeny do současné doby a každý z nich obsahuje nějaký zázrak, kouzlo, prostě něco, co do skutečné reality nepatří. Čtenář je některými těmito zázraky pohlcen, jiným zase nevěří a ani věřit nemůže, protože se k dané situaci a do daného příběhu zkrátka nehodí, naopak mohou příjemně rozepsanou linku narušit.
Jednotlivé příběhy jsou doprovázeny barevnými ilustracemi, jejichž autorkou je spisovatelova manželka Petra Goldflamová Štětinová. Tyto ilustrace jsou, stejně jako příběhy, nevyvážené. Některým jako by scházela duše, jiné zase vyzařují osobitostí a radostí z jejich tvorby. Některé z nich text výborně doplňují, jiné jsou naopak pro příběh, troufnu si říci, až zbytečné.
Kniha je určena jak pro děti, tak pro dospělé. Každý čtenář si zde může najít své. Může přemýšlet nad souvislostmi, někdy je k takovému přemýšlení dokonce donucen. Může zde najít i to, co není vyřčeno. Může si domýšlet, co, proč, kdo a jak. Může uvažovat nad tím, co mu autor v textu nepředložil.
Hlavními postavami příběhů bývají jak děti, tak dospělí, kteří bývají něčím zklamáni, ovšem které nakonec potká nějaký ten zázrak, v nějž by dříve ani nepomysleli a oni se stávají hrdiny oněch příběhů. A ony zázraky se zde dějí nejen dětem, ale právě i dospělým.
Příběhy jsou poháněny dopředu živým vyprávěním a dialogy, které jsou Goldflamovou doménou. Když čtenář, respektive posluchač slyší Goldflama vyprávět, cítí se, jako by jej odjakživa znal, jako by to byl jeho soused, s kterým si běžně povídá o čemkoli, co jednoho z nich napadne.
Tuto knihu nelze srovnávat s autorovými tatínkovskými pohádkami pro děti z roku 2004, které nesou příhodný název Tatínek není k zahození, a které rok po svém vydání dokonce obdržely ocenění Magnesia Litera. Avšak i kniha O nepotřebných věcech a lidech si zajisté najde své čtenáře. Takové čtenáře, kteří si o nepotřebných věcech a lidech rádi přečtou. A možná potom zjistí, že ne všechny nepotřebnosti jsou skutečně nepotřebné a neužitečné, a že i knihy o nepotřebnostech jsou vlastně někdy potřebné, respektive nejsou nepotřebné.
O nepotřebných věcech a lidech
Arnošt Goldflam
Oblíbený autor originálních pohádkových příběhů přichází se 14 novými pohádkami, plnými svérázné poetiky a neotřelých nápadů. „Můj otec schovával všechno možné. Měl doma cenné věci, ale taky úplné šunty. Někdy mi ukazoval, kde co... více
vsadím se, že kdyby knihu předložil autor neznámého jména, nebyla byste tak milosrdná