Želvy, hatérie a bakterie

recenze

Jedna želva za druhou (2018) / Kikina182

Aza se snaží žít, jak nejlépe dovede. Její bytí jí však ztěžuje otravný hlas v hlavě, který jí znemožňuje, aby byla obyčejnou šestnáctiletou holkou. Díky svým myšlenkám žije v neustálém strachu, že se kvůli všudypřítomným bakteriím nakazí C. Diff či něčím jiným a umře.

I přesto se však snaží žít svůj život. A tak se stane, že se na popud své kamarádky Daisy pustí do řešení záhadného zmizení miliardáře Rusella Picketta.

Nakonec jakákoli stopa, která povede k zjištění, kde se nachází, bude odměněna sto tisíci dolary. Jenže Azu vidina menšího bohatství příliš nezajímá. Jde jí spíše o znovunavázání vztahu se svým kamarádem z dětství Davisem Pickettem.

Nejspíš se nenajde mnoho lidí, kteří by od Johna Greena nikdy nic nečetli a o to míň těch, kteří jeho jméno neslyšeli. John Green napsal totiž mnoho úžasných knih, které se skládají především z neotřelých nápadů, hlubokých myšlenek a úžasných hlášek.

Když jsem se dozvěděla, že od něj vychází kniha Jedna želva za druhou, hned jsem věděla, že si ji nesmím nechat ujít. Nová Greenovka pro mě byla nutností a ani v nejmenším jsem nepochybovala, že v ní najdu minimálně to, co v jeho ostatních knihách.

Kniha je psána v minulém čase v ich formě z pohledu Azy. Nevím, jestli je to způsobeno právě tím, že je kniha napsána takto, ale nemohla jsem se od ní odtrhnout. Všechny knihy Johna Greena jsou čtivé, ale tahle se mi četla mnohem lépe než kterákoli jeho jiná kniha.

Pravděpodobně k tomu přispívá i to, že autor do knihy zařadil esemeskové konverzace, blogové úryvky, básničky a citáty známých osobností. A rozhodně to byla dobrá volba. Ať už z hlediska samotného způsobu psaní nebo příběhu.

Příběh, který kniha vypráví, jsem si zamilovala. John Green opět přišel s něčím novým a neokoukaným. Sice by se dalo namítnout, že podobná témata už se v literární scéně objevila dávno před knihou Jedna želva za druhou, ale nedá se to srovnávat.

John Green do své nejnovější knihy vložil všechno. Nejen úžasné myšlenky a citáty, které mě inspirovaly a v hlavě mi zůstaly ještě dlouho poté, co jsem knihu přečetla, ale i své vlastní zkušenosti. A možná, že právě díky tomu je kniha tak výjimečná.

Určitě tomu napomohlo i to, že jsem se bez problému dokázala sžít s hlavní postavou, Azou. Ne že bych s tím měla u některé s Greenovek problém, autorovi se vždycky skvěle povedlo vystihnout všechny postavy a i jejich potíže a myšlenky. U Želv to je stejné, ale přišlo mi, jako bych v Aze poznávala sebe a tak jsem mohla lépe porozumět jejím myšlenkám, chápat jak se cítí a v důsledku se lépe vžít i do příběhu.

Přestože jsem knihu začínala číst s hodně vysokým očekáváním, tak mě dost překvapila. Svým zpracováním, příběhem, prostě vším. Nebýt typických znaků, které mají všechny Greenovy tituly, nejspíš bych předpokládala, že jsem sáhla po knize někoho jiného. Jedna želva na druhou na mě působí dojmem, že to je Greenovka a zároveň není. Je to totiž mnohem lepší než cokoli, co do teď napsal.

Než jsem se pustila do této novinky, byla mojí nejoblíbenější knihou od něj Hvězdy nám nepřály. Stále je to můj oblíbený příběh, ale momentálně je mým novým favoritem Jedna želva za druhou. A nejspíš to bude znít divně, ale doufám, že na výsluní dlouho nezůstane. Byla bych totiž opravdu ráda, kdyby další kniha, kterou autor napíše, byla ještě lepší nebo aspoň stejně dobrá jako tato.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Databázi knih a Euromedii.

Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyše... více

Komentáře (0)