Život v první polovině 20.století

recenze

Po přečtení knihy Alžběta a Nina jsem poněkud na rozpacích...
Přečetla jsem od autorky Eugenii a Podbrdské ženy (z těch jsem měla dlouhodobou depresi, že už nic nebude v pořádku).
Alžběta se narodila v roce 1926 v pohraničí. Už tato věta sama o sobě znamená, že příběh nebude jednoduchý. Autorka opět rozehrála příběh z války a pár let po ní. Druhá dějová linka je z přítomnosti, když už více než devadesátiletá Alžběta na dobu svého mládí a dospívání vzpomíná.
Příběh Alžběty byl všechno jen ne lehký. Zabrání sudet v roce 1938 po Mnichovské dohodě, několikanásobné stěhování, úspěchy, pády, lásky, zklamání, rodina...
Dějová linka Niny mne vůbec nechytla. Je mi jasné, že ji autorka vymyslela, aby měla Alžběta komu vyprávět, ale byla to neskutečně nesympatická osoba, která si pořád na něco stěžovala a měla spoustu svých problémů. Jen jsem nepochopila, proč ji pořád ze všeho bodalo v nitru...
Alžběta... v jistých chvílích mi byla také nesympatická, ale snažila se žít život tak, jak chtěla ona, jak to cítila a co bylo pro ni správné. Na druhou stranu dějiny na obyčejného člověka neberou ohledy. Líbilo se mi, jak byla pečlivá, měla ráda svůj pořádek a dokázala se radovat z maličkostí.
Kvůli několika stěhování ztrácí a objevuje kamarády, ale doba je těžká a válka nechá na Alžbětě doživotní následky.
Po válce se lidé snaží najít ztracené štěstí a lásku, ale rok 1948 všechny jejich naděje zhatí a vše se opět promění v obavy a šedivost...
V rodině Alžběty i Niny je několik velkých rodinných tajemství a Nina cítí, že potřebuje o své rodině vědět více. Vydá se s Alžbětou na krátký výlet do míst, které dříve byly součástí jejího života. Alžběta odkrývá svá tajemství postupně a Nině ani čtenářům nezbývá, než si počkat desítky stran, než některé věci zjistíme...
Autorka touto knihou vzdala hold své babičce a je dobře, že tato kniha spatřila světlo světla. Těsně před válkou, během ní a i po ní byly česko-německé vztahy velmi napjaté a občas velmi nebezpečné. Jeden člověk dokázal zasít v srdcích nenávist mezi lidmi, kteří žili po generace vedle sebe v míru a během krátkého času se vše změnilo... Ale jak to chcete vysvětlit malé dívce, která se o politiku nezajímá?
Příběh dokáže vtáhnou do děje a vy čekáte, co se vlastně v rodině Alžběty stalo. Když jsem dočetla, byla jsem docela zklamaná. Žádného velkého wow jsem se nedočkala. Příběh si tak nějak plyne, pak se něco dozvíme a zase se nic neděje. Konec jsem čekala trošku jiný, kniha je jakoby nedokončená. O některých osobách se autorka dále již nezmiňuje, úplně vyšuměly a my se můžeme jen dohadovat, co se s nimi stalo.
Autorka ve svých knihách opakuje stále stejné scény (po válce osvobození Američany, jízda v džípu), občas mi přijde, že lidé mluví a jednají nelogicky.
Co mi také na knize nepřidalo a ruší to od příběhu, je velké množství hrubek - y/i (ty muži, poprašek pilu a další chuťovky) a když někdo pracuje celé víkendy, za měsíc odpracuje 16dní? :(
V každém případě knihu doporučuji si přečíst. Nebyla to lehká doba, ale Alžběta i její rodina a blízké okolí se snaží najít alespoň trošku útěchy v jednoduchých věcech a v malých radostech, čímž mi byli neskutečně sympatičtí. Občas stačí jen vyprat záclony a na čistý kostkovaný ubrus dát do vázy čerstvě natrhané luční kvítí...

Tajemství mojí babičky. Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti. V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí... více

Komentáře (0)