Zkus si vzpomenout

recenze

Knihy, které přečtu, rozděluji na tři kategorie. V první kategorii jsou knihy, jejichž děj krátce po přečtení zapomínám. Většinou z toho důvodu, že mě daná kniha moc neoslovila a nebo prostě proto, že děj nebyl dobře zapamatovatelný. Do druhé spadají knihy, na jejichž příběh si útržkovitě pamatuji, ale nepamatuji si detaily. A ve třetí kategorii jsou knihy, které mě hodně oslovily a jejichž děj prostě nezapomenu ani kdybych se na hlavu stavěla. A právě do té třetí kategorie spadá i kniha Dřív než půjdu spát od anglického spisovatele S. J. Watsona. Děj knihy se prostě a jednoduše nedá zapomenout.

Dřív než půjdu spát jsem si koupila hned poté, co se v listopadu roku 2011 objevila na pultech knihkupectví. V tom roce jsem toho o této knize hodně přečetla a díky skvělé anotaci a žánru psychologický thriller, bylo jasné, že neodolám. A dobře jsem udělala.

Na obálce knihy bylo také uvedeno, že práva byla prodána filmové společnosti, která se ujme filmového zpracování. No a jaké bylo mé překvapení, když jsem na databázi filmů minulý týden čirou náhodou narazila na trailer k této knižní předloze. Samozřejmě jsem si trailer hned pustila a v tu chvíli se mi vybavil celý příběh jako bych ho dočetla včera a ne skoro před třemi lety.

Christine Lucasová byla spokojenou mladou ženou, která se snažila svůj život žít naplno. Ale stačí jeden osudný okamžik, tragická nehoda, aby se její život obrátil vzhůru nohama. Chris totiž při autonehodě utrpěla vážná poranění mozku. Pokaždé, když usne, zapomene úplně vše, co se jí ten den přihodilo. Kdo je tím mužem ležícím po jejím boku? A kdo je ona sama? Má nějaké děti? Kolik jí je let? Kde pracuje? Má nějaké přátele, další příbuzné?

Život bez minulosti, pouze prožívání přítomných okamžiků, obavy z budoucnosti. Christine se však pouze s tímto málem nechce spokojit. Chce víc. Chce vědět, kdo doopravdy je a jaký je její skutečný život. A jaký byl její život před autonehodou. Proto Christine dochází k doktorovi, který jí poradí, aby si začala psát deník, který jí s každým novým dnem připomene, kdo že vlastně je. Má to však jeden háček, drobná poznámka v deníku, Nevěř Benovi. Nevěř Benovi? Jak by mohla nevěřit Benovi, když je to její manžel, který se o ní snaží postarat jak nejlépe dovede a dává jí sliby, které se snaží plnit? Ale vlk také sliboval a jak to dopadlo… Ví vůbec Ben o tom, že si Christine píše deník?

Christine si díky deníku začne útržkovitě vzpomínat na události, o nichž však neví, zda-li se skutečně přihodily a nebo to jsou pouze výplody její fantazie. Ale pokud by bylo vážně tohle všechno pravdivé, tak to potom znamená….?

Tato kniha pro mě byla rychlou jízdou v autě bez zapnutí bezpečnostního pásu, přičemž jsem k závěru příběhu nevěděla, zda-li mám z toho auta vystoupit a nebo pokračovat v jízdě ještě rychleji. Rozumějte tomu tak, že v závěru jsem valila oči jako má dcerka, když něčemu nerozumí a nebo prostě rozumět nechce. Přišla jsem si zrovna tak. Navíc jsem při čtení pociťovala mrazení v zádech, bála jsem se o Christine a bála jsem se spolu s ní střípků z její vlastní minulosti.

V knize navíc můžeme celou dobu sledovat pouze jeden hlavní příběh, snahu vzpomenout si a naštěstí zde není žádný příběh navíc, který by zde neměl být.

I přesto, že nemám moc v oblibě filmové adaptace knih (prostě kniha je kniha), tak vím jistě, že Dřív než půjdu spát si rozhodně nenechám ujít, protože již trailer k filmu slibuje úžasnou podívanou podobnou knižní předloze. Film má v kinech premiéru 18. září, režie se ujal Rowan Joffe. V hlavních rolích se můžeme těšit na Nicole Kidman a Colina Firtha. Myslím si, že tito dva se do hlavních rolí skvěle hodí.

Navíc během příštího týdne vyjde i druhé vydání této knihy, s krásnou filmovou obálkou. Kdybych se měla rozhodnout, která obálka je hezčí, tak se nerozhodnu, protože obě dvě se mi líbí stejně. U druhého vydání jsou navíc na obálce dva mí nejoblíbenější herci J

Dřív než půjdu spát je v mé knihovně nejpůjčovanější knihou. Četla jí celá má rodina, včetně mé babičky, mé kamarádky a všichni z ní byli přímo nadšení. V současné době má knihu půjčenou má kolegyňka, ale jakmile jí dočte a vrátí mi jí, tak já se do této knihy pustím znovu, abych si vzpomněla i na sebemenší detail.

Nakladatelství: Knižní klub
První vydání roku: 2011
Druhé vydání roku: 2014
Počet stran: 368
Překlad: Šárka Kadlecová

Vzpomínky: právě ty definují, kým jsme. Bez paměti člověk přestává existovat. A právě takto žije Christine, která po autonehodě ztrácí paměť pokaždé, když usne. Každý nový den je pro ni první a zároveň poslední. Její manžel Ben jí... více

Komentáře (0)