Zmije a křída noci

recenze

Zmije a křídla noci (2024) / EvikU.

Kniha obsahuje vše co si od fantastické fantasy knihy představuji a očekávám. Napětí, tajemno, lásku, nadpřirozeno, boj, vše pokud možno proložené nějakým vtipem nebo hezkými chvílemi. Taková oddechová četba.

Zmije mi poskytla mnohem víc. Možná to bylo vykreslenými hlavními postavami, které nebyli jen černý nebo bílý. Jejich povaha byla tak krásně šedá s přecházením do černé nebo bílé. Oraya i Raihn spolu uzavřeli spojenectví, trénují spolu, aby zvítězili v turnaji Kejari. Turnaj Bohyně smrti. Vítěz může být ale jen jeden.

Při trénování se ale natolik sblíží, že jim na sobě začne záležet. Jejich vztah přerůstá v něco víc. Oba mají navíc svou minulost, která je někdy nutí jednat, tak jak jednají. Stojí každý na jiné straně království. Raihn nenávidí jejího otce krále, který ovládl jejich klan.

Oraya je napůl člověk, zrovna tak Raihn je proměněný upír z člověka. Každý má jiné schopnosti v boji. Orava ani o všech svých schopnostech a magii neví. Jejich zkoušky a boje jsou nádherně popsané, úplně slyším švist mečů, cítím kouř a jejich bolest.

Nejvíce mi sedlo, jak je příběh napsaný. Občas se v těchto knihách ztrácím, dohledávám informace, názvy, zkratky, mapy. Tady to vše je také, ale nemusela jsem se k ničemu vracet. Jen si užít čtení. Jen ten konec jsem tak nějak odhadla. Nebo jen doufala, že takový bude? :)

Oraya si vydobyla místo ve světě, který ji chce zabít. Aby adoptovaná lidská dcera upírského krále přestala být pro ostatní jen kořistí, musí se zúčastnit Kejari: legendárního turnaje bohyně smrti. Spojenectví s tajemným upírem Ra... více

Komentáře (0)