Znamenité

recenze

V roce 2017 přišla velká změna, která znamenala to, že všechna zvířata musela být vyhubena, jelikož přenášela smrtící virus. Co ale s lidmi, kteří chtějí i nadále jíst maso?
Vláda tuto situaci vyřeší tak, že uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus již není zakázaný, ale pouze pro speciální maso. Tak jsou nazýváni lidé, kteří jsou chováni pouze pro konzumaci. Ostatní lidé... lidé kteří mají jméno, se jíst nesmí.
Je však důležité zmínit, že speciální maso se chová opravdu pouze pro konzumaci, je zakázáno chovat tyto osoby jako sluhy nebo s nimi provozovat normální rodinný život. Ten, kdo se k podobným praktikám uchýlí je spolu se speciálním masem odeslán na porážku a určen ke konzumaci.

Hlavní hrdina knihy, kterého většinou všichni oslovují příjmením Tejo, je provozní ředitel v mrazírnách Krieg, což jsou vyhlášené elitní mrazírny, které spotřebitelům dodávají pouze kvalitní maso. S ohledem na to, že je zástupce hlavního ředitele mrazíren Krieg, má na starosti kontroly v jednotlivých provozovnách a zároveň kontrolu dodavatelů, kteří speciální maso dodávají na porážku. Po nedávném incidentu, kdy bylo doručeno speciální maso v nepříliš dobrém stavu od dodavatele Gringa, dostane Tejo jako dárek a omluvu jednu „PČR samici“. Žena je první čistokrevná generace, což znamená, že byla dvacet let chována pouze v chovné stanici a nebyla vlastníkem jména a příjmení. Tito lidé byli striktně chováni pro maso, byly jim odebrány hlasivky, vyrůstali nazí a byli chováni jednotlivě, aby nenastala jakákoliv socializace.

Marcos Tejo se dárku brání, o nic takového se neprosil, ale ženu zaváže v kůlně a uvažuje co s ní dál... Zároveň se vyrovnává se smrtí syna a odchodem manželky, která smutek nad ztrátou zpracovává u své matky.

Celou knihou se prolíná pochybnost nad smrtícím virem, smutek po životě, který byl před velkou změnou, ztráta syna a starost o starého otce, který trpí stařeckou demencí a žije v luxusním geriatrickém centru. (Právě otec je důvodem, proč Tejo pracuje pro mrazírny Krieg, jelikož cena geriatrického centra je vysoká a on chce pro svého otce to nejlepší.)

Tejo přemýšlí nad lidskostí a v podstatě odsuzuje vraždění a pojídání lidí, jenže žije ve společnosti, která tohle všechno považuje za normální... Z hlavního hrdiny vyzařuje hodně smutku a jeho vyrovnávání se se svým životem ve společnosti, kterou opovrhuje... Trochu mi tato kniha připomíná román 1984, kdy sice není tolik popisována ideologie zaštiťující všeobecné dobro, ale jsou zde drobnosti, které na vládu odkazují a zároveň je zde ukázáno, že hlavní hrdina propagandistickým řečem o viru nevěří a všechno co se ve světě děje je jen z důvodu snížení populace a ovládání obyvatelstva.

Knihu bych určitě doporučila všem, které upoutal román 1984 a zároveň jsou fanoušky mrazivých dystopií. Je však třeba si trochu obrnit nervy, jelikož je v knize popisováno porcování lidí a další věci, které nejsou pro slabé povahy.

Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a na... více

Komentáře (0)