
Znuděn krásou hnusu je kniha vyprávějící příběh o mladíkovi, který žije všední život na malém městě. Mladík je znuděný, bere drogy, pije alkohol, žije bohémským životem plným nezávazného sexu, hraje v kapele, sleduje filmy a poslouchá muziku. Svůj volný čas nejraději trávit v barech, hospodách, na konzertech, u sebe doma na gauči. Je to člověk, který si na živobytí přidělává hraním na koncertech, prodáváním drog + mu nějaké finance posílají rodiče. Nepracuje. Jeho závislost na drogách se napříč dějem stupňuje. Byl tam i náznak jakéhosi detoxu, samoléčby o kterou se pokusil dám z vlastní vůle, ale nějak to nedopadlo. Drogy byly silnější než on, ani alkohol mu nepomohl přežít absťák. Snažil se mít i vztah s dívkou, jenže jeho touha po sexu a nezávazném životě byla silnější. Nedokázal být věrný. Má pár kamarádu, ale dle mého názoru s nikým nevydržel moc dlouho. Vždycky mu lidé po určité době začali lést na nervy. Kromě těch, se kterými si užíval rauš nebo s děvčaty v posteli. Když k němu domů přišli nějací kamarádi, strpěl je tam jen chvilku, pak se vymluvil na únavu, bolest hlavy nebo jiné povinnosti. Byli jsme také svědkem jedné večeře s rodiči, která se úplně nevydařila. Mladík je vegetarián. Hned po příchu k rodičům se stihl pohádat s otcem, který mu řekl, že by bylo dobré, kdyby ty drogy přestal brát a začal žít nějakým normálním životem. Pak se do toho přidala i matka. Jak to bývá zvykem, děti nechtějí moc poslouchat rady od svých rodičů a kord když jsou plnoletí. Mladík naštvaně od rodičů odešel, ale druhý den měl od nich na účtu další peníze. Tentokrát však od otce.
A tak to s ním šlo každý den, závislost se stupňovala, tuhla byla větší, peněz míň a míň, z kapely ho vyhodili. Proto si jednou s kamarádem koupili přibližně tři kilogramy drogy, aby jí mohli prodávat. To byl jeho jeidný příjem peněz.
Kniha se mi líbila, i když jsem někdy byla zhnusená životem hlavní postavy. Líbila se mi anonymita, v knize nebyla uvedena žádná jména osob ani barů ani hospod kam dotyční chodili. Vypravěč si na nic nehraje a píše všechno tak jak je. Až jsem si říkala, jestli je všechno pravda, jestli si autor něco nevymášlí. Ale když se nad tím člověk zamyslí, u někoho to tak chodí, každý máme svoje priority a své cíle. Někomu ke štěstí stačí lahev alkoholu, krabička cigaret, pytlíček s drogou, pár kamarádů a je šťastný, přestože si sem tam řekne, že by mohl žít líp.

22 let. Šeď maloměsta. Pseudonym. Ve své prvotině se autor, píšící pod pseudonymem Henry Spencer, snaží zachytit šeď jednoho středně velkého maloměsta. Hlavní postava si tuto nudu krátí drogami a ulehčuje si tak pomalu plynoucí d... více