Honci komet recenze

Felix Zöllner vstupuje do vod české literatury se svou prvotinou v bibliofilní edici. Od napsání svého díla čekal několik let, než edice mohla konečně v úplnosti a estetické čistotě vyjít tiskem. Pomezí, Emauzy, Dux, Zásvětí a Jezulátko jsou knihy, ve kterých nás autor zve do intimních prožitků všedního dne a nevšedních poutí. Můžeme v díle objevit iniciační rovinu, ve které se autor pomalu dostává k finálnímu doteku, snad sám se sebou, když byl malý? Snad se symbolickou postavou malého Ježíše Krista? Snad se svým dětstvím? Na to nám jasnou odpověď nedává. Ostatně Zöllnerova tvorba není o odpovědích. Je o plynutí. Zöllner napsal dílo, o kterém neřekneme, že je smutné, radostné nebo tragické. Zöllnerovo dílo působí velice živě. Emoce střídá tak jako život. Jednou jsou to momenty osvícení, blaženosti a krásy, jindy téměř apokalyptické depresivní a drásající výjevy. Myslím, že básnický jazyk, který místy obsahově připomíná až surrealistický proud myšlení, práce grafiků a výtvarníků, kteří dílu pomáhali na svět, a zejména pak jistý velice pregnantní katolicismus nebo alespoň křesťanství, odráženo v námětech, motivech a promluvách, dělá z Zöllnerova díla v české současné literatuře naprostý unikát.... celý text