Motýli nad propastí recenze

Sbírka Motýli nad propastí shrnuje dosud nevydané básnické soubory a cykly Jana Kohouta, které vznikaly od poloviny devadesátých let minulého století až dodnes. Jan Kohout je autor ze společenství tvůrců, kteří vnitřní agresi, úzkost a s tím spjaté psychické procesy zpracovávají, reflektují, trhají i nově vyplétají. Sám autor to popisuje takto: „Píšu, abych nechcíp, / nepíšu, abych nechcíp, / nepíšu a chcípu, / píšu a chcípu. / Stará čtyřtaktní metoda, / mí ,chcíplí‘ mi rozumějí.“ Básně se díky tomu rodí jako slast, ona radostná „zábava“ z tvorby, v níž se odvěký paradox existence člověka, spočívající ve vědomí vlastní smrtelnosti, transponuje do jiných, „já“ neohrožujících poloh, vtěluje se do principů i „nuancí paradoxů“. „… všechno, co píšu, jsem vskutku viděl, slyšel a někdy i prožil, ale necejtím k tomu žádnej vztah. Prostě jsem si z čirý nouze, v dutosvětě svý hlavy otevřel vetešnictví… Baví mě spojování, konstruktivní destrukce, nuance paradoxu, baví mě brát to do rukou a degustovat varianty přitažlivosti, hledat erotozóny na špendlíku i lokomotivě.“... celý text