Křižáci ve Svaté zemi přehled

09.06.2024

Poprvé jsem knížku četl někdy začátkem 90. let a mám ji tak spojenou s tím, že jsem zjistil, že kdysi dávno existovaly i jiní křižáci než ti, co bojovali s husity. Náhodně jsem na knížku narazil v antikvariátu, z nostalgie jsem ji koupil a začal rychle doma číst po více jak třiceti letech podruhé.

Knížka je skvěle napsaná, je poznat, že autorská dvojice o této problematice věděla spoustu podrobností. Líbí se mi, že i když byla knížka napsána v roce 1975, postrádá jakékoliv propagandu poplatnou době svého vzniku.

Na stránkách sledujeme vznik první křížové výpravy, její úspěch a založení čtyř křižáckých států. Část křižáků se v Levantě usazuje a mění dobytou zemi ke svému obrazu, ale zároveň orient mění. Pak přichází další křížové výpravy, objevují se zde janovští, benátští a pisánští kupci, kteří pomocí svých peněz mají často větší vliv než králové a papežové.

Sledujeme i útok křižáků na Cařihrad, rozparcelování byzantské říše, která se sice dokázala po několika desetiletích znovu sjednotit, ale už byla pouhým stínem své předchozí existence.

Postupně se baroni a hrabata v křižáckých státech soustřeďují na boj mezi sebou, intriky a přichází postupně o další a další území. Na posledních stranách knížky padá Akkon, končí křižácká éra v Levantě a sledujeme poslední osudy křižáků na Kypru a zmínky o Řádu německých rytířů v Pobaltí.

Autoři popisují nejen bitvy a politikaření křižáků, ale také geografii státečků, obyvatelstvo, jejich náboženství, asimilaci Franků. Celkem upozadili křižácké řády, například o templářích je zde jen několik věcných vět, žádná mystika a tajemství o pokladech apod.

I když dnes existuje v češtině mnoho podrobnějších děl, rozhodně doporučuji i tuto knihu k přečtení.

05.03.2024

Vynikající syntéza českých historiků, shrnující vše podstatné od Clermontského koncilu (1095) a dobytí Jeruzaléma (1099), přes střídavé úspěchy dalších křížových výprav a katastrofu u Hattínu (1187) až po úpadek křižáckých států končící pádem Akkonu (1291). Je to fascinující etapa středověkých dějin s tajemnými rytířskými řády templářů a johanitů nebo s legendárními postavami jako Petr Poustevník, král Richard Lví Srdce, sultán Saladin či malomocný jeruzalémský král Balduin IV. Oficiální církevní verze vykreslovala křižáky jako vznešené a zbožné rytíře, osvobozující svatá místa od nadvlády nevěřících barbarů. Pro kulturně vyspělejší Araby (i Byzantince) to však vypadalo spíše jako loupeživý výboj germánských nájezdníků, zfanatizovaných radikálními kazateli. V první kruciátě sice (až zázračně) smetli zpohodlnělé a navzájem se svářící Araby, jenže udržet nově vzniklé křižácké státy se ukázalo jako nemožné bez vojenské podpory evropských vládců, jejichž armády musely putovat přes nehostinnou Anatolii nebo volit nákladnou cestu přes moře. Pak se křižáci mohli stát pouhými žoldáky v mediteránních mocenských hrách, jako když čtvrtá křížová výprava v režii benátského dóžete zamířila proti byzantským državám a nakonec vyplenila Konstantinopol (1204). Úpadek moci Byzance je ostatně - spolu s nepřátelstvím mezi křesťany a muslimy - nejtrvalejším politickým dědictvím kruciát. Přitom to byl právě byzantský císař Alexios I., jenž koncem 11. století po porážkách od Seldžuků žádal západní vládce o vojenskou pomoc... "Svatá válka" nakonec přinesla trvalé výsledky až na Pyrenejském poloostrově a v Pobaltí. Co je ale v historii "trvalé"? Jeruzalémské království či Antiochijské knížectví existovaly bezmála dvě století, jen o něco déle se píší dějiny USA. Několik generací se narodilo i zemřelo ve světě, jehož nedílnou součástí byly tyto křižácké státy, po nichž zůstalo "jen několik hradních ruin a gotických oblouků" nad vyprahlou krajinou... (9/10)