Z arcivévody hokynářem - Paměti habsburského arcivévody Leopolda Toskánského přehled
Leopold Wölfling
Habsburská říše je nenávratnou historií, a přesto dodnes není jen věcí historiků. Potvrzuje to zájem čtenářů, znásobený ještě tím, že naše nakladatelství byla v minulých desetiletích nucena knižní produkci s touto tematikou citelně omezovat. K několika titulům, které vyšly v posledních letech, přistupují nyní vzpomínky Leopolda Toskánského alias Wölflinga, arcivévody jedné větve habsburské dynastie. Spíše než o Dějinách s velkým D se v této knize dočteme o každodennosti císařského dvora ve Vídni, zejména však o autorově vlastním osudu, poznamenaném tím, že se dávno před první světovou válkou a rozpadem monarchie z vlastního rozhodnutí zřekl svého privilegovaného postavení. Dospěl k tomu po dlouholetém nelítostném boji s císařem Františkem Josefem a arcivévodou Františkem Ferdinandem ďEste za své duchovní a občanské osvobození; první ho připravil o jedinou a skutečnou lásku, druhý zničil jeho životní dráhu námořníka a vojáka. Takříkajíc v nedbalkách tu vystupuje v četných epizodách rakouský císař František Josef, následník trůnu František Ferdinand, císařovna Alžběta, korunní princ Rudolf, německý císař Vilém II. a jiní. S autorem jako námořním důstojníkem cestujeme na Dálný východ, nahlížíme do poměrů v rakouské armádě - ale i v blázinci, kam ho císař poslal, aby se ho dočasně zbavil. Prožijeme s ním dvojí nevydařené manželství. Když do jeho života vpadne Velká válka a skončí rozpadem monarchie, ocitne se na mizině. Sledujeme jeho anabázi při hledání práce, v níž je jako padesátiletý člověk bez praxe v beznadějné nevýhodě vůči mladším. Vystřídá řadu příležitostných zaměstnání: píše adresy na obálky, je pomocníkem lichváře, genealogem válečného zbohatlíka, pouličním prodavačem párků, pojišťovacím a reklamním agentem, hercem, neúspěšným hokynářem... Jeho břemeno mu činí lehčím nezištná mladá přítelkyně Claire. "Mohu sice být občas na dně," končí svou upřímnou, lidsky působivou a v jistém směru stále živou zpověď, "ale jen zřídkakdy jsem skleslý na duchu." Není mnoho knih, o kterých bychom mohli říci: Je dobrá pro chvíle pohody - ale i nepohody. Takže nemůže zklamat nikoho.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 1996 , Papyrus , JEVAOriginální název:
My life story from archduke to grocer by Leopold Wölfling (Ex-archduke Leopold of Tuscany)
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Z arcivévody hokynářem - Paměti habsburského arcivévody Leopolda Toskánského. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Knihu môžem odporučiť všetkým, ktorí sa zaujímajú o posledných príslušníkov habsbursko-lotrinského rodu a zároveň majú už o nich čo to načítané. A to hlavne preto, že ako každé spomienky aj memoáre Leopolda Toskánskeho sú vysoko subjektívne. Niektoré dohady a popisy udalostí rozhodne nezodpovedajú skutočnosti-netvrdím, že zámerne, ako napr. údajný popis smrti (jej príčiny) korunného princa Rudolfa jeho otcom Ferdinandom.
Osobne ma najviac zaujala druhá časť knihy po jeho dobrovoľnom odchode z cisárskej rodiny, keď sa stal radovým občanom Wölfingom, jeho dve nešťastné manželstvá a život na hranici biedy po r.1918. Prežil zaujímavý, hoci ťažký život a to určite často aj vlastným pričinením.
zajímavá kniha ale někdy se člověk nezorientuje co se chtělo říct myslím že je na vině i špatný překlad.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Z arcivévody hokynářem - Paměti habsburského arcivévody Leopolda Toskánského v seznamech
v Přečtených | 8x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Knihotéce | 7x |
v Chystám se číst | 1x |
v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
Habsburkové autobiografické prvky
Autorovy další knížky
1996 | Z arcivévody hokynářem - Paměti habsburského arcivévody Leopolda Toskánského |
1921 | Habsburkové ve vlastním zrcadle |
1924 | Poslední Habsburkové |
Poněkud ukřivděná zpověď muže, kterého dle jeho názoru neměla ráda řada lidí (matka, císař, F.F., atd.), je okořeněna informacemi/drby o tom, jak to chodilo u habsburského dvora. O tom, že byl Leopold tak trochu slaboch, svědčí tragikomická druhá polovina knihy, v níž líčí svá manželství a hledání zaměstnání. Mám dojem, že se se vším čtenářům nesvěřil (pochopitelně) a spíše se snažil zveličit rádoby atraktivní témata, např. setkání s přírodními lidmi.