Darkblade, Temná čepel - Krvavá vláda přehled

15.01.2023

Ideální vstupní brána do temného světa fantasy Warhammeru, v krátkých příbězích dostanete naservírováno fluidum fantastického světa, který je dále rozvíjen v mnoha následujících knihách.

Tak tohle bylo!.... Jako dost špatné ve skutečnosti. Stane se, že někdo z tvůrčího týmu ze sebe nevynaloží zrovna to nejlepší, to jistě. Ale aby svou práci posral každej… WOW! To se jen tak nevidí.

Ne, promiňte mi, ale na této knize je špatné skoro vše. Ale pro nějakou objektivitu uvádím dvě fakta. Zaprvé, nečetl jsem knize předcházející romány, nelehce se shánějí a z Warhammeru už tak mám dost jiných knih co na mě čekají. Zadruhé, nečtu běžně komiksy. V jejich teorii se neorientuji, nevím jak mají být vedeny dialogy, jen částečně tuším jak mají být umisťovány panely. Takže tak.

Je mi známo, že část knihy rekapituluje minulé děje a jen část děj dále vyvíjí, prosím proč ne, to já očividně nepoznám. Zato poznám, že je děj nechutně kusý, rozlámaný, plochý, přímočarý a nudný. V tomto ohledu, v práci autora, došel jsem vrcholu znechucení když se na scéně objevuje Malekith. Já ho mám rád toho kluka, víte? Opravdu ano. Je to jedna z mých nejoblíbenějších Warhammerovských postav, vedle Nagashe a Thanquola, aby bylo jasno jakou sebranku mám rád. Mám ho rád pro jeho mimořádnou moc, inteligenci, chytrost. A až doposud jsem si nebyl sto představit, že by z ústa vypustil „Malusi, ty malý parchante.“. To by mě jaktěživa nebývalo napadlo. A nenapadlo by mne, že se nechá osrat, jedna z nejpodezřívavějších bytostí v universu, lichocením nějakého Maluse a že od něj bude jak malej smrad škemrat o radu jak ztéci nějakou pevnost. Celá ta situace byla natolik absurdní, že mi z toho bylo na zvracení.

K tomu překlad. Otázka je, zda je to větším dílem vina překladatelova, nebo autorova. Každopádně čím méně to byla vina jednoho z nich, tím více to byla vina druhého. Promiňte, ale poznámky typu „Zatracený oři…“. Ano, dialogy jsou vždy stylizované, ale tohle… tohle bych čekal od Vančury před sto lety, ne od Warhammeru. Naprosto to neodpovídá realitě toho světa a situace. A tak vypadá každý podělaný panel. „Jsi jen temný elf s mečem! Já jsem DÉMONÍ (co je to sakra za slovo) král nepředstavitelné moci! Roztrhám tě na kusy!“ Opět, co to sakra má být? Jestli takhle pan Abnett staví dialogy tak tu knihu co od něj doma mám raději spálím než se dám do čtení.

Ryze subjektivně (ač i komentáře pode mnou tomu nasvědčují) pak působí má nechuť k provedeným kresbám. Chaotické, tmavé, nepropracované. Prostě špatné. To ten pornokomiks Justína a Julietta má lepší kresby sakra. (No, on je má ve skutečnosti docela dobré, nepočítáme-li gravitaci ve střetu k pohlavním orgánům.)

Nijak se nepředvedli ani editoři, korektoři či kdokoliv jiný, kdo by si měl všimnout, že pokud to jednou přeložíme jako epizoda, neměli bychom z toho příště udělat část a naopak.

Tohle pro mne opravdu byly nepříjemné dvě hodinky a bůh ví, že už to nikdy opakovat nebudu.