Vražedně dokonalá přehled

(SPOILER) „Jednou si koupím
pitomou rtěnku
a vy mě pak
votravujete
po zbytek života.“

Jak na to někdo přišel – žena jako sériový vrah? Inu v dnešní gender době se není co divit. Já se spíš divím, že to není například japonka s nějakou vadou. Třeba balbutismem nebo s něčím podobným – to je dnes in. Mohla by to být i větší sranda. Trochu mě totiž rozesmála předmluva, kterou k této knize napsala Chelsea Cainová (Příběhy Archie Sheridana & Gretchen Lowellový) Přirovnává tam krvavé porody žen s porodem Johna Hurta a bagatelizuje tento akt – Hurtovu oběť. Pokud nevíte, kdo je John Hurt, tak vám jen připomenu, že porodil syna (Kaneův syn), který v roce 1979 řádil na lodi Nostromo. Trochu se však divím, že paní Cainová to spíš nepřirovnala k porodu Ellen Ripleyový na LV-426. Ale zase chápu, že po krvavém Vetřelci se už asi na další filmy raději nedívala. Inu, ženská, co chcete. Možná se divíte, že jsem tak sarkastický, ale ta předmluva je takový blábol, až jsem se musel smát. Tady chce někdo splnit kritéria testu Bechdelové. (měřítko zastoupení žen v uměleckých dílech) Po přečtení předmluvy jsem tudíž celkem s obavou otáčel na první stránku tohoto komiksu . . .

Citát: Nenalezen.

V hlavní roli Josie Schullerová. Je to manželka, hospodyňka a nájemný zabiják (možná bych měl napsat nájemná zabíjačka, ale zní to divně) Příběh je rozdělen do dvou částí. Kniha první – Seattle 1962 a Kniha druhá Cocoa Beach 1963. Kresba Joëlle Jonesové je příjemná a jemná. Osobně tomu říkám žvýkačkový tip. Hodně barevné (Barvy: Kniha první – Laurta Allredová, Kniha druhá – Michelle Madsenová), jednoduchá komiksová okna a i když je to o zabíjení, ze všech oken na vás září taková podivná veselá nálada. Je vidět, že holky to neberou moc vážně, spíš se tomu posmívají. Prostě nemá to tu správnou noir náladu, jakou by si příběh zasloužil. Frank Miller by vám mohl povídat.

Citát: Nenalezen.

Tak a konec negatů, zkusím v tom najít něco positive. „Ťuk, ťuk, ťuk – Ňaf, ňaf, ňaf – Avon je tady.“ Nic, už zase budu prudit. Hlavní zabíjačka (už jí tak budu říkat) má problém vůbec zabít Romanovovou na začátku příběhu a pak jí najmou na zabití chlapa, co má spousty bodyguardů. Romanovová měla jen malé čoklíky. (A tím myslím malé bílé pejsánky) Jsou v tom příšerný mezery – střihy – mezi kapitolama, že jsem sled úda-lostí prostě nechápal. Jen prostě řekne: „já to nějak zvládnu“, otočíte stránku a už je tam. Jak to zvládla? To nám ani jedna ženská tvůrkyně příběhu nedokáže vysvětlit. Prostě se tak stalo, a je to – neřeš, neživíš.

Citát: Nenalezen.

To si z nás jako paní scénáristka dělá kozy! Druhá vražda naší zabíjačky je vysvětlená, že toho, koho má zabít je těžké dostat od svých strážců - bodyguardů. Prý jen když jde na záchod nebo za ženskýma. A on jde na záchod za ženskou, ta ho po trochu větších problémech přeci jenom zneškodní, a pak se hned vedle otevřou dveře a vejde ten, co jí najal, aby jí pomohl s tělem – sakra – co je tohle za blbost!! Končím. Druhý nedočtený komiks v poslední době. Beru skoro všechno, ale tohle ani mě hlava nebere. Další události mě absolutně nezajímají. Jak by řekl správný chlap – SPOCK – Tohle je nelogické.

Citát: Je mi líto, právě večeříme.