Krev a vzpomínky přehled

14.03.2017

U tohoto dílu jsem si potvrdila, že autorka se místy chová jako scénáristi posledních sérií Hry o trůny. Řídí se heslem "hlavně nějaké postavy nečekaně a brutálně zabít či aspoň nechat pořádně trpět, ať jsou čtenáři šokovaní". Viz spoiler (snažila jsem se ho napsat tak, aby nebylo úplně jasné, co se stane, ale stejně je to spoiler a vyzrazuje několik událostí). Navzdory výhradám se mi kniha velmi dobře četla a bavila mě. Bála jsem se, že prostřední díl bude jen nafouknutou výplní, jak to často bývá, ale příjemně mě překvapil. Přišel mi v tomto ohledu dokonce lepší než první díl, kde byl vleklý rozjezd a více vynikly stylistické nedokonalosti. Na konci prvního dílu jsou všichni důležití tahači za nitky známí ale tajemní, na konci druhého jsou již ze svých tajemství víceméně svlečeni, od třetího dílu tedy očekávám rozřešení zápletky a (navzdory snaze autorky zabít co nejvíc postav) sladké "a žili šťastně až na věky".

Mlází mi trochu připomíná Trní ze série Iron Fey, zajímalo by mě, zda je "tajemná magická houština" nějak pevně zakotvena v ostrovní mytologii.

--- SPOILER ---
K tomu, co jsem se čekala, došlo hned v 6. kapitole. Bohužel to bylo napsané dost nuceně. Wyl je skvělý bojovník a Faryl je vysoká, silná a dle různých předchozích poznámek i mrštná a cvičená v boji beze zbraně. Přesto Wyl-Faryl při prvních potížích ztuhnul a čekal, co bude. Neudělal vůbec nic, a to měl možnost se dát na útěk, zbavit se převleku a s ním i pronásledovatelů. Velmi umělá část, která tam je samoúčelně, protože s Medvědem se mohl Wyl-Faryl setkat a spřátelit i za obyčejnějších okolností. Očekávala jsem spíš, že tohle udělá až Celimus a Wyl-Faryl se mu podvolí, protože tak odvede pozornost od Ylenny. A tato událost následně bude jedním z mnoha hřebíčků do rakve Wylovy příčetnosti až se z něj na konci třetího dílu stane Wyl-Celimus (budu překvapená, pokud právě tohle nebude poslední Převtělení).

Velmi divná mi přišla také 26. kapitola. Zdá se mi nepravděpodobné, že by v tak významném sídle bylo tak málo lidí. Ještě den před událostmi této kapitoly měl vévoda spoustu mužů. Kde byli? Když jste hlavou jednoho ze dvou vojensky nejvýznamnějších rodů v zemi (a zároveň druhý nejbohatší šlechtic) a víte, že přinejmenším sousednímu králi určitě ležíte v žaludku, tak přece nenecháte své rodové sídlo úplně nechráněné? Opravdu se mi zdá hloupé, že tam nebyla ani malá osobní stráž.

Kromě této události mě ještě překvapil osud Valentynina kancléře Krella. Přišlo mi, že to nebylo v souladu s jeho charakterem (jeho celoživotní zkušenosti a informace, které měl, by mu určitě zabránily udělat takový přešlap, vždyť senilní podle všeho ještě nebyl).
--- konec spoileru ---