Dějiny nové moderny přehled
Vladimír Papoušek
Dějiny nové moderny série
1. díl >
Autorský kolektiv pod vedením profesora Papouška připravil výpravnou syntetizující publikaci vykládající vývoj české literatury od roku 1905 do roku 1923 a měnící svým způsobem pohled na některé zažité přístupy k výkladu dějin české literatury. Výklad je velmi původně pojat jako mapa, na níž jsou jako „plochy času“ chápány jednotlivé roky. Původnost publikace zdůrazňuje zvolené období osmnácti let, které dává přednost vědomí vnitřní dynamiky vývoje literatury a umění před tradiční periodizací podle jevů vnějších, například politických. Do jednoho výkladového celku se tak dostávají události, které v tradičním pojetí výkladu dějin literatury představují předěly (první světová válka, vznik Československa). Vedle metodologické originality je třeba ocenit celkovou odbornou úroveň a vysokou vnitřní stylovou a výkladovou jednotu publikace (která jako by ani nebyla dílem osmičlenného kolektivu), dále citlivou a názornou práci s obrazovým materiálem a v neposlední řadě volbu jasného a přístupného výkladu. Tyto kvality dávají naději, že publikace bude vlivným textem i v širší veřejnosti a patrně vstoupí i do diskuse o pojetí školního výkladu dějin české literatury.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dějiny nové moderny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2011 -
Magnesia Litera
(Litera za literaturu faktu)
Kniha Dějiny nové moderny v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 12x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 11x |
v Chystám se číst | 9x |
v Chci si koupit | 9x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2010 | Dějiny nové moderny |
2014 | Dějiny nové moderny 2. Lomy vertikál |
2004 | Existencialisté |
2005 | Hledání literárních dějin |
2007 | Gravitace avantgard |
První díl velkolepého projektu, který bohužel neví, co je a co chce být. Samí skvělí historici a teoretici literatury, odvedli neuvěřitelné množství práce, představují několikrát zlomenou epochu 1905-1923 ve vší složitosti a snaží se v ní zorientovat čtenáře. (Čtenáře milujícího ryze odborné texty, nutno podotknout - to není popularizace. Jen pro upřesnění.) Časová pole, srovnávání událostí českých i světových, seznamy prvních vydání publikací, kontexty dalších oborů. Chtělo by se říci dokonalé. Ale nemohu to říci. Tato kniha je krystalickým příkladem krize současné literární vědy (a pravděpodobně vůbec humanitních a společenských věd). Ten zoufalý strach nebýt chronologický! Nebýt selektivní! Nebýt kanonický! Je to až komické. Autoři zde chtějí být kontextuální, jevoví, pokud možno nehodnotit, vystoupit mimo strukturu textu nebo naopak být pouze v ní bez ohledu na cokoliv ostatního, zároveň označit i neoznačit, zvýznamnit a posthistoricky nechat být... Milí pánové a dámy, tohle všechno najednou udělat prostě nejde! Takže na jedné straně autoři deklamují, jak to není chronologické, zároveň se jednotlivé studie vztahují ke každému roku, a zároveň nevztahují... Když se mluví o díle autora, tak v nějaké souvislosti, ale bez jiných souvislostí před a po nebo s čímkoliv jiným. To ale není dřeň nebo podstata, to je osekání rukou a nohou životnosti autorova činu. V seznamech "prvních vydání" jakoby bylo všechno na jedné hromadě bez označení významnosti, ale pak je hned vedle znenadání seznam "příznačných nebo kuriózních" publikací. To je co? Takže někdy se tentýž autor ocitne v obou seznamech s různými knihami. Takže: hodnotím vysoce nasazení, hutnost informací, zjevené kontexty, ale myslím, že by se současná literární věda neměla bát říct o něčem, že je dobré nebo špatné. Já myslel, že jsme už z postmodernismu a postpostmodernismu vyrostli. Ne? Výběru (a tím pádem kanonizaci) se nikdy literární věda a historie nevyhne už jen tím, že o něčem prostě píše a o něčem ne. Tak se tomu nebraňme a vezměme statečnost do hrsti.