Překvapivý následník přehled

předevčírem

(SPOILER) Autor se nepokrytě veze na úspěchu románu Červená, bílá a královsky modrá, tak holt tento komentář pojmu jako srovnávací.
Překvapivě to nedopadlo tak zle. Sice mě hned v první kapitole sejmul totální nakladatelský kiks, kdy si dívka lokne chardonnay, načež na sebe zvrhne červené (!) víno. Kolik redaktorů to vidělo v cizozemsku i posléze ve Fragmentu? Takže pád hned na startovní čáře. Jenže Callum vše rychle dorovnal nepokrytou svérázností a vtipem. Ano, nad jeho hláškami a později slovními přestřelkami s Oliverem jsem se opravdu smála nahlas.
Dějová zápletka mě příjemně překvapila. Sice (zase) – musíme se pořád točit kolem britské královské rodiny? Nelze využít neotřelejší, tudíž atraktivnější prostředí třebas švédského, dánského či španělského dvora? Takže zase mínus. Plusem bylo odlišné pojetí celého problému. Sexuální orientaci už nikdo neřeší, naopak kamenem úrazu se staly legislativní a politické záležitosti. Žádný únik soukromých informací na veřejnost, ale rovnou zemětřesení v otázce zachování konstituční monarchie.
Obávala jsem se plytkosti, v tomto ohledu příběh opět hodnotím kladně. Ne že by Callum objevoval vyložené perly, ale nepůsobil jako hlupák, Oliver už vůbec ne. Na druhou stranu za srdce mě jejich osudy nechytily. V čem tkvěl zásadní problém?
Postavy. Callum před třemi roky přišel o matku, s níž si byl velmi blízký, ale pohoda, lahoda, jedeme dál. Krom hlavních hrdinů, a i ti měli k hluboce prokresleným charakterům daleko, byli všichni placatí jak žehlící prkno. O Callumových sourozencích netušíme mnoho, ani vzájemné interakce nepřesáhnou zdvořilostní fráze. Proč, například, nešel Callum zkontrolovat Nicholase poté, co si ten zvrtnul kotník? Proč spolu nikdy nehovořili mimo oficiální události? V důsledku závěrečné překvapivé zvraty působí uměle. O komorníkovi či členech ochranky nevíme už vůbec nic. Přitom v „Červené, …“ hraje tento personál rovnocenné role s Alexem a Henrym.
Není to slaboduché, je to legrace, ale mému oblíbenému románu to výrazně konkurovat nemůže.

09.01.2025

Chápu to srovnávání s Červená, bílá a královsky modrá, ale za mě až na ten prvek zakázané lásky z plusmínus shodných důvodů to bylo nebe a dudy a u mě teda s přehledem vede tahle. Je napsaná s lehkostí, vtipně a s akorátní dávkou emocí. A jasně, je to nereálné, ale když se k tomu postavíte jako k pohádce, tak si to prostě nemůžete neužít.