Poslední kontinent (limitovaná sběratelská edice) přehled

13.09.2024

Mrakoplašova australská expedice je zaručeně nejvyšperkovanější kousek této minisérie. Je to tím, že silnou dějovou linku tady má nejen Mramoplaš a Zavazadlo, ale i již známí mágové z Neviditelné Univerzity. Jejich příběh o nečekané dovolené si bere počet stránek s hlavním příběhem, a nasmál jsem se u toho hodně. To vynahrazuje fakt, že Mrakoplašovi chybí silnější vedlejší postava. Místy mi přišlo, že se Terry tak nějak zamotává do metafyzických problémů času a prostoru, ale i z toho se mu daří vymlátit pár solidních vtípků. Pokud jste dávali na rady mnoha lidí, kteří odrazují hnát se do Mrakoplašovy série, tak to musíte napravit.

17.04.2024

Existují chvíle, které volají po bezmyšlenkovité, hrůzou naplněné panice,
a pak existují jiné chvíle, kdy je potřeba uplatnit spíš vypočítavou, uvážlivou a promyšlenou paniku_

Největším expertem na paniku co znám a návštěvníci Zeměplochy mi jistě dají za pravdu, je Mrakoplaš, úspěšně neúspěšný mág, se kterým jsem se, po nějakém čase stráveném mezi Elániovou hlídkou, opět moc ráda potkala.
Mrakoplaš ze všeho nejradši nedělá NIC, tak se cítí nejbezpečněji. Potíž je totiž v tom, že jakmile začne dělat NĚCO, vždycky se to pojí s nějakým problémem, který většinou vyústí _no, začne to výše zmíněnou panikou, a pak dost často nastává apokalypsa, různých rozměrů, zaleží na tom, jak rychle dokáže z dané situace prchnout. No a právě teď prchá, jako by mu za patami hořelo!
Navíc k dané pozici míří taky loď s dalšími mágy, a to, jak jistě víte, nevěstí nikdy nic dobrého!
Zvlášť, když se v tu samou chvíli většině přítomných myšlenky divoce rozeběhnou a zmateně narážejí do ošklivých hrbolů představivosti … a možná by si někdo měl taky všimnout obzoru_
Ohromná černá mračna, co se tu válí po obloze už celé roky si za tu dobu vytvořila svou osobnost s pořádnou dávkou nenávisti a taky napětí _ takže to, co přichází není obyčejná bouřka _ tohle je bitva, ve které obyčejné bouřky mezi sebou bojují o prostor_“a hluboko dole _ v oku bouře, vyčnívá obklopen deštěm tak hustým, že to potenciálně nebylo nic jiného než padající oceán, poslední světadíl“.
Jak jsem řekla, když je poblíž Mrakoplaš, nikdy nejde jen tak o nějaký větřík, tady mají všichni co do činění s apokalypsou, zvlášť, když se v okolí vyskytuje neobyčejně vysoká hladina volné magie. Tenhle Zeměplošský svět totiž moc dobře ví, co se stane, když se do rukou mágů dostane příliš velké množství magické síly _ není tajemstvím, že kdysi bylo množné číslo od podstatného jména „mág“ slovo „válka“.

„Myslím, že je načase upevnit poklopy.“, prohlásil děkan.
„My žádné poklopy nemáme.“
„Tak alespoň … kvestora a knihovníka ukliďte na nějaké bezpečné místo.“

A pak už se události začaly řítit v rychlém sledu _ až se najednou vše zastavilo _ došlo jim totiž „dopředu“ _ zem tady prudce padala hluboko dolů _což na Zeměploše není vlastně nic neobvyklého, směrů, kam může něco padat tu je podstatně víc_ takže doporučuji sebrat všechnu odvahu a jako Mrakoplaš otevřít alespoň jedno oko – bude se vám líp sledovat cesta, vlastně by se mělo říct pád, ale záleží na tom, jak se to vezme, a pak taky líp uvidíte na řádky, ubíhají rychle, je to totiž, jako vždy, pořádná jízda :-).

A abych nezapomněla na knihovníka, pořád je orangutan, který většinu svého života strávil v knihovně, jen na něj nějak teď víc působí ty neustálé magické vlivy, a tak chřipka, co ho zrovna trápí nějak napadla jeho morfologické pole a zrovna teď může být opravdu čímkoliv _
„Mágové smutně zírali na to, co vypadalo jako pohodlné křeslo, které někdo z neznámých důvodů potáhl ryšavou kožešinou. _ Nemůžeme pro něj něco udělat?“ _ „Možná by byl šťastnější, kdybychom na něj hodili pár polštářů.“

Takže, kromě toho, že budete řešit různé stupně apokalypsy, nezapomeňte ani na knihovníka, při hledání, pokud možno bezpečné, léčebné kůry, hlavně dávejte pozor, abyste nedopadli, jako Rozšafín Ctibum, jeden z „oněch nešťastných lidí, jejichž prokletím je víra, že kdyby se mu podařilo získat dostatek informací o vesmíru, dávaly by nějakým způsobem smysl“ _ jeho cílem je Teorie všeho, ale nejspíš by se spokojil i s Teorií něčeho a zoufale touží alespoň po Teorii čehokoliv :-).

Tak zábavnou, uklidňující, vzrušující, nervy drásající, svým zvláštním způsobem poučnou cestu (mj. a na to nesmím zapomenout, jak zacházet s umělou inteligencí), která právě nadšeně vykřikuje: „Má roztomilá Baruško! Vem mě k sobě …“ – však tu odrhovačku jistě znáte .