Co můj kostel dnes má, nemůže kníže odníti přehled
Eva Doležalová , Petr Meduna , kolektiv autorů
Věnováno Petru Sommerovi k životnímu jubileu. Editoři jubilejní publikace Petr Meduna a Eva Doležalová. První část publikace je věnována střetávání křesťanství a pohanských kultů, historii staveb a jejich zakladatelů. Druhá část se zabývá kláštery, závěrečný oddíl pak představuje svět středověkých světců, církevních hodnostářů a předmětů. Kniha hledá nové cesty k pochopení života středověké společnosti a snaží se zaplnit historii živými lidmi. Psát o křesťanství, o jeho vlivu na formování evropské společnosti a jeho střetávání s jinými kulturami není nic nového, je to však zároveň téma, které se nikdy nevyčerpá a které bude vždy inspirovat k dalším diskusím. Přišel kníže i biskup, a jakmile byl kostel v podhradí posvěcen, vystoupil kníže na hrad k obědu a rovněž se posadili k hodovním stolům hradský správce v svém dvoře před kostelem spolu s biskupem. Za oběda přišel mu posel pošeptati: „Odňata je ti správa hradu ...“... K tomu správce odpověděl: „Knížetem jest a pánem, se svým hradem ať učiní, co se mu líbí. Co však můj kostel dnes má, nemůže mi kníže odníti“ (Kosmova kronika). Christianizace středoevropského prostoru začala dlouho před misií Cyrila a Metoděje. Je doložena svědectvími archeologických nálezů, sakrálních staveb a později i písemných památek. Na jejich základě vytvořilo historické bádání souhrnnou představu o tom, jak se formovaly diecéze, čím byly vyvolány stavby kostelů, jakou roli hrál zeměpán a rodící se šlechta a jak se prosazovala církevní autonomie.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Co můj kostel dnes má, nemůže kníže odníti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Co můj kostel dnes má, nemůže kníže odníti v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Knihotéce | 6x |
Příjemné počtení, nejvíc mě zaujala první studie o kontaktech Čech s křesťanským světem, druhá o archeologicky zjistitelných projevech pohanství, poslední o kobercových obrazech s tématikou divých lidí... jen ta Dragounova o zcela účelovém a promyšleném vytvoření všech tří prvních českých mučedníků byla dost přitažená za vlasy.