Chlapec hrající si s krabem tempo & emoce

V Jaroslavu Kovandovi se představuje nejen básník zralý a hotový, robustní Moravák s vyhraněnou, mnohotvárné modulovanou poetikou, ale hlavně autor, jenž ve svém psaní vždy jaksi naraz nabízí cely oblouk lidského osudu, křivku lidské existence naplno oscilující mezi intimní každodenností a fragmenty velkých dějin, drobnohlednoslí osobních epifanii a monumentalitou ságy rozvětveného příbuzenstva, sousedstva, spoluobyvatelslva. jež vytrvale pableskuje na sítnici paměti. A je toho víc: Kovanda strhujícím způsobem mísí robustní „znásilňováni“ jazyka se sytou dionýskou smyslovostí. „Neštítí se" — smyslově, jazykově, výrazově — vcelku ničeho (v epičtějšlch sbírkách najdeme rabiátské pábitelslvi i brutální válečné morytáty), ač zároveň vždy zůstává lidský a jemný. Hnůj a pot jsou mu stejnou inspirací jako víno či silnice mezi poli. Je to moravský selský alchymista, delinitivně však dotčený i sofistikovaností města — přesněji řečeno oním těžko postižitelným, avšak zcela specilickym duchem dělného baťovského kraje, v němž se tak originálně, podivuhodně a zároveň přirozeně prolíná břitkost „amerického“ snu s rozšafnou, avšak bystrou a briskní valašskou rázovitostí. Jan Štolba... celý text