Filosofie v tragickém období Řeků tempo & emoce

„Filosofie v tragickém období Řeků“ je dílko pocházející z Nietzscheovy pozůstalosti a vzniklé v mladém tvůrčím období kolem r. 1873. Rok předtím vyšlo jeho „Zrození tragédie z ducha hudby“ – jedná se tedy o dobu, kdy se Nietzsche intenzívně zabýval raným obdobím řecké kultury. V té době plánoval napsat „filosofickou knihu“, která by zachytila myšlenkový svět předsokratů a stala se kritickým zrcadlem filosofie soudobé, ale i té, která v Řecku následovala po tomto tragickém období a kterou zahajují Sókrates a Platón. Nietzsche měl pro předsokratiky nejen velký obdiv a úctu, ale i hluboké porozumění a považoval je za vrchol řeckého myšlení. Co následovalo po nich, to byly, jak to sám nazývá, již „smíšené charaktery“, zatímco tito duchovní obři představují ryzí, čisté filosofování spočívající na bezpečné intuici. Vrcholem této drobné práce je jeho charakteristika filosofa mu nejdražšího a s ním vnitřně spřízněného – Hérakleita z Efesu. Ale i jiné filosofy této doby dokázal zobrazit nesmírně plasticky jako heroické postavy, vystupující z šera dávnověku, které daleko přesahují šeď následující průměrnosti. Knížku doplňuje studie Jana Březiny Úvod do řeckého metafyzického myšlení.... celý text