Životopis
Ryhor Ivanavič Baradulin (bělorusky: Рыгор Іванавіч Барадулін), známý též jako Strýček Ryhor, Ales Čabor, Avos Savos, Ales Kalina (Дзядзька Рыгор, Алесь Чабор, Авось Савось, Алесь Каліна) (24.2.1935 Haradok, Běloruská SSR, SSSR — 2.3.2014 Minsk) byl běloruský sovětský publicista, redaktor, překladatel a významný básník, navržený v roce 2006 na Nobelovu cenu.
Narodil se ve Vušackém regionu ve Vitebské oblasti a jeho venkovský původ ovlivnil jeho životní i umělecký vývoj. Jeho život poznamenaly traumatické zážitky z konce 30. let a z války, kdy se jako dítě dokonce ocitl sám na obklíčeném území. Jeho otec zahynul jako velitel partyzánského oddílu. Matka, která vystavěla znovu jejich dům ve zničené vesnici, ho seznámila s jazykem, s lidovými písněmi a zvyky, s náboženstvím. Vystudoval Běloruskou státní univerzitu v Minsku (1959) a stal se novinářem, později působil mimo jiné jako redaktor literárního časopisu Polymja. I jako obyvatel velkoměsta zůstal věrný venkovu, kde se zachovala navzdory násilné rusifikaci běloruština i různá nářečí. Přátelil se se spisovatelem Vasilem Bykavem.
Do literárního života vstoupil jako představitel básnické mládeže 50. let. První verše začal publikovat časopisecky v roce 1954, a první sbírku vydal v roce 1959. Jeho dílo, pro něž je typické žánrové bohatství (lyrika, poémy, satiry, humorné verše, knížky pro děti, literární kritika, eseje), prozrazuje svůj původ v lidové tradici a vyznačuje se srozumitelností až prostotou a zájmem o spirituální hodnoty lidské existence. Jeho reflexívní lyrika se během let stále hlouběji zduchovňuje. V posledních desetiletích psal také duchovní poezii, parafráze modliteb a biblických textů (žalmů aj.) Od mládí provázejí jeho poezii i válečné motivy a otázka lidské odpovědnosti za sebe i za druhé. V roce 1982 pobýval v Československu, což inspirovalo jeho cyklus veršů Gotika topolů (1982). Baradulin obdržel řadu cen za literaturu a v roce 1992 byl jmenován národním básníkem Běloruska. V roce 2006 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu za životní dílo a za sbírku duchovní lyriky Ksty (Kříže), kterou vydala roku 2005 římskokatolická farnost sv. Šimona a Heleny v Minsku. Úsilím o obohacení běloruského jazyka je vedena i jeho rozsáhlá překladatelská činnost (Adam Mickiewicz, Marc Chagall, Boris Pasternak, Bulat Okudžava, Karol Wojtyła).
V roce 2006 vyšel pod názvem Žít! český výbor z Baradulinova díla v překladu Františky Sokolové (Národní knihovna ČR).
(zdroj životopisu: https://bit.ly/2KDSDQi; https://bit.ly/361jPjo)
