Na cestě
Jack Kerouac
Román z roku 1957, který autorovi přinesl obrovskou popularitu i uznání kritiky a učinil z něj legendu. Kerouac zde nachází své osudové téma i vlastní hlas a metodu: horečně chrlený text odráží autenticitu svobodného života, nesvazovaného konvencemi průměrnosti. Takový život a lidé, kteří jej dovedou žít, jsou pro něj ideálem, jejž se neustále pokouší naplnit a zachytit v postavách svých knih. Na cestě je strhující a přesvědčivý amalgám fikce a autobiografických prvků, dodnes inspirující čtenáře k nalézání vlastní svobodné cesty.... celý text
Přidat komentář
Dnes jsem dočetla tuto knihu, a moc jsem si to užila. Kniha je velice dobrodružná a plná svobody. Každá stránka knihy je plná energie a života. Knihu doporučuji všem co mají rádi dobrodružství.
* za bod získaný v ČV, jinak mě cesta či jízda volnomyšlenkářským životem moc nebrala, že by jiná společnost, jiná doba, jiný styl života, jiná výchova.... asi vše dohromady.
Povinná četba dospívajících, hledajících vlastní osobnost, toužící poznat a zažít... Mám za to, že každá kniha má svůj čas a pokud jej propásneme, možná už nelze pochopit... A k některé je potřeba teprve dorůst...
Dočteno. Jsem nadšená, Kerouac nezklamal.. Ale knížku opravdu těžko nějak zrecenzovat. Kdo v sobě nemá aspoň špetku volnomyšlenkáře a dobrodruha zřejmě tohle dílo neocení, protože ho ani nepochopí. Já k tomu můžu říct jen to, že jsem zrovna otočila poslední stránku a hned otvírám stránku první Dharmových tuláků.
Kniha, ktorá spôsobila, že som v 19tich rokoch strávil s kamarátom na ceste desať dní - stopom krížom krážom po Slovensku. V duchu knihy sme nemali presný plán, ani predstavu o dĺžke výjazdu. Zážitky na celý život. Keby nám nedošli prachy a nepos..lo sa počasie, bolo by toho aj viac. Už sa nám to v tejto verzii nepodarilo zopakovať. No, stále o tom snívame...
Nemyslím, že na knihu treba určitý vek. Stav mysle ale áno. Inak vás to minie ako šinkansen. Tu sa hrá na slobodu ducha, tela a písacieho stroja. Kritizovať nezodpovednosť postáv je ako vyčítať pivárskej príručke, že sa v nej varí pivo. Sloboda (tá, o ktorej Kerouac píše) a zodpovednosť (tá spoločensky normovaná) k sebe jednoducho nepatria. Pretože sa navzájom popierajú. Pritom kniha nie je návodom. Je len zápisom, pocitom, občas zamyslením.
Čili, je to čtivo o túlavých topánkach. Telesných i netelesných. Pre iné túlavé topánky ;)).
"Jojoj! Sale,musíme pořád jet a nikdy se nezastavit,dokud tam nebudem.
A kam chceš dojet, člověče?
Nevím,ale jet se musí."
Po letech znovu...kdysi to byla moje bible, doslova. Jistota budoucnosti nahrazená intenzitou Teď.
Dean Moriarty, velký Prorok cesty od nikud nikam byl největší hrdina mého náctiletého věku.
Ale stejně jako Sal Paradise jsem vystřízlivěla i já. Myslím,že to jde s věkem, že se člověk, byť revoltuje sebevíc, nakonec stejně zapojí do procesu, najede do role, která se od něj očekává. Začne plánovat, začne domýšlet důsledky, začne mu záležet na tom,co si o něm myslí okolí. Dean Moriarty je přelud, role, kterou si každý chce jednou zkusit, aby poznal,že ho tahle filozofie buď stráví nebo přenese dál.
Tohle je kniha, která potřebuje být čtena v určitém věku a stavu mysli, jinak prostě nechytne. Proto se nedivím komentařům čtenářů, které nezaujala.
Já jsem provedla ,, průzkum" po 25letech. Už to není takové kopnutí mezi oči, ale pořád to doléhá na část zasutou hodně v pozadí mého vědomí. Cesta sem tam ještě vábí.
Knížku jsem četla někdy v osmdesátých letech (samozřejmě jiné vydání) a překvapilo mě špatné hodnocení některých čtenářů. Já mám z ní teda spíš dobrý pocit. Asi zkusím podruhé
Nechápu, co má tato kniha někomu předat. Za celou dobu jsem ani nepřišla na to, jak si ji užít. Jsem hlavně ráda, že má 'cesta' s ní je u konce. Měla jsem ke knize takový speciální vztah dlouho předtím, než jsem ji teď poprvé četla a nebylo to teda příjemné překvapení.
Číst tuhle knížku byla opravdu cesta - trnitější než zažíval Sal Paradise. Nevím, jestli jsem byla nadšena z konce, protože to už mělo opravdové grády nečekané a bezcílné cesty, a nebo protože jsem před sebou neměla tolik stránek.
Stačilo mi jednou za život, byť Beat generation zbožňuji.
Učili jsme se o tom ve škole, několikrát zmiňované dílo definující beat generation, velmi zhruba jsem tušil do čeho jdu, nicméně po nějakých 60 stranách musím odložit, je to pro mě absolutně nezajímavé. Nejsem čtenář, který by si užíval květnaté popisy krajiny, což je v podstatě celý smysl této knihy. Popsal bych ji asi jako takový chaotický zápisník mladého kluka, co se jeden den probudil, rozhodl se, že už ho život nebaví a bude cestovat křížem krážem po Státech. Nedočteno, nehodnoceno.
Z respektu k autorovi nedávám pouze jednu hvězdu.
Prostě ne. Dvakrát jsem to zkusila a při čtení mám zničující pocity typu tak se už vymáčkni nebo můžeš to říct, prosím tě, normálně.
Odkládám na hromádku mnou nepochopených autorů.
Tento úžasný román byl přibalený v mém báglu, když jsem v roce 1994 stopoval napříč Spojenými státy z L.A. do N.Y. Sice jsem se tentkrát (ani nikdy později) nedostal na ikonickou Route 66, ale i tak bylo souznění se Salem a Deanem parádní. Čtení téhož o necelých třicet let později tím pádem vyvolávalo nostalogii na druhou, ale opět super :-)
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
Názory čtenářů jsou velice rozporuplné, tak jako kniha. Zvláštní styl vyjadřování, mistrné jsou popisy prostředí, ve kterém se postavy právě nacházejí , popis změn typu krajiny, podnebí, stylu života v jednotlivých částech USA. Vždy pár slovy vloženými do popisu toho, co postavy právě prožívají. Děj- žádný, atmosféra volného života části jedné generace Američanů. Měla jsem to číst asi o padesát let dříve. Tu volnost si neumím představit. Naše republika před rozdělením se dala přejet za 15 hodin. Naše "čundrování" byla slabá náhražka. Můj názor na život Sala, Deana a jejich přátel... Na cestě do alkoholového a drogového pekla. Hvězdičky tentokrát nebudu dávat, stejně by můj pocit vyjádřila jedna i pět.
Na cestě je kniha špatně čitelná pro čtenáře a absolutně nesdělitelná komukoliv jinému formou recenze. Nedá se doporučit, protože je na jednu stranu nádherná svou volností, na druhou stranu plná v podstatě nesnesitelných individuí, s jejichž chováním se nemůžete ztotožnit. Nemá vlastně děj, má jen "feel" Ameriky. Musíte k ní dozrát. Zkuste přečíst pár desítek stran a pak mějte odvahu si říct, že je to buď vaše osudová kniha, nebo naopak kniha, která vám nemá co říct a o nic v životě nepřijdete, když když ji navždy odložíte. Ale věřte, že za ten pokus to stojí.
Za mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem letos četla. Nechci hodnotit, jak žili postavy, ale jakým způsobe autor předal zážitek z cest. Občas je těžké se v tom orientovat, ale jakmile čtenář opustí představu klasického děje, tak se dá snadno jen nechat nést popisem nezávazných cest zážitků a absurdních situací.
Zvládl jsem až na podruhé. Krásná kniha. Po měsíci cestování po Evropě jsem si velice užíval pasáže, kdy Sal volá tetě o další peníze. Kéž bych měl taky komu volat. Skvělý román.
Není pro každého, jen pro svobodomyslně naladěné čtenáře, kteří nečekají úchvatnou zápletku, ale rádi si vychutnají beatnickou atmosféru amerických padesátých let. Snesl bych lepší příběh, ale na každodenní cestu do práce metrem skvělé. Pokud to čtete po částech a vnímáte denně tu atmosféru, máte lepší den. Pro dlouhé čtení po večerech to může být trochu nuda, jelikož v knize se neděje úplně nic závratného ...
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Autorovy další knížky
2005 | Na cestě |
1984 | Mag |
2008 | Dharmoví tuláci |
2005 | Andělé zoufalství |
2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Vyslechnuto jako audiokniha - skvěle zpracováno.
Samotný obsah je velmi poutavý, i když chápu, že způsob života hlavních postav asi ledackomu nesedne... každopádně žijí svobodným, bezuzdným (a nezodpovědným) životem a romantika i dobrudružství čiší z každé strany. A to já rád.
Po posledních zkušenostech netradičně dodám, že kniha je psána dobře - příběh má nějaké začátek, střed i konec, věci na sebe navazují atd. (což jsem dřív považoval za samozřejmost...)