Šikmý kostel 3
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533189/bmid_sikmy-kostel-3-65e02586d9bd1.jpg
5
84
25
Šikmý kostel série
< 3. díl
Románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961. Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?... celý text
Přidat komentář
Opět naprosto skvělá kniha. Silná, emotivní, napínavá. Zaradovala jsem se, ze má skoro 700 stran. Věřila jsem, že mi aspoň 14 dní vydrží. Nevydržela, a to jsem na sebe zkoušela být opravdu přísná a poroučela si nečíst. Ale moc to nešlo, je to prostě čtivé.
Dovolím si ale ubrat jednu hvězdičku a to:
1. v jednu chvíli mi rozhovory aktérů o politické situaci krátce po 48. roce a na počátku 50. let přišly fakt dost neautentické, nucené. Jakoby se autorka za každou cenu snažila popsat politickou situaci v dialozích. Působilo to nepravděpodobně, šroubovaně.
2 . Naprosto faktická chyba u krátké zmínky o faráři Toufarovi v rozhovoru Anny a Ženky. V 50. letech opravdu nikdo nevěděl, kde se nachází farář Toufar, že je po smrti a už vůbec nikdo nevěděl, že byl ubitý. Rozhodně to nemohly vědět dvě ženy z Karviné, i když s vazbou na farnost, která se té zahrádecké a následně číhošťské pozoruhodně podobá. Marie Pospíšilová se o smrti svého strýce dozvěděla až v roce 1954, příčinu smrti pochopitelně ne. Toufarův případ byl znovu otevřen až v roce 1968, ale krátce na to nastala normalizace a tak byl případ zase uzavřen.
Závěr knihy byl naprosto strhující. Zkáza jednoho města (kde jsem v životě nebyla) popsaná tak dobře, že mi za něj normálně slza ukápla. Komunisti vysáli město i jeho obyvatele a odhodili je jak hadr. Fotky a medailonky některých aktérů byly třešničkou na dortu.
Jsem autorce vděčná, že kniha skončila těsně před Duklou. Úplně jsem trnula, když tam Karel měl nastoupit. Další neštěstí bych už asi nedala.Takhle kniha končí relativně dobře můžu se utěšovat, že se jim aspoň toto neštěstí vyhnulo.
Smekám před paní Lednickou, nádherná sága, která ukazuje, jak specifickými kraji Těšínsko a Karvinsko byly a jsou.
Čtení mě velmi bavilo, bylo skvělé, když jsem na konci knihy zjistila, že postavy jako Aleko, Anna apod. byly skuteční lidé, kteří ve své době v Karvinné působili. Všichni komentující přede mnou už napsali vše podstatné... já jen postřeh z reality. Bydlím v tom úzkém pásu Těšínska, do Polska to máme 6km, ve vesnici u nás žije 16 procent obyvatel hlásících se k polské národnosti, funguje i velmi aktivní PZKO, děti z polské školy jezdí k tomu Baltu jak v knize Wojtkovi říkal Bogdan... to všechno je pravda do dneška....nedávno u nás zemřela jedna stará paní, velmi uvědomělá polka, která 20let nemluvila se svým jediným synem jen proto, že si vzal češku. A myslím si, že i dnes je mezi poláky u nás na Těšínsku jisté nemalé procento "Bogdanů"
Za mě lehce odlišný dojem. Jako stále to byla skvělá knížka, o tom žádná, ale po zkušenostech s předchozími díly jsem se nedovedl radovat s hrdiny knížky, protože jsem se neustále bál, že se něco totálně pos... a brzy budu číst o další tragédii, která je potkala. Zatímco se slzičky u prvního dílu rozhodně dostavily, tak tady už ne, protože jsem se tak nějak obrnil proti citům. Jako, neberte to tak, že by šlo o výrazně horší knížku než byly díly předchozí, ale pokud bych měl dát pořadí od nejlepšího dílu směrem dolů, tak za mě určitě 1 - 2 - 3. Vzhledem k hrůzám druhé světové války trochu váhám jestli 1 - 2 nebo 2 - 1, ale nejvíc mě asi "zasáhla" jednička, která pro mě, jako pro ne častého čtenáře beletrie, byla fakt jako zásah bleskem, něco tak dobrého jsem minimálně z českých knížek, předtím nikdy nečetl.
Tak jsem to dočetla. Hned od začátku jsem se snažila si čtení šetřit, ale nedařilo se. Emoce mám ještě v sobě a ještě dlouhou dobu je budu vstřebávat. Velice děkuji Paní Lednická za celou trilogii!!! Jsem potěšena, že jsem měla tu čest poznat historii tohoto hornického města, samozřejmě díky Vám!!!
Fantastický počin. Ze všech dílů pro mě nejnáročnější na přečtení, ale o to delší dobu jsem si tak knihu mohla užít. Série mi zůstane dlouho pod kůží, děkuji!
Chybi mi cca 150 stran k docteni. A kdyby slo davam 10 hvezdicek. Predchozi dily byly bezchybne, clovek pri cteni vyjadril nespocet emoci, at uz vyrazem obliceje nebo slovy. Tady je to mnohonasobne vic. A ja moc dekuji za takovou praci.
Docteno.
Hodne silny, smutny, usmevavy, uplakany. Moc hezky pribeh o osudech rodin z Karvinne.
Vážená paní Lednická, (já vím, že ty komentáře určitě čtete :) )
jako dítě jsem na rozdíl od svých spolužáků odmítla napjatě čekat na každý nový díl Harryho Pottera, ale na Váš Šikmý kostel jsem si počkala. A kdybyste měla start prodeje v Ostravě v knihkupectví o půlnoci, tak tak stojím ve frontě a snad si i ten kahan opatřím.
Jak mi přibývají roky, přestávají mě bavit romány a začíná literatura faktu. A víte co? Vy to zvládáte obojí. A to není vůbec lehké. Tak Vám děkuji za skvělé počtení, i za ty chvíle, kdy čtenář musel sedět s Wojtkem na schůzi a poslouchat "jakesi dřisty", aby pak nastražil uši a mezi řádky si cosi důležitého přečetl.
A taky Vám děkuji za silné ženské postavy a za to, že u Vás má historie taky ženskou tvář. Když jsem se postupně pročítala tíhou osudu, kterou některé Vaše hrdinky nesly, nemohla mi na mysli nevytanout Světlana Alexejevičová.
V neposlední řadě Vám děkuji za lekci historie a místopisu, která rozmetala celou řadu mých předsudků o Karvinsku.
Díky.
Dlouho jsem se těšila na třetí díl. Teď je dočteno a hluboce smekám před paní Lednickou. Odvedla obrovský kus práce. I třetí díl si udržel velmi vysokou úroveň. Moc se mi líbilo zapracování reálných postav do příběhu. Velmi pěkné čtení o nelehké době.
Oproti predchozim dilum se autorka mene venuje osobnimu zivotu rodiny a nechava vyniknout spise zanikle mesto, jeho stavby a realne historicke postavy.
Svym zpusobem smutne cteni, cloveku je z toho uzko.
Nejde jinak než dát 5 hvězdiček, byť pro mě nejlepší a nejsrdcovější byl první díl této trilogie. Musím přiznat, že období komunismu mi sedlo nejméně, ale to je rozhodně problém jen můj a ne autorky, protože kniha byla napsaná úžasně.
Tři roky čekání jsou u konce, knihu jsem přečetla poměrně rychle, hltala jsem stránku po stránce a nyní tu sedím na přečtenou knihou a pomalu nevím, co dělat. Tak dlouho jsem se těšila a teď je mi líto, že je konec. Jsem plná pocitů a myšlenek a pořádně nevím, jak s nimi naložit. To, co se dělo je až k neuvěření. Při čtení jsem zažívala pocity radosti, smutku, nepochopení i vzteku. Z původního nápadu povídky, autorka dokázala vytvořit příběh, který si podmanil Česko a ukázala kus historie, který nejspíš nyní povstává z popela do povědomí lidí. Nezbývá než smeknout a poděkovat. Líbilo se mi vsazení reálných postav do příběhu, kdy každému nechala autorka krátký medailonek. Jistě se ještě mnohokrát k této sérii vrátím, mám pocit, že jsem ten život žila společně s hrdiny této knihy.
Nelze jinak než za 5 hvězd. S přihlédnutím k celé sérii bych jich dala ještě více, kdyby to šlo. Karin Lednická vydala dílo svého života, za mě veledílo, které napříč mnoha desetiletími přibližuje život horníků a jejich rodin se všemi útrapami a nástrahami doby. Provádí tak čtenáře zdánlivě obyčejnými životy vybraných postav, které ovšem nabila osudy silnými a zapamatováníhodnými. Zpětně si říkám, že škoda, že jsem nečetla za sebou už jako trilogii, ale do budoucna mi vlastně nic nebrání to udělat a myslím, že Šikmý kostel opravdu bude z těch děl, ke kterým se jednou vrátím.
Poslední díl začíná těsně po válce a pokračuje dalších 15 let, které nakonec nebyly o nic míň těžké než ty válečné roky. Každou ze svých postav obdařila autorka zapamatovatelnou letorou a názory, s kterými jsme mohli i nemuseli souhlasit. Nicméně postavy nebyly černoblíé, vyvíjely se, byly lidské se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. K tomu do knih zapracovala i reálné postavy, jejichž osudy možná o to víc drásají srdce. Když jsem poslední díl Šikmého kostela zavřela, bylo mi až smutno, že nepokračuje dál. Říkala jsem si, že chápu zaměření na některé z postav, jinak by román musel nabobtnat, ale zároveň mi proběhlo hlavou, že by mohl mít mnoho spin-offů, které by se daly číst dál a dál.
Třetí díl jsem netrpělivě očekávala hned po dočtení druhého dílu. Měla jsem takovou radost když konečně Karin Lednická oznámila datum vydání třetího dílu a ještě větší radost, když se v knihkupectví objevil už o pár dní dříve. Po oznámení data vydání třetího dílu jsem si hned přečetla předešlé dva díly, abych si oživila osudy postav, ale kdo se nechce znovu pouštět do čtení prvních dvou dílů, myslím, že to není úplně nutné. Děj se vám vybaví, navíc je v knize i rodokmen postav.
Paní Lednická znovu odvedla perfektní práci a skvěle završila trilogii. Chápu, že jí třetí díl trval déle, nebylo to opravdu lehké čtení (konec války, komunismus, vykonstruované procesy, měnová reforma).
Celá trilogie je opravdu nádherné čtení. Moc se mi líbilo i zakomponování skutečných postav do děje. Jen mně mrzí, že podle autorky se čtvrtého dílu nedočkáme. Doufám, že paní Lednická bude pokračovat v psaní dále, za mne je to nejlepší česká spisovatelka současnosti.
Taková ,,bichla,, a přitom to nelehké čtení jen odsýpalo..
Občas jsem musela čtení přerušit, poplakat si nad těžkým osudem Šlonzáků, Čechů, Poláků, kteří chtěli jen ,,rubat,, to černé zlato a žít si po skončení války konečně klidným životem s jistotami za poctivě odvedenou práci.
Osudy rodin Wojtka, Halky a především Ženky (dětí Pospíšilových), Ludwika, Barky či Anušky( s tou jsem velmi soucítila) mě velmi zasáhly.
Každá doba, každá změna režimu přinesla našim hrdinům těžkosti, zde se mi velmi líbil přístup dospělé a dozrálé Ženky (bere život co nabízí).
Co jsem v této knize opravdu ocenila, bylo vykreslení a popsání tvrdé práce havířů.
Hltala jsem popisy z prostředí šachet, havířskou hrdost, ovšem zároveň přichází období, kdy přichází k moci KSČ a její budování socialismu. Jeden ze stěžejních cílů je těžba uhlí na Karvinsku, přichází dvouletka a následná pětiletka, plnění plánů, hazard s lidskými životy, politické procesy, měnová reforma, ztráta jistot a svobody.
Musím velmi ocenit, že na začátku knihy je rodokmen.
Děkuji p. Lednické za čtenářský zážitek a za ten konec, s těmi skutečnými postavami, který mě rozsekal.
Jsem hrdým potomkem karvinských havířů a nejen proto, jsem postupné umírání staré Karvinné v této knize oplakala.
,,Bez uhlí být nemůžeme,
sláva práci horníků!
Všichni rádi pomůžeme,
narubáme vozíků!
Uhlí se k nám vrátí zpět,
veselý zas bude svět,
roztočí se všechna kola,
teplo, světlo bude hned!´´
Netrpělivé čekání na završení trilogie Karin Lednické je u konce.
První dva díly jsem četla před rokem, měla jsem tedy události i osudy hlavních hrdinů ještě v relativně živé paměti a co v ní neulpělo, se postupně vynořovalo na povrch, dostávalo znovu jasné obrysy a znovu se skládalo dohromady.
S orientací může čtenáři pomoct i rodová tabule na začátku knihy, která odráží stav na konci 2. dílu (není tedy třeba mít obavy do ní nahlédnout, čtenář se nedozví nic z děje, který má teprve před sebou).
Očekávání byla vysoká a troufám si říci, že byla vrchovatě naplněna. Opět se před námi vynořuje plastický obraz doby minulé, který má tu moc vtáhnout čtenáře do sebe, rozvíjí se už důvěrně známé osudy, které jsou součástí drtivého soukolí historických událostí, teď, stejně jako kdysi. Přesto se nevytrácí naděje a přesvědčení, že život je dobrý.. bez ohledu na okolnosti.
Děkuji za rozšíření obzorů a současně mimořádný čtenářský zážitek.
Nejočekávanější kniha roku 2024 – ŠIKMÝ KOSTEL 3, na který jsme čekali 3 roky. Třetí díl se odehrává v letech 1945 – 1961. Autorka tuto knihu věnuje lidem, které nacionalismus, nacismus a komunismus připravily o život, domov, kořeny a důstojnost.
V třetím díle budeme sledovat další osudy našich hrdinů (LUDWIK, BARKA, WOJTEK, ŽENKA, ANUŠKA aj.) a budeme se navracet také do minulosti. Kapitoly jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů hlavních postav. V tomto díle je více zobrazena práce havířů, prostředí šachet, plnění plánů pro těžbu uhlí apod. Do tohoto období spadá nástup KSČ k moci a budování socialismu, a především na Karvinsku těžba uhlí, při kterých se překračovaly plány za cenu nebezpečí lidských životů.
V románu nalezneme česko-polské vztahy, vykonstruované procesy KSČ, měnovou reformu, program Lebensborn, Lidickou tragédii apod.
V románu se nachází hodně smutných událostí, o kterých se dočtete. Vystupují zde nové postavy a já jsem si například oblíbil petrovického kněze LUDVÍKA SOBKA nebo lékaře KARLA ROTIGELA. O Ludvíku Sobkovi jsem již věděl před vydáním této knihy, poněvadž jeho příběh mi vyprávěl kamarád, který bydlí v Petrovicích u Karviné a příběh tohoto petrovického faráře znal.
V románu se nachází také Intermezzo.
Bydlím přímo v Karviné, takže znám dobře toto město včetně různých zvyků a mluvy. Táta pracoval na dole ČSA, vyučil se jako důlní elektromontér. Další členové rodiny pracovali také na dole (strýc Janko, strýc Pepa, děda Lubomír aj.). Znám spoustu dalších lidí, kteří pracovali na šachtě buď na pozici dělníků, mistrů, štajgrů apod. Dalo by se říci, že důl je živý spletitý organismus. Znám hodně příběhů z vyprávění, které se na šachtě odehrály a také pochopitelně různé tragédie, ke kterým došlo, ať už byly zveřejněny oficiálně či byly zamlčeny. Vzpomínám si z vyprávění, jak se pořádaly nábory lidí do šachet v 60., 70. a 80. letech 20. století na Karvinsku. Bylo málo lidí a potřebovalo se co nejvíce těžit uhlí. Lidé jezdili z různých koutů Československa a také z Polska do Karviné za prací, aby si vydělali pěkné peníze. Práce na šachtě je velká dřina, která obnáší různá rizika nebezpečí jako např. výbuch methanu apod. Někteří muži si zvykli na tuto práci a pracovali několik desetiletí na šachtě, jiní to vzdali po pár sfárání. Určitě to není práce pro každého. Každopádně Československo bylo soběstačné v těžbě černého uhlí a výrobě oceli. Když se podíváme na dnešní situaci, tak většina dolů v Karviné se zavřela a doly, které ještě fungují, se za pár let zavřou úplně. Černé uhlí budeme dovážet ze zahraničí, anebo přejít na jiné zdroje energie (např. jadernou). Je to neuvěřitelné, že těžba černého uhlí na Karvinsku budu pomalými krůčky končit.
Myslel jsem si, že tuto knihu budu číst velice dlouho, protože je to bichle, nejobsáhlejší díl ze všech třech dílů. Nicméně kniha se četla dobře a stránky utíkaly jedna za druhou. Text a dialogy působily přirozeně, tak jak se u nás mluví na Karvinsku a samozřejmě i život a práce havířů je tomu přizpůsobena.
Jsem si vědom, že autorka uvedla, že se jedná o poslední a závěrečný díl z této trilogie, ale stejně si myslím, že autorka by klidně mohla pokračovat ve čtvrtém dílu, protože je co vyprávět. Třetí díl končí rokem 1961 a další zajímavé roky následují. Buď by mohla autorka pokračovat s dosavadními hrdiny, anebo vytvořit nové a v novém dílu popsat budování nové Karviné a další události, které se odehrály v těchto letech. Já bych byl pro určitě všemi deseti, pokud by autorka napsala volné pokračování Šikmého kostela, ale záleží pochopitelně na samotné autorce, jak se rozhodne a jak naloží s touto románovou kronikou.
V Závěru knihy se nachází Příloha: LIDÉ, ve které jsou zobrazeny osobnosti a jejich medailonky včetně fotografií, kteří vystupovali v tomto románu. V úplném závěru se nachází Příloha: MĚSTO, ve které se nacházejí fotografie Karviné.
Oceňuji, že na přední předsádce se nachází RODOKMEN. Za rodokmen jsem v minulosti orodoval a jsem rád, že jej autorka umístila do knihy. Na zadní předsádce se nachází Mapa Karviné a Karviné 2 – Doly. Slouží jako ilustrace k ději této knihy a zachycuje stav v letech 1945 – 1961.
Je neuvěřitelné, že stará Karviná zanikla, dvacetitisícové město, v důsledku těžby černého uhlí. Následně vznikaly na domech praskliny a lidé se museli vystěhovat. Po tomto městě zůstal jen Šikmý kostel a hřbitov. Ve staré Karviné se nacházelo všechno, nač si člověk vzpomene – školy, obchody, zámek, lázně, koupaliště, pivovar, lihovar aj. V současné době Šikmý kostel v Karviné navštěvují lidé z různých koutů Česka, ale také Slovenska, Polska a jiných států (např. Japonska). Osobně jsem Šikmý kostel navštívil několikrát. Pořádají se v něm prohlídky pro veřejnost a zároveň se vedle kostela nachází stánek, kde lze zakoupit upomínkové předměty (pohlednice, mapa aj.).
Jsem rád, že Karin Lednická napsala trilogii Šikmý kostel, pozvedla naše město a ukázala, jaký byl život v této oblasti, ve které se těží černé uhlí. Život zde nebyl jednoduchý a není ani v současnosti a za to ji patří velké díky. Desítky hodin rozhovorů, studování odborných materiálů a stovky hodin práce na přípravě knih, které mnohým čtenářům mohou otevřít oči, pokud o našem městě ještě neslyšeli, anebo měli zkreslené představy a třeba po přečtení knih budou pohlížet na Karvinou a její obyvatele jinýma očima.
Na třetí díl Šikmého kostela jsem čekala přímo netrpělivě, ale to čekání se stoprocentně vyplatilo. Již první díl se mi dostal tzv. pod kůži a to vydrželo až do posledního řádku trilogie. Prostě výborné. Na stole mi leží dubnové číslo Knihkupce a z úvodní stránky se na mě usmívá paní Lednická a já, kdykoli mi k její podobizně sklouzne pohled, šeptám děkuji. Možná si ani neumím představit tu hromadu materiálů, které tak úžasně do svého díla zpracovala, ale umím to ocenit. Doporučuji, ale tato kniha bude i bez toho hodně čtená.
Tak dotčeno, snažila jsem si stránky šetřit, ale nedalo se to. Celou knihu jsem měla slzy v očích , bylo to hodně emocionální čtení. Moc mě potěšil návrat jedné postavy, kterou jsem už nečekala. Musí to být nepředstavitelný smutek, když se vám město propadá někam do středu země a k dobré náladě nepřidá ani režim , v kterém se hlavní hrdinové rodí, žijí a umírají. Skláním se před prací paní Lednické, Karvinná a lidé, kteří v ní žili, si takovou trvalou vzpomínku zaslouží. Děkuji, dlouho jsem něco tak silného nečetla, jestli vůbec někdy.
Štítky knihy
komunismus česko-polské vztahy hornictví podle skutečných událostí Lebensborn Karviná důlní nehody pronásledování církve Karvinsko monstrprocesy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kniha Šikmý kostel 3 je v
| Právě čtených | 128x |
| Přečtených | 101x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 216x |
| Chystám se číst | 451x |
| Chci si koupit | 173x |
| dalších seznamech | 6x |
Včera jsem závěrečný díl dočetla a přemýšlím, co napsat. Můj otec pochází z tohoto regionu, přesto jsem až do vydání knihy netušila, že dnešní Karviná je nové město a dříve stálo město s tímto názvem někde jinde. Především z tohoto důvodu chovám k paní Lednické nesmírnou úctu, že do hlav čtenářů dostala zapomenutou historii tohohle kraje.
Zatímco první dva díly mi trhaly srdce kvůli nešťastným osudům jednotlivých postav, ten třetí mi ho ničil, protože v něm docházelo ke zkáze celého města. Autorce se povedlo velice dobře vystihnout katastrofu místa, která trvá dodnes. To, jak byl kraj zneužit a následně ponechán vlastnímu osudu. To, jak se z výstavního města staly vyloučené oblasti. Z toho opravdu mrazí. Myslím si, že už na tuhle oblast nikdy nebudu koukat stejně a věřím, že to tak má většina čtenářů.
A pamatujte, že život je dobrý, jen se v něm občas dějí hrozné věci.