Harry Potter a relikvie smrti přehled

08.09.2024

(SPOILER) Svoji letní jízdu znovučtení Harryho Pottera jsem zakončila tím, že jsem za čtyři dny zhltla sedmičku. Překvapilo mě, do jakých detailů si tu knihu pamatuju, přestože jsem ji neotevřela roky. Zjevně ve mně nechala hlubší stopu, než jsem si myslela. Každopádně co se týče příběhu jsem byla moc ráda za výlet do Godrikova Dolu, byl ale hrozně krátkej. Vždyť Harry ani neotevřel branku svého rodného domu, ač před ní stál a úplně se nabízelo vejít dovnitř, vstoupit do trosek a odnést si odtud nějakou památku na rodiče, na to krátký šťastný dětství. Vím, že už na něj z návsi mávala Hadobatylda, ale jako mohl jí říct, počkej tam pět minut, hned přijdu. Myslím, že dneska by tam Rowlingová tuhle pasáž napsala, vzhledem k tomu, jak grafomansky dlouhý knížky teď píše. Kéž bychom radši měli podrobnější příběh Harryho Pottera místo Cormorana Strika. No a na konci jsem nějak nepochopila to odzbrojování. Harryho úvaha byla, Draco přemohl Brumbála, ale hůlku mu nevzal a dál kouzlil tou svojí. Harry přemohl Draca, kterej měl v ruce svoji starou hůlku, Harry ale usoudil, že teď mu patří obě, i ta bezová, i když ta u toho vůbec nebyla. Největší haluz je, že měl pravdu. Nějak to nemůžu pochopit. Jinak je ale tahle kniha hezkým zakončením jednoho velkého příběhu.

03.09.2024

Tiše jsem si poplakala. Mohla bych to číst stále a stále dokola a nikdy by mě to neomrzelo. Pravda je, že knížka a film mají od sebe ve druhé polovině daleko. V hlavě mi zněly typické znělky hudby z filmu, zejména ta, kdy Minerva kouzlem vyzve sochy, aby bránily Bradavice. Typická hláška Maggie Smith "Vždycky jsem to chtěla zkusit" s jejím úsměvem na tváři, kdy mi spíš připadala jako malou holčičku než váženou profesorku, to je prostě nejvíc:) Ale jedno je jisté. Knížka je prostě fantastická a její poslední slovo na zadní straně obalu: "Naposled?" doslova křičí: Tak sakra Rowlingová napiš pokračování a ne jen divadelní hru! Ale ano, svět HP je prostě navždy v srdci. A to myslím doopravdy.