Smrtící Luna

16.11.2022

Bylo to zajímavé. Člověk si musel zvyknout na svět fungující na úplně jiných základech, pochopit je a potom je příběh zajímavý. Já jen dávám přednost příběhům, které jsou víc propojené s realitou.

26.01.2022

Z tejto knihy som mala trochu obavy, pretože autorkina trilógia Zlomená zeme bola skvelá a navyše som na túto knihu nečítala úplne pozitívne recenzie. Ale mne sa páčila, síce menej ako trilógia, ale páčila.
Čítanie išlo úplne samo, už od prvej strany som bola vtiahnutá do deja a chcela som vedieť, ako to bude pokračovať. Síce občas som mala pocit, že niektoré veci úplne nepoberám (napríklad tú mágiu), ale vykreslenie sveta sa mi veľmi páčilo a aj celé to smerovanie. Postavy si ma úplne nezískali – prišli mi zaujímavé, či už Sunandi, Ehiru alebo Nidžiri, ale nejaký vrelý vzťah som si k nim nevytvorila, avšak napriek tomu ma ich príbeh bavil. Chýbali mi tam nejaké väčšie zvraty, nejaké wau momenty, ale počas čítania mi to ani veľmi nevadilo, užívala som si samotné čítanie, tú atmosféru, ktorá bola plná fanatizmu a akejsi pudovosti. Ja som teda s príbehom spokojná, aj keď nejakú hlbšiu stopu vo mne asi nezanechá (už teraz na to pomaly zabúdam :D), ale čítanie som si teda užila a na ďalšiu časť sa teším :).

23.01.2022

Tohle bylo něco nového a neotřelého. Bohužel nesedla mi dějová linka ani postavy. On samotný dej není nějak složitý ale není ani přelomový v tom smyslu že bych chtěla vědět co bude dál. Velice oceňuji ale ten nápad protože to má obrovské kouzlo a magii a vlastně jsem to četla kvůli vykreslení světa, který se autorce povedl a i nápaditost pojmenování věci a postav (vzadu slovník) se mi líbilo ale tím to bohužel konci.

13.01.2022

„Není snad moudré hledat poklad v něčem, čemu se ostatní vysmívají coby prokletí? Není od nás civilizované, že z šílenství vytváříme magii?“
Na novou Jemisin jsem se těšila jako malá na Vánoce. Není se taky čemu divit, Zlomená země byla fenomenální.
I Smrtící Luna toho má hodně co nabídnout – celý magický systém vybudovaný na staroegyptské medicíně a snech, ve kterých dochází ke sběru čtyř snových tekutin, každá se specifickým využitím. Ono je to nakonec budování světa, v čem je autorka nejsilnější.
Gudžárej, město, ve kterém se odehrává drtivá většina knihy, poznáváme z pohledu Ehirua, který nám jako novopečený sběrač představuje zákoutí magie a náboženství, směs komplikovaných politických vztahů se sousedními říšemi zase ze svého pohledu vysvětluje velvyslankyně Sunandi. Čtenář tak dostává komplexní představu o světě, ve kterém se pohybuje a sám bez pomoci bližšího vysvětlování dokáže rozeznat stupňující napětí, které hrozí Gudžárej roztrhnout vedví.
Kde mě Jemisinová tentokrát ztratila, byly postavy. Ono tedy bylo pravdou i u Zlomené země, že na jejich budování a vytváření jejich vnitřních světů není kladen takový důraz, jaký by si zasloužily. Tam ale tenhle nedostatek zkrátka přebila jednak narace, ale taky celé to přetahování se se čtenářem o každou kapičku tajemství schovaných mezi řádky. Smrtící Luna byla z tohohle ohledu bohužel o něco průhlednější a já tak celou knihu bojovala o každou příležitost postavy trochu víc poznat a moct si dovolit se do nich zamilovat. Snad jediný rozměr, ve kterém se projevovaly naplno, bylo vykreslení vztahu mezi Ehiruem a někým, kdo by se dal označit za jeho mentora, ale taky za někoho, do koho je platonicky zamilovaný. Právě zkoumání téhle specifické dynamiky a šťourání do jejích temnějších zákoutí se nakonec stalo tím, co jsem na knize ocenila nejvíc. Autorka prostě umí vytvořit nepříjemno, které chcete číst.

16.12.2021

Tam, kde teorie na papíře funguje, praxe často selhává. A tohle je pro mě ukázkový případ. Mělo to skvělý aspekty, úžasný hrátky s magií a společností, která nevidí, neslyší, příjemnej jazyk, ale nesáhlo si to na mě. Struktura příběhu byla až moc přímá, průhledná a za postavy bych se úplně nepostavila. A tyhle dva póly se mi neustále střetávají někde uprostřed.

Jsem na hraně. Zůstala jsem dřepět někde v půli cesty ;)

11.11.2021

Váhala jsem mezi 4 a 5* a nakonec pět. Zaslouženě. Budu o Smrtící luně ještě dlouho přemýšlet. Není to jednohubka na jeden večer, akční pecka, která by mě strhla a pak vyplivla na poslední straně... je to uhrančivá, mnohovrstevná kniha vzbuzující otázky. A na některé dá ke konci odpovědi. Už dlouho jsem nepotkala tak napínavý a rozporuplný konec. Netuším, jak budou pokračovat další svazky, ale mile ráda to zjistím.