Emil Jakub Frída

Jaroslav Vrchlický · pseudonym

česká, 1853 - 1912

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 169 knih

Nové komentáře u autorových knih

Noc na Karlštejně

„Tak tady musím říct, že se mi víc líbil film (podle komentářů nejsem jediná). Asi největší problém jsem měla s tou ,,vznešenou" češtinou. Dělalo mi problémy se pak na celý děj soustředit.“... celý text
— Vendy1993

---

Noc na Karlštejně

„Překvapilo mě, jak tenoučká knížečka vedla ke zfilmování tak obsáhlého filmu, přestože obsahově jsou vlastně skoro totožné. A přestože jsem většinou na straně knihy, v tomto případě u mě vyhrává verze filmová ( tedy ta druhá v pořadí, že jsou dvě jsem zjistila až nyní). Co mě zaujalo je, že některé rozhovory jsou ve filmu takřka totožné, ale některé věty jsou přiřazeny jiné postavě. Třeba v rozhovoru Alžběty a Arnošta hned při prvním setkání se mi to zdálo hned několikrát. Alespoň, co si pamatuji. Rozhodně jsem si knihu užila, i když napříště už si ji připomenu opět filmově. 4,5* (2/24)“... celý text
— IVANA0123

---

Noc na Karlštejně

„Knížku jsem četla v rámci Čtenářské výzvy a rozhodně není čeho litovat. Kdo by Noc na Karlštejně neznal a neměl ji rád.“
— Emik87

---

---

Noc na Karlštejně

„Šťavnatá oddechovka.“
— Ctenar_ctouci

---

Meč Damoklův

„Už je to spousta let, co jsem přečetl několik sbírek Vrchlického lyriky a jednu dvě rozsáhlejší epické skladby (nic z toho u mě valné nadšení nevzbudilo), takže jsem se rozhodl vrátit k jeho tvorbě a ozkoušet si, zda pro něj s odstupem času najdu víc pochopení. Vybral jsem si jeho poslední, posmrtně vydanou sbírku Meč Damoklův, příznivě prý hodnocenou i autoritami, do nichž by to člověk neřekl (Šalda, Halas, Václavek aj.). Potvrdilo se ovšem, co si myslím tak nějak o celém Vrchlického básnickém díle: Je to poněkud grafomanství. To však nikoli ve významu nedostatku talentu či jazykové obratnosti, ale ve významu totální nadprodukce, ztráty soudnosti, co se míry a přiměřenosti týče. Vrchlický totiž jen za poslední svůj literárně plodný rok svého života – tj. 1908 – stačil do doby, než jej 16. srpna postihl fatální záchvat mrtvice, napsat rovnou 90 lyrických básní (a vedle toho psal básně epické a příležitostné, texty dramatické, naučné a čile překládal). Přičemž občas prý psával – dle svědectví svého bratra Bedřicha Frídy – neuvěřitelných 10 básní denně! (Tak mimochodem i 15. srpna, den před atakou nemoci.) Důsledkem této takořka maniakální posedlosti psaním je nesmírná inflace jeho literární produkce. Při vší úctě k jeho významu pro vývoj české poezie a k suverénnosti, s níž ovládl (a de facto spoluvytvářel) onu její lumírovsko-parnasistní polohu (i ta se brzy – všecka ta můž a juž a kýs a vsled – stala spíše přítěží), si z jeho díla podrželo životnost jen máloco a jsou to spíše jednotlivé básně, sloky či verše než jakékoli delší celky. O sbírkách, jež v jeho případě přečasto byly pouhým souhrnem básní vzniklých v určitém údobí nežli uváženě komponovanými celky, ani nemluvě. A to vše platí i pro Meč Damoklův. Pokud bych měl z této knížky pořídit výbor, který by měl šanci oslovit někoho víc než jen literární historiky, čtenáře-sveřepce a radikální staromilce, ponechal bych z ní nanejvýš tak pětinu šestinu. Možná i míň. Řada básní má svou zajímavost z důvodů dokumentárních, tematických, motivických, řada jich zní krásně, čte-li se nahlas (aniž by se člověk nějak zvlášť obíral tím, o čem „pojednávají“) – i proto se přese všechno vyplatí i dnes prokousat se trpělivě celou sbírkou. (A kdo má rád výzvy, tak všemi dvacíti svazky Vrchlického souborného básnického díla: Meč Damoklův najdete ve svazku 4 s názvem Korálové ostrovy). Nicméně jako celek jich tam dobrých a funkčních mnoho není. Pro mě jsou to spíše kratší lyrická, občas náběhově impresionistická čísla, jindy lehce litanická, kam se básník nesnaží mermomocí vtlačit pointu, moralizovat, rozumovat (to vše je u něj beztak eklektické, a tedy bezkrevné), či nedejbože pobavit. Příkladem budiž třeba Píseň (Korálové ostrovy, s. 309) nebo K tobě! (s. 345). Jednu ze svých nejoblíbenějších sem opíšu celou: V sněhu V sněhu září magnolie květ, třešně šperk a úběl svítí v sněhu; celý svět je ztopen, vhroužen, vklet v sněhu. To jest z jara, pozděj v léta běhu vše se změní v oranž, pupur hned, hraje v barev tisícerém žehu. Zima přijde – sníh, kam stačí hled, jistá výzva ku věčnosti břehu – a zas římsa, les a celý svět v sněhu.“... celý text
— V_M

Žánry autora

Literatura světová Divadelní hry Fejetony, eseje Literatura faktu Povídky Romány

Štítky z knih

noc mýty a legendy dopisy korespondence ženy antika zfilmováno středověk pověsti Karel IV., český král a římský císař

Frída je 27x v oblíbených.