Friedrich Nietzsche

Přidat do oblíbených Koupit knihy

německá, 1844 - 1900

Populární knihy

/ všech 44 knih
Tak pravil Zarathustra
Tak pravil Zarathustra
Antikrist
Antikrist
O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním
O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním
Zrození tragédie z ducha hudby
Zrození tragédie z ducha hudby

Nové komentáře u autorových knih

Tak pravil Zarathustra Tak pravil Zarathustra

„„ Mluvíme-li o hodnotách, mluvíme v inspiraci, v optice života: život sám nutí nás, abychom stanovovali hodnoty; život sám hodnotí námi, když stanovíme hodnoty…“ (Soumrak model) Zarathustru jsem četla už dávno, v době studia na FF, a tak teď, když se mi náhodně dostal znovu do rukou, jsem si jeho příběh prošla ještě jednou, už ale ne, jako student FF, ale prostý čtenář, kterého zajímá starý příběh o jednom moudrém Peršanovi … --- A on se obrátil ke svému srdci a pravil mu: „nechápou mne, nejsem ústy pro tyto uši.“ Zarathustra totiž mluví výhradně v obrazech a podobenstvích, a tak se mi nakonec má předchozí četba přeci jen i teď dost hodila – není to vůbec lehké čtení – Zarathustra má jediný cíl – svým vyprávěním přesvědčit člověka (přesvědčit lidi), aby zapřemýšleli nad hodnotami, které utváří jejich životy – aby je přehodnotili – a pak skrze smrt Boha apeluje na zánik těch „přebytečných“ – slepého stáda … Je fakt, že jeho nihilismus v důsledku znamená úplný rozklad morálky – a tak, podívat se na dnešní svět Nietzscheho optikou není pak zrovna příjemné zjištění … křesťanskou morálkou, zdá se, se dnes už řídí málokdo – spíš se většina, z těch, co se k ní hlásí, jen tváří, že se jí řídí, ale ve svém nitru? … nechci říkat, že nihilismus dnes vládne naším západním světem, protože si to nemyslím, ale své místo v něm má, takové, že bychom nad ním měli znovu a znovu přemýšlet a zvažovat jeho důsledky – náš západní svět tak přichází spolu se zrušením toho pouta s vírou v nadřazenou instanci (viděno optikou současného stavu světa) mj. o své morální chápání světa a v důsledku toho i o svůj životní postoj (myšlenku svobodného a ničím neomezovaného života) – zapomínáme totiž, že se pojí (a to pouto je nerozpojitelné) se zodpovědností těch, kdo si takový způsob života zvolili – no, jak říkám, náš morální způsob chápání světa dostává dost na frak … Možná je na čase začít s přehodnocováním (a to bylo především Zarathustrovo úsilí) všech dosavadních hodnot lidské existence, celé společnosti a tím i její morálky. – Zarathusta možná vyzývá hlavně k tomu, abysme, my lidé, začali „bez pomoci a záchrany od Boha“ sami svou vlastní zodpovědnost brát vážně … A jenom malinko z té filozofie, která mi, jako vzpomínka, prolétla při čtení hlavou, třeba na Spinozu, který mezi prvními rušil ten transcendentní vztah mezi Bohem a člověkem, nebo na Kanta, který říkal, že je v podstatě nemožné, abychom se mohli se svými kategoriemi rozumu jakkoli vztahovat k transcendentnímu světu … … teda až na to, že pro Kanta jsou ideje nedosažitelné jen na půdě poznání, ale co se týče morálky, tam je člověk svým praktickým jednáním stále uskutečňuje (přiznávám, že Kant mi je o dost bližší) – Nietzsche totiž považuje svět idejí za dokonale vylhaný (po kupě ho drží jen víra – nelze vykázat ve zkušenosti něco, co vlastně vůbec neexistuje) – a v tom si s Nietzschem moc nerozumím :-) …“... celý text
— alef

Antikrist Antikrist

„Anti-křesťansky orientovaný text, kde mi Nietzsche poprvé přišel jako starej dědek, který lamentuje nad tím, jak se věci mají, bez všech těch ostrých, trefných a živelných point, jak je uměl dříve. Je to pozdní text (takže nevím, jak moc mu už křupalo v kukuřici), ale přišlo mi, jakoby celá ta idea ležela jen v tom remcání. Na kritice mířené tímhle směrem stojí veliká část jeho díla (ďíla jednoho z největších filozofů všech dob), ale tady ty pointy nebyly o ničem, bylo to spíše takové překrucování, jako když si prostě chcete na něco stěžovat, protože si na to chcete stěžovat, protože vás to se*e. Samozřejmě, s některými pasážemi bych určitě i souhlasil, nebo nemohl říct, že nesouhlasím, na druhou stranu spousta věcí je zjednodušená a postrádá nadhled, je velmi natočená jedním směrem a žádný jiný pro ni neexistuje... ale co čekat u člověka, který přemýšlí tak skromně jako Nietzsche ('Why Am I So Clever', "V jedné větě dokážu napsat to, co ostatním trvá celou knihu...", bla bla, jak bychom řekli v práci "Jasně, Stripeee..." - dej si pivo, Nietzsche.) Ale můj celkový dojem byl, že to působilo jako velmi nepodnětná obecná kritika (hospodský level), kritika na téma, kde už jsem četl lepší věci, udělané lépe a promyšlené hlouběji.“... celý text
— JP

Antikrist Antikrist

„Kniha k zamyšlení. Možná psaná trochu agresivním a naštvaným stylem. Dá se říct, že i ve většině případů se dá s ním souhlasit, i když je to psáno dost černobíle. Pouze z jednoho úhle pohledu..“... celý text
— Jerry H

Duševní aristokratismus Duševní aristokratismus

„Svými spisy proměnil německou (evropskou) filosofii, do té doby "zkostnatělou". Odvrací se od starých křesťanských dogmat, jelikož jsou proti růstu člověka (do jeho velikosti - až k nadčlověku). Mnohé jeho ideje jsou chladné, až bezcitné, jiné jsou poetické a krásné (metafysický pohled na svět v čase). V každém případě Nietzsche předkládá složité mechanismy světa s duší básníka: "Zvíře, které trpí na světě nejvíce, vymyslilo si - smích."“... celý text
— Jirka430

Zrození tragédie z ducha hudby Zrození tragédie z ducha hudby

„Apollón a Dionýsos jsou tedy spíše provizorní kategorie, ale řecká tragedie je tak zarážející fenomén, že je každá rada dobrá...“
— PMR

Přejít na knížky autora