Heinrich Heine

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Harry Heine · pseudonym

německá, 1797 - 1856

Populární knihy

/ všech 33 knih
Lorelei
Lorelei
Meč a plamen
Meč a plamen
Cesta Harcem
Cesta Harcem
Passionál
Passionál

Nové komentáře u autorových knih

Cesta Harcem Cesta Harcem

„Víc než trip přes Harc je to spíše cesta přes městečka a lokály v jeho podhůří. Hodně se tam jí, pije a kecá. Z celého pohoří je tam jen výstup na Brocken a i ten byl z 80% popsán jako návštěva horské chaty. V kontextu doznívajícího romantismu logické, ostatně logicky se nakonec jeví i Heineho nezdařená návštěva u Goetha.“... celý text
— Bassquiat

Meč a plamen Meč a plamen

„Romantismus . . . . . Samý maso Občas květy . . Pak to všechno nějak podivně dohromady, selanka; podělaná pohádka. . Někdy mám pocit, že jsem četla něco úplně jinýho, než co udává obsah. Pak přemýšlím, zda něco neuvízlo v překladu. Pak se uchyluji k úvahám o snovosti. Četl někdo to, co já? Kdysi jako Písně lásky a hněvu, mě zaujala Loď otroků. Ta je i zde taková. Tu jsem myslím pochopila. Ale ty verše nejsou složité.“... celý text
— Fcelicka_maja

Písně lásky a hněvu Písně lásky a hněvu

„Samozřejmě mne nejvíce zaujaly verše s otázkami .... Jen vědět chtěl bych: kam se duše po smrti náhle vytratí ? Kde že je oheň uhašený ? A kde je vítr odvátý ?“... celý text
— intelektuálka

Meč a plamen Meč a plamen

„Úplně souhlasím s hodnocením v předchozím komentáři.“
— Hanka_Bohmova

Lorelei Lorelei

„Neviem, no čím som staršia, tým horšie sa mi čítajú texty od..., preberiem slovné spojenia autora doslovu v tejto zbierke, "eroticky sklamaných" mužov. Aby nebolo toho málo, Feldek vo viere, že bude vtipným a nahrá Heinemu, dodal, že by sa mužom ľahšie chodievalo do redakcie pracovať, keby mohli básniť o legínach zvýrazňujúcich ženské krivky značky Ľahkási a pôvabných príspevkoch od žien, ktoré sa dobrovoľne zhovaďujú s vytŕčajúcimi zadkami a celovesmírnymi pózami. Nielenže táto doba stratila totálne vkus, ešte to musíme znášať chlípnosti ľudí so zníženým myslením a IQ gélového nechtu či pneumatiky z bmw. Heinrich Heine bol určite nadaný, niektoré jeho básne ma chytili, dve som si prepísala, vcelku však neznášam podobne nekontrolovateľné dušičky v literatúre, nech majú akokoľvek ťažký život a sú akokoľvek sklamaní, sú veci, ktoré vždy zostanú nevkusné, vulgárne a dehonestujúce na tomto svete. S motívom ohurovať ďaleko človek nezájde, Heine má však básne aj s inými témami.. Dozrela som skôr na vkusný štýl napríklad Puškina, Jesenina či Byrona. Ale aj Marcel Proust mi príde dostatočne intímny, blízky, v jeho Hľadaní strateného času je viac sexuality než sa zdá a pritom zostáva v absolútne svojskom, jedinečnom, neopakovateľnom a príťažlivom štýle, a tomuto sa hovorí skutočné, krásne umenie! O irónii: Nedá sa jednoducho popierať, že výsmech, radosť z rozporu vecí, má v sebe niečo zlomyseľné, zatiaľ čo vážnosť je príbuzná skôr lepším citom cnosť, zmysel pre slobodu i sama láska sú veľmi vážne. No práve v srdci sa spája žart a vážnosť, zlo a posvätnosť, horúčava a chlad tak úžasne, že je ťažké vynášať nad nimi súd.“... celý text
— zipporah

Přejít na knížky autora