Sabina Berman

Přidat do oblíbených Koupit knihy

mexická, 1955

Nové komentáře u knih Sabina Berman

Žena, která se ponořila do srdce světa Žena, která se ponořila do srdce světa

„Zvláštní kniha. Bylo první, co mě napadlo po přečtení. Nejedná se však o negativní hodnocení ba naopak. Tuším, že je to poprvé, kdy jsem četla o člověku, který je autista. V tomto příběhu se jedná o Karen. V knize se skrývá tolik mouder, poselství a nepochopení k člověku, k přírodě... Čtení jsem si víceméně užívala a zajímalo mě, jaký je vlastně svět těchto lidí.“... celý text
— Jája92

Žena, která se ponořila do srdce světa Žena, která se ponořila do srdce světa

„Krásný, poetický příběh plný zajímavých otázek a témat. Najít vztah k přírodě, žít jako její součást, uznávat odlišnosti.... "... Dopřejte mi pro smilování boží ticho, křičel a křičel Beethoven, až jednoho dne ohluchl". "... Descartes napsal, že štěstí je věc smyslů. Vidět, slyšet, dotýkat se, čichat, chutnat jazykem :to je štěstí. Pak Descartes popsal mnoho dalších stran plných slov, což je škoda, protože k pravdě dospěl už na straně 25". "To, co oko vidí, mozek nezpochybňuje."“... celý text
— JFK117

Žena, která se ponořila do srdce světa Žena, která se ponořila do srdce světa

„Tento příběh mě naprosto vtáhl, oslovil mě vlastně každým tématem, které nastínil. Těžkosti a lehkosti každodenního života autistky Karen, snaha o splynutí s přírodou, respekt k živým tvorům, lidská touha po penězích. "Svět běžných lidí: bublina, v níž ve skutečnosti není slyšet a vidět nic jiného než to, co se týká lidí, kde nezáleží na ničem jiném než na lidech, a zbytek je buď krajina, zboží , nebo jídlo. (...) A co dává lidem jistotu, že myšlení je nejdůležitější činností ve vesmíru? Co jim dává jistotu, že myšlení je činnost, která rozděluje všechny věci na nadřazené a podřadné? Aha, myšlení." V prostých věcech se zkrátka skrývá podstata, tohle by si podle mě měl přečíst každý.“... celý text
— Kiki22

Žena, která se ponořila do srdce světa Žena, která se ponořila do srdce světa

„Nejsem schopná posoudit, do jaké míry je autorčin popis autistického vnímání světa věrohodný. Ale když nebudu hnidopich, věrohodnost či nevěrohodnost nechám stranou a soustředím se pouze na pocity, které ve mně kniha vyvolala, tak to byla především čistota. Přímočará, bez postranních úmyslů, bez nánosů lety zakonzervovaných představ, „co by se mělo“, nebo naopak „co se nemá“. Zmiňovanou ekologickou rovinu jsem příliš nevnímala, a když tak víc jako kritiku toho, co je obecně považováno za ekologické myšlení (velké mezinárodní ekologické organizace z toho nevyšly příliš dobře, vlastně je autorka hodila do jednoho pytle s ostatními zfanatizovanými teroristy). Spíš se vkrádala taková podprahová úvaha o právu na život a právu na to, život někomu vzít. „O mnoho let později [...] jsem našla [...] větu, která která slovy vyjadřuje rozdíl mezi mnou a lidmi. Myslím, tedy jsem. Nad tou větou jsem užasla, protože je evidentně neuvěřitelná. Stačí mít 2 oči v hlavě, aby člověk viděl, že všechno, co je, nejdřív je, a potom dělá další věci. Ale nejneuvěřitelnější je to, že ten filozof netvrdí, že to tak je, ale jen slovně formuluje to, co si lidé o sobě samých myslí. Že nejdřív myslí, a pak jsou. A horší je to, co z toho plyne. Protože lidé žijí v přesvědčení, že nejdřív myslí, a pak existují, myslí si, že všechno ostatní, co nemyslí, neexistuje vůbec. [...] A co dává lidem jistotu, že myšlení je nejdůležitější činností ve vesmíru? Co jim dává jistotu, že myšlení je činnost, která rozděluje všechny věci na nadřazené a podřadné? Aha, myšlení. Já jsem naopak nikdy nezapomněla, že jsem nejdřív byla, a až potom jsem se naučila − s velkou námahou − myslet. A to je moje každodenní realita. Nejdřív jsem, a tedy − pouze někdy a s obtížemi, a jen když je to nezbytně nutné − myslím. A to je rozdíl mezi mnou a lidmi.“ Není to kniha pro toho, kdo hledá akci a napětí. Je to spíš klidné čtení k zamyšlení pro toho, kdo se chce podívat na svět „jinýma očima“. A ještě douška na závěr − nejsilnější postavou pro mě v této knize nebyla hlavní hrdinka, ale její teta. Moc chci věřit, že takoví lidé nejsou jen výplodem spisovatelské fantazie, ale že skutečně existují.“... celý text
— nefernefer

Žena, která se ponořila do srdce světa Žena, která se ponořila do srdce světa

„Knihou jsem se bohužel neprokousala. Skončila jsem zhruba v jedné třetině. Asi jsem nebyla naladěná na přemýšlení o normálnosti a normách společnosti.“
— sporran

Přejít na knížky autora