Tom Gottwald
česká, 1986
Nová kniha
Polibek Choroby - Tom Gottwald
Není to vlahý vítr, co se žene Sibiří, ale smrt. Osada za osadou vymírá v bolestech a oběti ve smrtelné agónii vyznávají lásku něčemu, co by snad mohla být i by... detail knihy
Nové komentáře u autorových knih
Polibek Choroby
„Jako debut musím sklonit autorovi poklonu. Do Polibku Choroby jsem se totiž naprosto okamžitě začetl. A přitom stačilo málo. Otevřít první stránku.
Autor si přichystal zajímavé téma, které je svým pojetím napínavé hned od začátku. Deníkové zápisky, vyšetřovačka, mystično kolem toho. A pak najednou bum, šok, výbuch a z celého námětu se stává úplně jiný žánr. Zajímavé, promyšlené a originální.“... celý text
— Malarkey
Polibek Choroby
„S knihou jsem se seznámil na autorském čtení. Tom Gottwald by měl stát na jevišti a ne v knihovně. Jak přednesl prvních pár kapitol knihy, to byl výrazový koncert. Ty hlasy postav a skrze mluvu vyjádřené charaktery mi zůstaly v hlavě a přenesl jsem si je do četby.
Polibek Choroby je sladce divný příběh. Někdy až verneovsky detailní a s velmi zvláštním zlomem. Tady narážím na přechod z první do druhé části - je to až žánrový skok, ale v příběhu je nakonec smysluplný a nechá čtenáře nahlédnout do (asi) autorovy představy o původu tajemného tunguského meteoritu. (Rozhodně je v tématu a formě hodně inovativní.) Stránky v knize ubíhají, ale musel jsem ji číst velmi pozorně, protože autor občas vytáhne drobnost z dřívějška a promění ji v důležitý moment aktuálního děje.
Debut to stojí za to. Těším se, co vymyslí příště.“... celý text
— Elmo_Schperhatz
Polibek Choroby
„Prvotina autora a mě se moc líbila
Velmi zajímavá variace na téma Tunguské události z roku 1908.
Pravda, knížka je lehce žánrově schizofrenní, ale já mám tyhle schízy ráda, takže jsem si užila první i druhou část a hltala stránky zvědavostí, co z toho nakonec bude. Celkový koncept knížky mě fakt překvapil. Deníkové zápisky jsou vždycky osvěžující, doktor byl tak trochu ňouma, Petrohradská policie mě často pobavila a pointa knížky mi přišla vyloženě vtipná....
'Celý tento svět byl pro ni primitivní, ale hudba.... Tou by si jeho obyvatelé mohli podmanit celý vesmír.'
Věřím, že to není poslední autorova kniha a budu se moc těšit, co vymyslí příště.“... celý text
— MegaH
Polibek Choroby
„Četli jste Rituál Adama Nevilla a užili jste si naprosto božskou první část knihy a pak s lehkým zklamáním po twistu dočítali tu druhou? Tak takhle nějak se možná budete cítit u Polibku Choroby. A nebo taky ne, pokud vám zásadní zvrat sedne.
Výprava doktora Gerasimova na Sibiř kvůli hledání léku na smrtící nemoc knížku jednoznačně táhne. Střídání deníkových zápisků, výslechů po návratu a skvěle popsané atmosféry v carském Rusku je dobrodružně - hororovou laskominou, ke které nemám nejmenší výtku a užil jsem si jí takřka na jeden zátah. Tady Tom Gottwald exceluje.
Problém mám s druhou částí, která nahodí sci-fi prvky, nikoliv ve stylu Ledového pekla (v což jsem doufal), ale v mnohem technologičtější a komplikovanější podobě. V tu chvíli pro mě začal příběh, a jeho možná až zbytečná překombinovanost, postupně ztrácet kouzlo. Autor píše fakt dobře, takže jsem knihu neodložil, ale nadšení tady uvadalo. Na druhou stranu, respekt za to, že má koule obrátit to pečlivě předtím budované naruby. Bejt hardcore sci-fi fanda, rozhodně si to užiju víc.“... celý text
— milanříský
Polibek Choroby
„Rusko na samotném počátku 20. století a záhadná nemoc, která se šíří Sibiří a přerůstá v epidemii. Expedice doktora Gerasimova vyráží z Petrohradu na dalekou Sibiř, aby přišla záhadné Chorobě na kloub a pokusila se objevit lék na její vymýcení.
Jedním slovem - SKVĚLÉ! Polibek Choroby mě zaujal už svou anotací, která tak trochu slibovala postapo o boji se zákeřnou nemocí, která v případě nenalezení léku může pozabíjet velkou část populace. Částečně tomu tak i bylo, jenomže tohle není postapo jak ji známe z katastrofických filmů o konci světa, ale sci-fi. V průběhu vyprávění nastává pro někoho celkem radikální zlom. Zvrat, který zamíchá kartami. Tento "přechod" mezi první a druhou částí, na které je kniha rozdělena, nemusí všem sednou. Vše záleží na tom, jak rychle se čtenář zvládne vzpamatovat z šoku a přizpůsobit se autorovu příběhu.
V knize se objevují útržky z deníku doktora Gerasimova, které naprosto přirozeně přecházejí v klasické vyprávění a byť se tu trochu skáče z východního Ruska na západní, čtenář se celou dobu orientuje a příběh šlape jak hodinky. Velké překvapení! Než jsem začala knihu číst, byla jsem přesvědčena že autor je cizinec. Ach, jak jsem se to spletla! Upřela bych tak chválu další nové české spisovatelské tváři, která si zaslouží pozornost! Doufám, že autor tímto kouskem nekončí a moc ráda bych si od něj časem přečetla další takto skvělou scifárnu. Doporučení!“... celý text
— kniznistranky
