Tomáš Morávek

Nová kniha

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi - Tomáš Morávek

Toto je kniha o dětech žijících v ústavní péči – o dobré práci s nimi i o špatné práci s nimi, o jejich příbězích, o rozhodnutích dospělých i o možných lepších ... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi

„Nechala jsem si na hodnocení trochu časový odstup. Knihu jsem zhltla a oslovila mě. Stále však přemýšlím, co si z ní vzít. Název mě pobavil a myslím, že je trefný k zamyšlení i při mé práci. Knihu jsem si půjčila jako studijní materiál pro svou práci s ohroženou mládeží (vyrůstající v rodinách). Nemám tedy přímou zkušenost s dětmi v ÚP. Velmi oceňuji téma traumat, reakcí na ně a vyrovnávání se s nimi. Přijde mi opravdu důležité o tom ve společnosti hovořit a při komunikaci s dětmi a dospívajícími si to stále připomínat - mít na zřeteli. Citlivě s dětmi pracovat, napojit se na ně a podporovat v nich znovunalezení pošramocené důvěry v okolní svět. Chápu také autorovu bezmoc při narážení na zkostnatělý systém a vyhořelé pracovníky. Nevěřím ale, že by nenašel jedinou výjimku, kromě sebe, která by stála v knize za zmínku, abychom i my mohli mít důvěru v nadějnou budoucnost pro naše nejzranitelnější. Myslím si, že v sociálních službách je důležitá i týmová spolupráce a ta mi tady nějak chybí, trochu to z knihy vyznívá jako "bílé" dětství a " černí" dospělí pracovníci (samozřejmě kromě autora). Proto hvězda dolů. Autorovi fandím v jeho práci, kéž k sobě najde i další podobně laděné a víc takových, kterým bude srdce bít pro děti. Já jich Bohu díky kolem sebe mám plno.“... celý text
— Elen.aja

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi

„Dala bych plný počet, jen jsem se nemohla zbavit dojmu, že autor se staví do role jediného bezchybného ve světě plném zkostnatělých a vyhořelých žen, kterým více než na svěřených dětech záleží na tom, co dávají v televizi. Povýšený tón knize dost ubral.“... celý text
— Lenka0007

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi

„Kniha o pár stránkách, ale s velkou emoční a informativní silou. O tom, jakými odpornými věcmi si nevinné děti musí projít a vyhořelé "tety" z ústavní péče jim leckdy zatlučou poslední hřebíček na pomyslnou psychickou rakvičku. Přesto, že se jedná o nepříjemné příběhy, měla by si tuto knihu veřejnost opravdu přečíst. Myslím, že lidem předá hodně informací ohledně pohledu na výchovu dítěte - hledání spouštěče různého typu chování, strategie, které autor vyzkoušel v praxi. A také obecné povědomí, co se kolem nás děje a kde je třeba změnit nebo "ucpat" díry v zákonech. Doufám, že se brzy podaří změnit zákon, kdy je i týrající / zanedbávající rodič na piedestalu, a dítě si může pro kontakt vyžádat. Systém stále pracuje pro ty "špatné".“... celý text
— Adris