Vlasta Pittnerová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1858 - 1926

Populární knihy

/ všech 135 knih
Prokleté peníze
Prokleté peníze
Staré panny
Staré panny
Z lásky mateřské
Z lásky mateřské
Na kovárně
Na kovárně

Nové komentáře u autorových knih

Došla štěstí Došla štěstí

„Moje první kniha od této autorky. Kdysi jsem četla knihy paní Javořické (které mě bavily a člověk se z nich i leccos dozvěděl o životě a o té době). Toto je podobná četba, ale nijak zvlášť mě neoslovila. Na můj vkus děj rychle přeskakoval. Do hlavní postavy jsem se nemohla vcítit. A lidé byli buď dobří nebo zlí nic mezi.“... celý text
— ivanaGvGN

Eva a Evička Eva a Evička

„Útlá knížka obsahuje dvav příběhy, které na sebe navazují. "Pastvica Eva" a "Evička" jsou jedna a tatáž osoba, i když by se dalo říci, že po pádu až na dno a následném nečekaném štěstí, které Evu potká, se z ní stává někdo docela jiný. Autorka ani zde nešetřila dramatickými momenty – Eva zažije nespravedlivé nařčení z podílu na krádeži a vyhnání ze služby i náhradního domova (skutečný domov neměla, neboť byla opuštěna jako novorozeně), později však i velkou lásku a rodinné štěstí. V. Pittnerová ovšem na příkladu její kamarádky Marušky, původně dcery z bohatého statku, ukazuje, jak štěstí dovede být vrtkavé, zejména pak k těm, kdo nevědí, co by vlastně chtěli. Osud je k ní později krutý a útěchu nachází až v synovi Martínkovi, jehož se jí přece jen podaří před nepřízní osudu uchránit.“... celý text
— BabaJaga11

Mlýny Mlýny

„Čtyři příběhy mlynářských rodin v jedné knížce. Kdo zná knihy Vlasty Pittnerové, nebude asi nijak překvapen, ale může se těšit na příjemné čtení ze starých dob. Jako ve všech knihách autorky i zde se v příbězích prolínají vztahy rodičů a dětí, někdy více, někdy méně komplikované, láska, pokora i pýcha. Nechybí rozmanité životní zkoušky, někdy doslova katastrofy (vyhořelý mlýn, úmrtí dítěte), ale každý příběh přináší i naději. Těžko říct, který z příběhů se mi líbil nejvíc, každý měl něco do sebe. Nejvíc si na knihách autorky cením podrobného popisu života, práce a rozmanitých zvyků na Vysočině ve 2. polovině 19. století a líbí se mi i to, že postavy mluví ve svém nářečí. Knížek V. Pittnerové mám ještě několik v zásobě z dobročinného bazaru, kde je bohužel nikdo nechce. Ty přečtené proto nosím do knihobudek. Knihu Mlýny jsem dočetla během služební cesty a zanechala pro další čtenáře v knihobudce na vlakovém nádraží Zlín střed. Snad si její čtení užije i někdo z tamních čtenářů :-).“... celý text
— BabaJaga11

Na gruntě u Buřilů Na gruntě u Buřilů

„Knihy Vlasty Pittnerové jsem obejvila náhodou. Zaujaly mě, jsou poutavé, plné vášně a zajímavých zápletek. Zastaralé výrazy mi nevadí, jsou přitažlivé.“
— sajanka

Selská pýcha Selská pýcha

„Knihy Vlasty Pittnerové dnes najdete v nejedné knihobudce nebo dobročinném bazaru. V těch bazarech o ně nikdo nemá moc zájem, což je, myslím, docela škoda. Tak jsem si před časem touto cestou opatřila asi 5 románů této autorky, na dny, kdy se mi nechce do náročnější četby. Byly za pár korun a po přečtení poputují do knihobudek. Knihu Selská pýcha jsem přečetla během služební cesty a už jsem ji i stačila zanést do knihobudky v Břeclavi, v parku u nádraží. Příběh je prostý, nedá se ale říct, že by byly postavy černobílé, mnohé z těch, které se zpočátku jeví tak, že si je čtenář musí oblíbit, se později ukáží v jiném, horším světle anebo naopak. Myslím, že nejcennější je na knihách V. Pittnerové podrobný popis života lidí v dané době jak bydleli, co si oblékali, jaké práce vykonávali, čím se bavili, jak prožívali všední i sváteční události, šťastné chvíle i tragédie. Nejinak je tomu zde. Bohužel o tragédie není v Selské pýše nouze. Jenže takový bohužel život někdy je a nejinak tomu bylo dříve, spíše ty tragédie byly běžnější než jsme dnes zvyklí. Ve vydání z roku 1992 je ještě jedna kratší povídka (název jsem si nezapamatovala a vzhledem k tomu, že knihu již nemám, se do ní nenohu podívat), rovněž se odehrávající na vesnici u sedláků, tentokrát v rodině rychtářů. Zde je závěr přece jen o něco smířlivější. Pojítkem mezi oběma příběhy není žádná z postav, ale hostinec U zeleného stromu ve městě, kam lidé chodí na trhy a jarmarky, na nákupy a leckdy se občerstvují právě v dotyčném hostinci. Někomu na knihách V. Pittnerové vadí nářečí. Já s tím problém nemám, jen mě občas to nářečí překvapí v tom, že v daném regionu bych čekala úplně jiný typ nářečí. Nejspíš se od doby, kdy autorka svoje díla psala, jazyk velmi změnil a nářečí na Vysočině dnes také vypadají zcela jinak.“... celý text
— BabaJaga11

Přejít na knížky autora