A co když jsem blázen?
Karen Harrington
Dvanáct let je tak nádherný věk, myslí si Sářina máma. Tolik nových věcí – první láska, první řasenka, první měsíčky, první léto, kdy vás nehlídají babička s dědou. Ale ne vždycky je všechno tak skvělé, jak se může zdát. Třeba když je vaše máma v blázinci, váš táta pije a nemáte nikoho, komu se svěřit s obavami, že možná jste taky blázen. A tak musí Sára kromě kluků a šminků řešit i méně příjemné věci a díky své nezlomnosti, humoru a nadhledu najít sílu bojovat sama za sebe.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2014 , Albatros (ČR)Originální název:
Sure Signs of Crazy, 2013
více info...
Přidat komentář
Nejdřív mi přišlo, že se Sára tak moc snaží zjistit jestli nejí blázen po své matce, až se z ní ten blázen začal stávat, pak jsem ale došla k názoru, že to vůbec nemá lehké a i já sama jsem v jejím věku měla řadu podivných zvyků, sice jsem se nebavila s kytkou, zato jsem si povídala se psem (což dělám dodnes), sice jsem nestála hodiny na pařezu před domem, ale vydržela jsem dlouho ležet naposteli s hlavou svěšenou přes okraj. Celkově vzato v mne tato knížka vyvolala něco, co nedokážu úplně popsat. Byla vtipná, ale bylo v ní i něco vážného, co mě přimělo zamyslet se sama nad sebou. Sára je sice velice chytrá dívka, ale nechybí jí naivita, kterou člověk u dvanáctileté holky čeká. Knihu jsem dostala od kamarádky a opravdu jsem se obávala, že to nebude můj šálek kávy, ale byla jsem příjemné překvapena.
"Z doby kamenné "
Místo klidného vyrůstání a chápání u své rodiny musí Sára řešit všechny věci, které příjdou s pubertou sama. Jak je vyřeší?
No tak tahle knížka je prostě BOMBA! Narazila jsem na ní v knihovně - upoutal mě název. Přečetla jsem jí hned ten den a přiznám se, že jsem se u nějaké pasáže rozbrečela. Vřele doporučuji i přesto, že hlavní hrdinka je dvanáctiletá a mně je o pár let více - příběh mě opravdu nadchl.
Na tuhle knihu stačí jedno slovo.
To slovo je SUPER.
Na konci téhle knihy jsem se rozbrečela , prostě úžasná kniha.
Tento příběh velmi dobře vystihuje problémy trošku vybočujícího dítěte, které nemá žádné skutečné kamarády a cítí se osaměle. A vlastně i trochu ukazuje cestu, jak z toho ven, že všechno se dá překonat a i velké problémy se dají nějak řešit. Přestože je to knížka pro děti, přečetla jsem ji s velkým zaujetím.
Tuhle knihu mi doporučila kamarádka a opravdu mě to nezklamalo. Fascinovalo mě, jak úžasně autorka předvedla vnitřní svět dítěte s většími problémy než u ostatních. Je přímo vidět, jak je osamělá. Psychologicky moc dobře vystiženo
Kniha se čte velmi rychle. Je to příjemná oddechovka, ale čekala jsem víc a konec mohl být lepší. Souhlasím se slovy: nenadchne, neurazí.
Je to taková oddechovka. Je pravda, že jsem od knihy očekávala víc, ale vzhledem k tomu, že je to kniha pro 11 leté děti, tak to byla asi dost přehnaná představa.
Ze studijních důvodů jsem si knihu "musela" přečíst. Jsem velmi ráda, že se našel (jakýkoliv) důvod po téhle knize sáhnout. Je sice určena dětem od 11 let, ale za přečtení stojí rozhodně v každém věku. Nejsem si zcela jistá, že ji jedenáctileté děti pochopí, ale rozhodně ji řadím mezi ty nepřehlédnutelné. Kniha je napsaná velmi čtivě, jde do hloubky a díky skvěle vypracovanému psychologickému profilu hlavní hrdinky je velmi věrohodná. S dětmi pracuji 16 let a vím, že mnohé mají velmi smutný životní osud. Zrovna pro takové děti může být Sářin příběh velmi povzbudivým impulzem do života.
Mě osobně příběh oslovil, dojal, rozesmál i pobavil. Jsem ráda, že vedle nesmyslných braků o upírech a čarodějnických učních existuje kvalitní literatura pro děti.
Trochu mi vadily vsunuté definice slov a pocit, že nečtu A co když jsem blázen?, ale Jako zabít ptáčka. Až na tyto drobné nedostatky však nemám co vytknout... kniha je naprosto skvělá. Po dlouhé době se mi nějaká dostala pod kůži (a to nejen pod epidermis, ale dokonce do podkoží!). Příběh mě zasáhl, s psychologií postav jsem spokojená, po literární stránce si myslím, že je vše v pořádku. Rozhodně si toto dílo zaslouží větší pozornost a širší čtenářskou základnu.
Není co dodat, neváhejte a přečtěte si!
Čas od času si velmi ráda přečtu nějaký ten dívčí románek, protože ty, které se píší a vydávají dnes, jsou oproti těm, které jsem kdysi četla já, mnohem živější a poutavější... I tento příběh se zpočátku jevil a tvářil jako velmi zajímavý, citlivý a slibující příjemný čtivý zážitek... Nicméně místo aby mé nadšení pomalu gradovalo a nutilo mě číst dál a dál, tak spíš pomalinku upadávalo, až tak nějak postupně vyšumělo... Knížka to není vůbec špatná, ale ten počáteční dobrý potenciál nebyl dle mého názoru vůbec naplno využit... nemá otevřený konec, to vůbec ne, ale prostě jsem čekala víc, takový lepší a hlavně vypracovanější happyend:-) Netuším, jestli to bylo překladem a nebo spisovatelskou nezkušeností autorky... jiná kniha jí v češtině zatím nevyšla, tak nemám možnost porovnání, ale třeba jí někdy příště ještě nějakou další šanci dám:-)
Kniha nebyla špatná, ale soudě podle toho, jak začala, jsem čekala záživnější příběh, který bude mít hlubší pointu .... trochu jsem se nudila
"Z pravěku"
Někdy hlavně v pubertě je potřeba se nejen osamostatnit, ale vyřešit si své problémy sám, bez pomoci ostatních. To je případ Sáry z příběhu. Jak si poradí hlavně to jestli zdědila po matce vlohy šilence?