Aleje – Krása ohroženého světa
Marie Hrušková , Václav Větvička , Marie Holečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141044/bmid_aleje-krasa-ohrozeneho-sveta-FSQ-141044.png
5
16
16
Aleje stromů lemují naše cesty již více než 300 let. V roce 1832 kupříkladu evidovaly české země celkem 544 014 stromů v alejích. V posledních letech ovšem musejí čelit těžkému protivníkovi – orgány místních samospráv v alejích vidí příčinu těžkých úrazů při dopravních nehodách, a proto se snaží co nejvíce stromů podél silnic vykácet. Autoři knihy popisují, co stromy u cesty znamenají, jak vůbec vzniklo toto spojení a které druhy alejí známe. Unikátní fotografie dokumentují současný stav tohoto krajinného fenoménu, který bohužel na mnoha místech bude brzy minulostí. Autoři ale také uvádějí příklady zachování některých alejí.... celý text
Přidat komentář
Moc hezky napsaná kniha, děkuji za přiložené fotografie a hezké čtení. Obrovské plus za nádhernou češtinu.
Děkuji za tuto knihu, která mě seznámila s novými místy (nejen) milované Vysočiny, a která snad někdy budu moci navštívit a prožít si ty chvíle pod korunami stromů, uchovat si je v sobě a nezapomenout na ně. Obrazy nepojmou jejich monumentálnost, ani jejich celistvý dojem a kouzlo, které se nedají zprostředkovat ani papírem, ani obrazem, ani videem, ale díky Bohu za to, že vůbec komu stálo za to o alejích vůbec psát a snažit se mluvit o jejich krásách, hodnotě, lákat k prožitku zažít bytí v jejich blízkosti. Jen si sama sobě kladu otázku, co se podělo s dušemi a citlivostí lidí, s respektem k různorodosti krajiny a narůstající touze drancovat. Kéž přeroste tento arogantní a chladný pragmatismus křik těch, kteří ví, že ve starobylých alejích dřímá hodnota.
Moc pěkná kniha, krásné fotografie a moc pěkné a zajímavé čtení. Mám moc ráda stromy a jsem ráda, že tuto knihu mám doma v knihovně.
Krásné fotografie, ale tu prostorovost, v níž dle mého spočívá to kouzlo alejí, ten tah energie, to knížka pochopitelně zprostředkovat nemůže. To chce chodit krajinou... Četla jsem jí v zimě, byla taková pěkně zelená, a prostě mě potěšila.
Stromy já rád, takže tohle bylo velmi příjemné čtení.
Na začátku knihy je trocha "technické osvěty", pak následuje popis více jak třech desítek něčím zajímavých či významných alejí a na závěr pohled na současný stav z hlediska legislativy.
Škoda jen, že v knize se autoři věnují jen kraji Vysočina a Středočeskému. Uvítal bych rozšíření i na ostatní kraje republiky.
Ale jinak pěkná knížka.
První část skvělá. Stručné a jasné seznámení s historií alejí na našem území a významem. Druhá část už mi příliš přinosná nepřišla. Pokud byste chtěli všechny aleje v knížce osobně navštívit, pak by to byl skvělý průvodce a četba by bylo rozhodně zajímavá. Spousta informací, které jsou přínosné pouze pro čtenáře, kteří danou alej navštívili.
Miluji stromy! Jejich rozmanitost, jejich klid, jejich velikost... Zde se dočteme něco o alejích, převážně z Vysočiny a Středních Čech. Také o tom, proč aleje vznikaly, kdo je vysazoval a jiné historky, které se k nim vážou. Doprovodné fotografie nám ukazují místa, na která se nejspíš nedostanu, ale mohu aspoň nahlédnout. Kdyby vznikla podobná kniha v blízkosti mého bydliště, rozhodně ji také chci pročíst.
Koukám na ty fotky a říkám si, že ten prostorový vjem, který v alejích člověk má, prostě nejde vtěsnat na malou placatou fotku...
V úvodu se mj. dočteme, že pradávné stezky vznikly v lesích prorubáním jen na nejnutnější šířku (tj. dvou míjejících se koní) a lapkové v těch houštinách měli ideální podmínky. Karel IV. chtěl lapkům zatnout tipec a dal zbudovat cesty zpevněné, silné (proto „silnice“), široké na dva míjející se formanské vozy a bezpečné (tj. přehledné) - na záludných místech musely být stromy na 100 metrů od cesty. Stromořadím se pak dařilo za baroka, kdy okrasné aleje byly výrazem moci majitelů panství, sedláci se po nich opičili a podél svých cest do polí vysazovali „užitkové“ ovocné dřeviny. Marie Terezie dokonce vydala nařízení, že podél nových císařských cest musí být vysázena doprovodná zeleň mj. proto, že za nimi nebyli tak vidět pochodující vojáci, kterým kromě toho poskytovala stín a svačinku :)
Pak je tu pohled na aleje očima dendrologa (tj. stromovědce). Následuje obsáhlá část věnovaná konkrétním alejím Vysočiny a Středních Čech a závěrečná část rozebírá legislativu a boj mezi dvěma tábory (kácet vs. zachovat a opečovávat) a pár příkladů alejí, které se díky občanské angažovanosti povedlo zachránit před kácením, a pár těch, kde už se přišlo s křížkem po funuse. Kam se ubírala legislativa po vydání této knihy, to si musí čtenář už dohledat sám.
Záslužný počin na obrácení pozornosti k alejím a stromořadím.
---
„Aleje si dokáží získávat pozornost tím, jak jsou v krajině nepřehlédnutelné – přitažlivost jednotlivých stromů je umocněna počtem. Lidé si k nim vytvořili vztah, proto po jejich zmizení zůstává dlouho prázdnota, která bolí a kterou nemohou těm, kdo tak rozhodli, odpustit…“