Autopohádky

Při čtení o tom, jak z poustevníka táhla borovička, jsme s manželem nechápavě kroutili hlavou. Nejsem si jistá, zda tuto knihu synovi dočteme.

06.01.2022

Jó, jako malej smrad jsem si tou knížkou často listoval, protože se mi líbily ilustrace. A jak jsem zjistil, ani se mi to po těch letech neomrzelo. No a skvěle se mi hodí letos do výzvy a tak jsem si řek proč ne? Nikdy jsem ji vlastně nečet a za večer bylo hotovo. Patejdl dostal svojí soudružku princeznu, zloděje kradoucího z eráru čaply švestky, zlej soudruh hromaditel materiálních statků do osobního vlastnictví dostal přes prsty a to je v kostce obsah.
Jó, jasně padá tu jeden soudruh za druhym a další narážky na světlý zítřky jsou v každý pohádce, ale vzhledem k době vzniku je to zcela logický. Až budu předčítat mym dvěma ratolestem, s radostí jim vysvětlim co a proč. Když totiž obereme knížku o tyhle srance, tak tu máme milou a hezkou pohádkovou knížku pro děti. A o to tu jde předevšim.
Za mě fajn, ale asi bude potřeba už v dnešní době komentář rodiče. Nás ta doba sice jenom trošku štrejchla, ale asi jsme poslední generace, která si ještě přímo uvědomuje, o co šlo a naše těsně porevoluční dětská léta byla (až na to, že už se nemuselo řikat soudružka učitelka, ale pani učitelka) vesměs svým rázem ještě socialistická a bezstarostná.

09.06.2020

Příběhy skvělé, např. "Dědek řepu zasadil" a "Jak se Jaromír Patejdl stal málem králem", ale i hodně dobré, jako např. " Jak si pan Chrysler pořídil šoféra" a další potěší a pobaví jak předškoláka, tak dospěláka, ať už čte máma nebo táta.
Se synem (7) čteme už asi po šesté a ještě se mu to neomrzelo, navíc, protože se vzpírám číst stále znovu, ho to přimělo a louská už i sám :)

06.11.2019

četl jsem ji před cca 30ti lety z dědovy knihovny. Tehdy byly typy aut ještě podobné těm z příběhů, dnes už je to víc pro veteránisty. :-)

21.02.2018

Nečekejte klasické pohádky s čarodějnicemi, trpaslíky a princeznami. Název mluví za vše. V hlavních rolích tu jsou auta, policisté, stopaři a "jejich šoféři". (Poznámka pod čarou: Víte, že na začátku jezdila auta bez řidičů!?) Knížka vyšla poprvé v roce 1965. Vyprávěním nenásilně probublává tehdejší JZD mluva, ale hlavně lehkost a stále fungující humor. Čtenáře, pardon, malé i velké motoristy pobaví i po více než čtyřech desítek letech.