Bídníci IV.
Victor Hugo
Bídníci (pětisvazkové vydání) série
< 4. díl >
Bídníci IV. ( Selanka v ulici Plymetově a epopeje v ulici sv. Diviše). Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean. Je to bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když ho ale chytli četníci, kněz jim řekl, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidal mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachránil od galejí. Tím Jeana ovlivnil a ten se poté stal dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání. Ženskými hrdinkami románu jsou Fantine, mladá žena, kterou bída dohnala k prostituci a její dcera Cosette, které se ujal Jean Valjean a vychovává ji. Román vyznívá jako obžaloba tehdejší společnosti a mravů.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1923 , Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Antonín Svěcený)Originální název:
Les Misérables, 1862
více info...
Přidat komentář
Bídníci mě bavili ještě více než Chrám Matky Boží - jedinou muškou na kráse jsou pro mě sáhodlouhé popisy (historické i místopisné) - mám pocit, že s takovýmto popisem pařížských kanálů by tam mohl čtenář rovnou dělat průvodce. Děj samotný a postavy jsou ale dobře vystavěné a já si mnohé z nich velice záhy oblíbila.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Oplatilo sa vydržať až do chvíle blížiacej sa k prvému stretnutiu Maria a Cosette. Čítala som akurát vo vlaku hugovské najromantickejšie pasáže, ktoré som predýchavala po zvyšok cesty:D Kebyže si čítam tie state v mojom lesíku, asi by ma tam našli na druhý deň ráno zamdletú:D Matka moja!:D Neskutočný Victor Hugo skrýva v sebe najdôležitejšiu vlastnosť spisovateľa a to jest prežiť naplno každú situáciu. Ak píše o bitke pri Waterloo, so všetkou vážnosťou historika, ak popisuje parížske reálie skrze postavu Gavrochea, so všetkou sluchovou jasnozrivosťou (aj s vysvetlením, či až obhajovaním sa, prečo dáva do dialógov týchto bedárov žargón), ak píše za Maria ľúbostné riadky pre Cosette, so všetkou láskou, vášňou, súcitom, dobrom a priateľstvom v srdci. To je Victor. Victor Hugo. Kto je to? Mnohí ľudia v jednom poctivom človeku s kariérou spisovateľského velikána. Ako píše? Takto o sebe píše sám autor: "Čím menšie rozpätie vety, tým väčšia intenzita úderu... Čestnosť vznešeného srdca, zhustená v spravodlivosť a pravdu, bije ako hrom."
A tu sú niektoré riadky, z ktorých ma nikto ešte nevykriesil.
Zúženie vesmíru na jedinú bytosť, rozšírenie jedinej bytosti až k bohu, to je láska.
Čosi strašné je smrť z nedostatku lásky. Zadusenie duše.
V láske sú detinskosti, v iných vášňach bývajú malichernosti. Hanba vášňam, ktoré človeka zmenšujú! Česť tej vášni, ktorá ho robí dieťaťom!
Keby už na svete nikto neľúbil, slnko by zhaslo.
Na záver.... "Vo svetle sa trpí; priveľká žiara spaľuje. Plameň je nepriateľ krídel. Horieť, no pritom stále letieť, v tom je zázrak génia." Leťte, pán Hugo, stále leťte v tých výšinách ako orol a ďobte slovom čo najviac ľudí na svete, čo najviac tých otupných ľudí...