Bílá Voda

26.04.2022

Uff, tento téměř 700 stránkový román, inspirovaný skutečnými událostmi, mi dal teda zabrat a to jak emocionálně, tak svým rozsahem. Čtení bylo poměrně náročné a někdy za mě příliš zdlouhavé, hlavně části s přepisy dokumentů a nahrávek. Autorku ale obdivuji, kolik práce na knize odvedla. Myslela jsem si, že střídání vypravěčů a forem pro mě bude matoucí, ale naopak! Příběh působí autentičtěji, je podmanivý, má hloubku a mnoho rovin, nad kterými čtenář má možnost přemýšlet.

Já osobně jsem si musela čtení dávkovat, ale sakriš, to bylo dobré! :) Ještě dva dny po dočtení o knize přemýšlím. O tom jak šílená byla totalitní doba, kolik křivd a nespravedlností bylo napácháno a jak se život může zkomplikovat.
Kniha Bílá Voda je literární fenomén a jedna z nejočekávanějších knih roku, která stojí za přečtení. Mám ráda, když čeští autoři takto zviditelní místo, o kterém většina z nás neslyšela - stejně jako u Šikmého kostela.

Knihu rozhodně doporučuji, bavila mě více než Žítkovské bohyně, přestože šlo o náročnější čtení.

@knihomaniak

25.04.2022

Kateřina Tučková je neuvěřitelná a její romány jsou fascinující čtení. Ať Žítkovské bohyně, které mi před lety doporučila Markéta Fibigerová, tak Vyhnání Gerty Schnirch a teď Bílá Voda.

Začal jsem ji číst hned, jak kniha přišla. Chtěl jsem si dát limit 50 stránek na den, abych to nezhltnul, ale stejně jsem se tomu neubránil a těch 686 stran jsem přečetl mnohem rychleji. Nedá se od toho odtrhnout.

Tučková je výborná vypravěčka, která si umí vyhledat všechny historické souvislosti a ty se pak nebojí kreativně poskládat do čtivého a strhujícího a napínavého příběhu. Navíc vytáhne fakt těžký a závažný téma, který okoření silným příběhem a něčím tajemným mezi nebem a zemí, čímž se zaslouží o nenásilnou popularizaci ať těch historických událostí, tak problémem rovnoprávnosti žen.

Těch paralelních rovin je tu hned několik a bavily mne všechny. Od současného příběhu ztracené a znovu se nacházející Leny, přes totalitní hrůzy páchané na věřících, historii podzemní církve, příběh Evaristy a Tobie a Jana a další a další až k pohledu na nerovné postavení žen v církvi i v celé společnosti.

A protože těch nadšenejch reakcí bude brzy plnej internet a já navíc nechci nic víc prozrazovat, udělám už jen dvě malý odbočky.

Tou první je Magor, jehož jedna nepatrně upravená báseň je tu použitá. To mne potěšilo a když jsem pak zjistil, že v této knize i v Magorově summě jsou vlastně na stejné stránce (483 a 484), tak mi to přijde symbolicky osudové, jak zde popisované příběhy. To nemůže být náhoda.

Druhá odbočka je ke Zlatým horám a Bílé vodě, kde jsme před lety trávili dovolenou a tak jsem tu zdejší přírodu a ztracenej kus světa s vesnicema, kde chcípnul pes a taky poutní místo Mariahilf měl při četbě pořád před očima.

Fakt nádherná kniha. Doporučuju moc.

24.04.2022

Dlouho očekávané dílo oblíbené autorky zvící téměř sedmi set stran tištěného textu přispívá určitě chvalitebně k rozšíření znalostí neobvyklého tématu - poválečném životě řádových sester ze zapadlého kousku české země - do povědomí širší čtenářské veřejnosti národa, který v posledních třech pokoleních vygeneroval nejvyšší počet ateistů ve své historii.
Na pozadí chmurných let života lidově demokratické republiky se odvíjí osudy dvou naprosto odlišných skupin činovníků římskokatolické církve: řádových sester plnících bezvýhradně a obětavě své poselství bez nároku na jakoukoliv odměnu a jako jejich protipól osoby zastupující tehdejší nejvyšší špičky katolické hierarchie - organizovaní v nechvalně známé organizaci Pacem in terris (rozuměj "kolaboranti, špiclové, udavači a obětaví přisluhovači režimu"), přičemž Evarista je ve všech svých vlastnostech ztělesněním prvně jmenované skupiny a biskup Havraj skupiny druhé.
Autorčino studium reálií k popisovanému tématu muselo být jistě důkladné.. tato snaha má být zřejmě v díle zúročena, a to poměrně dlouhými a zevrubnými popisy historických událostí a postav, které pro běžného čtenáře představuje zbytečný balast a na základní schema a vývoj nemá zásadní vliv.
V přímém kontrastu pak zůstávají osudy některých jedinců propletené do absolutního klišé, což zbytečně sráží úroveň románu.
Kvituji lehce pochmurný, ale naprosto uvěřitelný konec příběhu ústícího do současné doby a zavírám knihu s pocitem lehké melancholie i zadostiučinění z dobré četby.

21.04.2022

Nespravedlnost. Křivda. Vztek.
Komunismus je zlo!
A pak kontrast.
Odvaha. Víra. Naděje. Láska. Odpuštění.

Novinářka Lena se do kláštera v Bílé Vodě přijela schovat před světem, ze kterého si nese hluboké šrámy.
V klášteře nachází pár řádových sester a jako úkol pro pomocnou ruku je jí zadáno probrat se nekonečným množstvím lejster v pracovně.
A tak se Lena probírá a my společně s ní. Zároveň tak odkrýváme osudy kláštera i jeho obyvatel během komunistické vlády.
A o tom, že to není veselý čtení asi moc říkat nemusím.

Vyprávění Leny je proloženo různými fragmenty, ze kterých jsou před čtenáře skládány jako mozaika osudy sester i celého kláštera. Nachází se tu tak dopisy, přepisy odposlechů a výslechů, deníky a další. Obdivuju, že se autorce opravdu všechny texty povedly napsat jiným tónem a působí velmi věrohodně.

Ač se jedná o román, je to román inspirovaný skutečnými událostmi. A ty vždycky bolí víc.
A tohle čtení ve mně opravdu umělo vzbudit emoce!

Kateřina Tučková je královna a její knihy jsou z těch, za které dám ruku do ohně.
Co ruku, klidně obě!
Ač jsem tedy měla očekávání vysoká, podobně asi jako většina z vás, tak musím říct, že Bílá Voda nezklamala.

Pokud vás nezaujme téma, může to být těžší čtení, protože je obsáhle nejen svým rozsahem, ale i hloubkou do které sahá.
Pokud vás ale téma osloví, stejně jako mě, tak slibuju, že tohle je zážitek.