Boj o ostrov
Arthur Ransome
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42047/bmid_boj-o-ostrov-tQ6-42047.png
5
479
479
Vlaštovky a Amazonky série
1. díl >
Obsahem knihy bývalého britského námořního důstojníka je příběh, ve kterém se prázdninová hra u jednoho z jezer v tzv. Jezerní oblasti (Lake District) v severozápadní Anglii (jezero v knize je složeno ze skutečných reálií kolem jezer Windermere a Coniston) změní s přispěním dětské fantazie (a za porozumění rodičů) na boj o malý ostrov Divokých koček, který leží uprostřed jezera. Mezi dětmi se tak zrodí přátelství na mnoho let. Ransome ve své knize dále vypráví o životě ve stanovém táboře, o boji s pirátem kapitánem Flintem (strýc Amazonek Jim neboli James Turner), o plachtění na jezeře a o celé řadě dalších příhod, které spolu Vlaštovky a Amazonky zažívají.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1959 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Swallows and Amazons, 1930
více info...
Přidat komentář
Ransomovky, četba mého dětství, milovala jsem je všechny. Foglar mě tolik nebavil, ale tohle bylo moje gusto. Když jsem jako už dospělá slyšela píseň "Spanish ladies" , hned jsem si vzpomněla na Johna, Zuzanu, Titty a Rogera....a zázvorovou limonádu/ jamajský rum jsem už taky ochutnala : )
Pár knih od Ransomea jsem přečetl ještě coby kluk a líbily se mi, a teď při výměnném měsíci v knihovně se mi do rukou dostala i tato.Možná jsem ji i četl, to už si nepamatuju, ale každopádně to bylo velmi příjemné shledání s Vlaštovkami i Amazonkami. Navíc jsem narazil na vydání s barevnými ilustracemi i obálkou, což u knihy z edice Knihy odvahy a dobrodružství vidím poprvé.
Zkrátka kniha mě potěšila, a ač je určena mladším čtenářům, určitě udělá radost i dospělým. Čte se dobře a v ději se neztratíte, i když si při čtení uděláte týden nebo dva pauzu.
K Vlaštovkám a Amazonkám se stále vracím. I po letech mají u mne první místo v knihovně. Od dětství jsem je po řadě četla už několikrát. Právě nedávno jsem dočetla všechny, které mám doma.
Boj o ostrov otevírá tuto oblíbenou sérii Ransomovek. Zde se obě party dětí seznamují a začínají spolu objevovat krásy jezera a okolí. Amazonky jsou tu doma. Ostrov byl odjakživa jejich ostrovem. Poznávají, že společně mohou zažít ještě více dobrodružství. Mohou spolu žít na ostrově, plachtit, a také mezi sebou vést válku a bojovat. Aby byl jejich příběh úplný, museli nejdřív vést válku s kapitánem Flintem, mužem z hausbótu, aby se nakonec i on stal jejich nerozlučným přítelem.
Jako každý díl Ransomových knih mohu hodnotit jen a jen pěti hvězdičkami.
Vlaštovky a Amazonky jsem v dětství milovala. Teď jsem je trochu s obavou předčítala svým prepubertálním dětem a jsem překvapená, jak moc to bavilo i dnešní střelenou, sociálními sítěmi trochu pokaženou mládež. Arthur Ransome je zřejmě neporazitelný a nadčasový.
Čítané po večeroch pre syna. Celá kniha sa mu veľmi páčila. Mne ostáva len ľutovať, že sa mi knižka nedostala do rúk ako dieťaťu. Dospelý človek knihu posudzuje predsa len inak a tiež už nemá takú predstavivosť. Napriek tomu príbeh hodnotím veľmi vysoko, je o priateľstve, súžití s prírodou a o túžbe po dobrodružstve. Niekedy rozmýšľam či by v dnešnej technickej dobe súčasná generácia detí chcela alebo dokázala niečo podobné zažiť.
První z Ransomových knih, kde to všechno začíná. Sourozenci Walkerovi, Vlaštovky, dostali svolení, že se mohou utábořit na ostrově uprostřed jezera, u kterého byli s maminkou ubytování na statku domorodců. Po příjezdu na ostrov poznali, že už tam byl někdo před nimi. Zůstalo tam ohniště, hromádka nasbíraného dříví.
Dobrodružství nenechalo na sebe čekat. Na malé plachetnici, podobné té jejich, přijíždějí dvě děvčata v červených čapkách. Po vyjednávání se domluví, že budou mezi sebou bojovat, ale budou přátelé. Spojí se proti muži z hausbótu, kterého pojmenují "Kapitán Flint". Je to vlastně strýček Amazonek, sester Nancy a Peggy Blackettových. Ony už mu na jeho hausbótu něco provedly a nyní čekají, co podniknou dál.
Příběh Vlaštovek a Amazonek je napínavý, zajímavý, pořád se něco děje.
Ransomovky mám doma, průběžně je čtu jednu po druhé vždy po několika letech, když mám znovu na jejich dobrodružství chuť.
Zase přišla ona chvíle, a byla dokonce právě při ruce. Kdysi jsem ji dostal od vzácné "paní knihovní," fanynky A.R.
Tu moji někdo tehdy přinesl do knihovny po tom, co mu děti odrostly. Mám ji zařazenu mezi ty, kterých si nejvíce vážím.
Je pro mne studánkou křišťálově čisté vody, ze které se čas od času potřebuji maličko napít. Kniha krásně přibližuje dětskou fantazii a podnikavost. Je velice zajímavé pozorovat, jak autor pečlivě odlišuje rozdíly, které mezi dětmi v tomto směru v závislosti na jejich věku panují. To ale samozřejmě není tím pravým důvodem k tomu proč se k některým z autorových knih opakovaně navracím. Je to u mne spíše taková psychohygiena.
Kdykoliv dočtu, musím panu autorovi znovu moc, moc poděkovat.
Měl jsem ji kratičko i v originále. Pořídil jsem si ji za tehdy nemalý peníz. Nežli jsem dojel domů tramvají, tak mi neznámý cestující nabídl za ni dvojnásobek, a já podlehl. Snad si někdy udělám radost znovu.
Na tyhle knížky vzpomínám moc rád, ani nevím, kolik jsem toho z téhle série přečetl. Dnes už sice žádnou z nich nemám, ale dodnes si pamatuji, že to byly dvě party dětí, Vlaštovky a Amazonky a já jim záviděl život u vody a hlavně ty jejich plachetnice. A řekl bych, že právě tahle četba byla hlavním faktorem, který mě přivedl k nejkrásnějšímu ze sportů, k jachtingu. Protože který kluk - je-li to kluk a ne posera, by netoužil plout pod plachtami a objevovat nové světy?
Návrat do dětství, kdy jsem četla asi 2 díly, a až nyní jsem zjistila, že jich je celkem 12. Tento první jsem četla poprvé a aspoň vím, jak to vše začalo. A chytám se číst i další díly- Druhý jsem četla před 30 lety a měla jsem knihu pujčenou z knihovny. Nyní si jí chci sehnat, ale není to tak lehké. Knihu jsem začala číst v době úmrtí královny Alžběty ll. , o které v knize také je psáno. Autor knihu začal psát asi rok po jejím nástupu na trůn. Doporučuji i vašim dětem. Moje dítě to nechce číst.
Milá vzpomínka na dětství, díky Výzvě jsem všechny ,, ransomovky´´ vytáhla od dcery z knihovny. Byly moje nejoblíbenější, četla jsem je mockrát a ráda si přečtu celou sérii znova.
Všechny knihy o vlašťovkách a Amazonkách jsem hltal jako malý, a teď si je občas s nostalgiíí přečtu znova. Krásný oddech.
Tuhle knihu jsem četl v tom správném věku. Bylo mi asi 11-12 let. Ovšem ještě před ní jsem četl Velkou šestku. A už nic nebylo jako dřív. Dodnes je má nejmilejší z celé řady. No a po ní jsem se po shánění (bylo to v době hluboké totality) konečně dostal k Boji o ostrov. To byla fantazie. V duchu byly Vlaštovky a Amazonky moji nejlepší kamarádi. Časem se mi podařilo přečíst vše, co za komančů vyšlo. Do dnešního dne, jsou to moje z nejoblíbenějších dětských knih. Po revoluci jsem postupně sehnal vše. Mám je několikrát přečtené a rád se k nim vracím i v důchodovém věku a rád. Je velmi důležité dostat se k jakékoliv knize v tom správném věku. Třeba hodně knih z tzv. povinné četby se mi zalíbilo až v dospělém věku. Je dobré vést děti ke čtení, ale nenutit ho, jen doporučit nebo číst s ním. Jak se mu něco zalíbí, chytne se drápkem a bývá vyhráno. A pan Ransome (a nejen on) dokáže zaujmout i po skoro sto? letech. Mám ho prostě rád...
Skvělá kniha pro děti/o dětech, kde se vlastně nic moc nemuselo stát, aby to přeci jen bylo dokonalé léto na pustém ostrově, s kapitánem Flintem, papouškem a domorodci. Kdo někdy kdysi také jako Roger nebyl plachetnicí, která křižuje proti větru k mamince, protože plachta je přeci jenom plachta? O takovéhle prosté a přeci napínavé dobrodružství jsou dnešní děti ochuzené ustrašenými rodiči a koupenou, profesionály organizovanou zábavou.
Tato kniha mne nějakým záhadným způsobem minula, když jsem byla dítě ;-). A pravděpodobně by se mi tenkrát líbila ještě mnohem víc než teď. Má totiž všechno, o čem jsem - a určitě nejen já ;-) - kdysi dávno snila: velké dobrodružství na lodi, skvělé kamarádky (zde Amazonky), život na ostrově, souboj s piráty a ještě mnoho dalších báječných věcí! :-) Ke knize se toho snad ani moc napsat nedá (nerada bych totiž dopodrobna líčila jednotlivé zážitky Vlaštovek a jejich kamarádů), je výborně napsaná a pokud v sobě máte stále ještě duši mladého dobrodruha, určitě se vám bude líbit ;-). Na závěr tedy hodnotím plným počtem a určitě se časem k této autorově řadě ráda vrátím...
Tento příspěvek se týká všech ransomovek, které ilustroval Kamil Lhoták. V mém dětství byly ransomovky velmi populární a nesehnatelné. To už nyní neplatí - sehnal jsem si přes antikvariáty všechny "lhotákovské" i některé jiné. Zvláštní je ale, že se do těch "nelhotákovských" nějak nemohu začíst. Prostě mám dojem, že ten Lhoták je s Ransomem natolik srostlý, že bez něj to není ono.
Jinak dle mého názoru pro dětskou dobrodružnou literaturu je to naprostá špička. Co zde velmi cením (srovnávám naším Jaroslavem Foglarem):
1. Je tam více generací.
2. Jsou tam i děvčata, a to velmi akční a různých povah.
3. Perfektní zaintegrovanost dospělých. Prostě k dětem patří rodiče. Přestože jsou tam velmi dobrodružné scény, ochranná ruka dospělých je zde patrná, děti mají správnou míru dobrodružné volnosti a dospělí se jejich dobrodružství s tak akorát přiměřenou aktivitou účastní.
4. Dětská fantazie nemá chybu. Představa mořské pustiny u přiměřeně velkého jezera jehož pláže jsou pokryty turisty je vyřešena tím, že turisté jsou tuleni. Není to skvělé?
Letošní čtenářská výzva zapříčinila to, že jsem se vrátila do dětství. A že to tedy byl návrat!
Je to kniha, která mě okamžitě napadla, když jsem si téma výzvy přečetla. Boj o ostrov a vlastně všechny „ransomovky“ jsou prostě srdcovky. Neskutečně na mě dýchla nostalgie vlastního dětství, protože právě touto knihou jsme se jako děti dokonale inspirovali. Byla to taková naše „bible“. I na ten opuštěný ostrov se naše parta (pochopitelně bez rodičů) na tři dny vydala tábořit, a stejně jako v knize nás rodiče chodili jen sem tam navštěvovat a radit, „jak přežít v divočině“. Rozdíl byl jen ten, že náš ostrov byl jen obyčejný palouk v lese, protože potok s deseti centimetry vody, který znamenal široko daleko jedinou vodní plochu v našem okolí, plachtění prostě nedovoloval. My jsme prostě byli takové „vlaštovky a amazonky na suchu“.
Pokud bych některou knihu měla označit termínem „pohlazení po duši“, který tak nějak nemám moc ráda a nepoužívám ho, byla by to asi právě tato. Jinak totiž svoje nostalgické pocity při čtení asi vyjádřit nedokážu.
Netroufám si tvrdit, že tato kniha je tak moc zábavná a výjimečná i pro dnešní děti, myslím, že je to hodně generační záležitost, nicméně pro mě osobně je to jeden z klenotů dětské literatury.
Krásný návrat do dětství díky letošní čtenářské výzvě. Děkuji.
Už se těším, co bude na knihu říkat dcera, až k ní doroste.
Je fajn mít staršího bratra a občas zalovit v jeho knihovničce .-)) Díky tomu jsem objevila srdcovku svého dětství...
Tak tato kniha mi doma leží snad už 25 let (asi od mých 10 let) a nikdy jsem se k ní nedostala, nějak mě nelákala, myslela jsem, že to bude něco jako Ostrov pokladů. Nyní jsem jí vytáhla, že jí budu číst dcerám. A jsem z knihy unešená, chtěla bych být na místě Vlaštovek a zažívat jejich dobrodružství. Jak si dokázali vystačit jen se svou fantazií a tak si užít spoustu zábavy. No už máme vypůjčené další díly a asi se víc těším já než děti :-)
Štítky knihy
děti pro děti zfilmováno ostrovy dětský hrdina rozhlasové zpracování dětská dobrodružství plachtěníAutorovy další knížky
| 1959 |  Boj o ostrov |
| 1988 | Trosečníci z Vlaštovky |
| 1958 | Zamrzlá loď kapitána Flinta |
| 1964 | Holubí pošta |
| 1961 | Petr Kachna |
Pořád je to krásná kniha. I v dospělosti i po několikátém už přečtení.