Bokovky žárlivé paní aneb Vražda v muzeu

Bokovky žárlivé paní aneb Vražda v muzeu
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206922/bmid_bokovky-zarlive-pani-aneb-vrazda-v--206922.jpg 3 5 5

Venuše Churáčková je přesvědčená, že ji její muž podvádí s kustodkou městského muzea. Chce jej přistihnout „in flagranti“ v podezřele svítící budově muzea, avšak místo obou hříšníků ji čeká šokující překvapení: na podlaze ležící mrtvý ředitel muzea a prázdné místo na stěně výstavního sálu, kde měly viset obrazy mistra Vincence Nevyjela, jehož díla zdobí i pařížský Louvre. Souvisí krádež obrazů se smrtí ředitele? O jakých bokovkách občas mluvil muž Venuše Churáčkové? Kdo a jak se mohl dostat v noci do zamčené budovy muzea? Kdo rozehrál tu podivnou ruletu o obrazy milionové hodnoty, mezi jejímiž hráči byli i dědici slavného malíře, a dokonce i starosta města? Rozplést rébus, kdo na Churáčkových bokovkách nakonec vydělal, není pro detektivy opravdu peříčko.... celý text

Přidat komentář

konicekbily
03.05.2024 2 z 5

Námět nebyl špatný, ale provedení špatné a ještě horší styl psaní. Tuto knihu nečtěte!

ennlady
30.10.2020 1 z 5

Pro splnění Čtenářské výzvy je třeba někdy něco vydržet a tak jsem to přetrpěla, poctivě přečetla do poslední stránky. Uf! Příběh sám o sobě nebyl vcelku špatný, loupež, vražda, pašování obrazů, několik podezřelých, to by šlo. Ale jinak... nejenom to, že se vyprávění strašlivě vleklo a spousta stránek byla o ničem, ale nejhorší ze všeho byl opravdu styl psaní. Ten jazyk! Rádoby vtipně popisný a košatý, ale pro mě úmorný. Vyžadoval úporné soustředění a notnou dávku trpělivosti, protože jsem se mnohdy musela vrátit o odstavec zpátky, nedokázala jsem prostě udržet pozornost. Kdo četl, ví, o čem píšu. Od pana Košťála už nic číst nechci, stačilo.


RADOST
18.09.2014 2 z 5

Průměrný detektivní příběh z českého současného prostředí - tím je sympatická. Avšak celkovým zpracováním a stylem, bohatým na popisné věty s netypickou stavbou i často opakovanými přirovnáními, mně kniha stále více odrazovala. Podnětem ke čtení pro mně bylo hrdinovo příjmení Churáček, totožné s příjmením mých dávných známých. Ale příště budu tradičně vybírat četbu dle autora. Pravděpodobně už Josefa Košťála nevyhledám.