Čáp nejni kondor
Radka Vranková
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/287500/bmid_cap-nejni-kondor-TSP-287500.jpg
4
140
140
Autobiografická kniha písničkářky Radůzy obohacená o fotky ze soukromého archivu a MP3 jako bonus. Třináct autobiografických povídek o dětství svébytné písničkářky, muzikantky a textařky Radůzy přesvědčivě a s humorem načrtává realitu sklonku 70. let. Líčí dětství na venkově očima hubené svéhlavé holčičky, která už ve svých čtyřech letech má na život jasný názor, a jejím prostřednictvím vypráví historky rodinné i vesnické a vykresluje citlivý literární obraz svých prarodičů i rodinných peripetií. V povídkách s lapidárními názvy (Veranda, Kondor, Zavinovačka atd.) vykresluje babičku a dědu a především jejich venkovský způsob života - od všudypřítomného koloběhu: pouť, narozeniny, práce na dvoře, zabíjení králíků, nemoci psů, malé vesnické katastrofy, po nepodstatné detaily, které však dodávají textu naprosto hmatatelný rozměr a přenášejí nás do atmosféry vesnice, která dnes už v podstatě zanikla. Radůza vládne temperametním prozaickým talentem, který v tomto případě oživila i krajovým nářečím z východních Čech. A stejně jako ve svých písňových textech dokázala i zde vytvořit výborný koncentrát nabitý energií.... celý text
Přidat komentář
Sáhla jsem po knize, kterou už mám delší dobu doma, ale zatím jsem jí nečetla - a ejhle, jako bych četla příběh vlastního dětství !!! Tolik podobných nebo leckdy stejných zážitků, až mě u čtení mrazilo. Přenesla jsem se v čase, slyšela hlasy babičky a dědy, u kterých jsem trávila hodně času, cítila vůně jara, sušeného sena, vánočního cukroví a také pach mokrých psů, kteří byli mými největšími kamarády v mém tak trochu osamělém světě. Radůza vypráví svůj příběh ústy svého dětského já, což byla skvělá volba. Kniha je velice mile a vtipně napsaná, a díky věcnému dětskému vyprávění jsou i smutné zážitky odlehčené. Zkrátka moc pěkné čtení.
Písničky Radůzy mě tak nějak míjejí,nejsem jejím fanouškem, mám raději metalový alternativní kravál.
Možná i proto mě její vzpomínky na dětství až neuvěřitelně chytly za mé staré okoralé srdce, přenesly mě do dob mého dětství na vesnici, vzpomínek na babku, dědu, kterému jsem seděl na klíně a koukal na plamínek jeho zapalovače ,kravku,prase , zabijačky,slípky a slepičince.
Nádherná kniha, nádherné audio.Děkuji za doporučení a paní Radůze za neskutečný zážitek.
[audiokniha]
Radůza mě provází už mnoho let. Přešla jsem k ní zcela přirozeně po smrti Zuzany Navarové, která ji taky objevila...
Knihu mám z koncertu s Radčiným podpisem a četla jsem to jako máma dvou malých synů.
Teď, když jsem spokojená babička, mě jedna milá Mila (jako ta sušenka) obdarovala autorským čtením a já byla v sedmém nebi.
Kouzelný nadhled, humor, vtipné dvojsmysly, takové to teplo letního prázdninového krbu, co se dědí z generace na generaci jako rodinné stříbro.
Nemám to slovo ráda, ale v tomhle případě to nejde jinak, SRDCOVKA!
Naskakují mi desítky situací z vlastního dětství na Vysočině (stejně jako u Dědiny Petry Dvořákové) potom z dětství synů - třeba zabíjení králíků nebo zdravě drsnej děda...a teď startují vnoučata...
Balzám na nervy a teplé světlo do současné postní doby :o)
7/7
AUDIOKNIHA
***
Hudební tvorbu písničkářky Radůzy zas až tak moc neznám, ale její vzpomínky na dětství mě zaujaly velice. Při poslechu jsem si vzpomněla na své vlastní dětství a moje zážitky u babičky a dědy byly místy velmi podobné těm jejím.
Nostalgie level 100
Těžko špatně hodnotit takovou roztomilou knížku ale kdyby to nebylo od mé oblíbené Radůzy určitě bych ji minul.
Úplně mi ten styl neseděl. Ale jinak mám Radůzu ráda... Tak to bylo relativně příjemné zpestření.
V krátkých povídkách ožívá se směsí nostalgie a lehkého humoru autorčino dětství strávené na vesnici u babičky a dědy. Kouzelný výlet do minulosti, ve kterém snadno ožijí vaše vlastní vzpomínky. Stejně jako při poslouchání Radůziných textů, dýchne na vás lehkost vyprávění i hloubka prožitku.
Krásná, milá knížka. Vzpomínky na dětství u babičky a dědy ve východních Čechách.
Nádhera.
Prostě pohlazení po duši které jsem zrovna moooc potřebovala.
Ty svíticí korále měla moje babička taky,jen už nebyli na šňůrce,ale samostatně a moc jsme si s nima vyhráli.
Za mě by ta knížka mohla býl mnohem delší :).
Úžasná kniha.
Jeníkovice u Třebechovic pod Orebem, kde Radůza trávila své dětství u babičky a dědy.
Krásné ilustrace Dagmar Urbánkové.
Připomíná mi to tu lepší část mého dětství.
A to nářečí- zajíce, ....
Výborné.
(2011)
Nemá chybu. Jako by popisovala moje dětství.
Akorát neumím zabíjet mouchy po indiánsku - zastřelit je gumou :).
Ha, to zkusím!
Milé, příjemné čtení. Od první stránky jsem byla u své babičky a dědy na prázdninách.....jen to nářečí bylo jiné. Doporučuji jak dětem, tak dospělým.
Radůza je prostě čistá dušička, která mě zavedla do dětství, do vzpomínek na ty nejbáječnější dny strávené s babičkami a s dědou. Prosté, milé, poetické vyprávění, které jsme vlastně asi zažili u babiček a dědů všichni, jen Radůza to umí tak nádherně vyprávět, až se člověk přistihne, že tam u té její babičky a dědy je vlastně s ní.
"chce palčivě vyprávět ... o pocitech z trápení a radostí běžného života"
Říká si Radůza, dětství prožila tady u nás, ve východních Čechách, je velmi osobitá, skoro se mi chce parafrázovat Lewisovu Alenku v říši divů a říct o ní, že je "svoucí", protože, to ona opravdu je, svou "svoucnost" neztratila, a proto mě zaujala, a pak samozřejmě díky její hudbě, náladové hudbě s atmosférou vycházející z folklóru, ale taky třeba z atmosféry obyčejných pavlačových odrhovaček :-).
Povídky - příběhy z Radůzina dětství, byly posledním článkem mé letošní čtenářské výzvy - bylo to hezké zakončení, s příběhy vyprávějícími o hledání pevných bodů v životě, o vyrovnávání se s vlastními chybami a poznání, že většinu "trápení" si v životě způsobujeme sami. Radůza se vydala na cestu "volnosti" - a díky téhle knížce zjistíte ... co všechno tak musela "opustit", nebo prostě, nechat za sebou. Někde níže v komentářích jsem se dočetla, že to pro ní byla vlastně taková iniciační cesta ... a s tím docela souhlasím ... své prožitky, životní eskapády, vkládá do svých písňových textů, svou minulost (dětství), jak píše níže "malpet" vložila bez příkras, se vším dobrým i špatným, co se v životě děje, taky do téhle knížky. Radůza se nijak nesnaží "zavděčit" publiku, ani čtenářům ... ona prostě skládá i píše, protože se potřebuje něčeho zbavit, ale taky si něco připomenout, ... třeba šťastné místo ... bezpečný svět dětství :-).
Líbilo se mi to ... smutnoveselé osobité příběhy byly pěkným závěrem letošní čtenářské výzvy :-).
Ve stručnosti - milá kniha o dětství u dědečka a babičky. Bez příkras a se vším dobrým i špatným co se v životě děje.
Úžasné, bylo to jako nasednout na expres přímo do dětství :-) Prožila jsem kus dětství na vesnici a to, co popisuje Radúza (navíc ač dospělá, tak má tu schopnost, popsat prožitky očima dítěte) je mi důvěrně známé. Okamžitě se mi vybavily králičí kůže pověšené ve stodole, jak s babičkou sekáme pro káčátka kopřivy, štěrbák a mícháme to se šrotem. Moc milé čtení, i když místy hořkosladké.
Skoro až dětské povídání, nebýt občasných silnějších výrazů. Líbil se mi trochu melancholický nádech. Jako zpestření, například mezi detektivkami, je to velmi dobré.