Deník uprchlice
Oksana z Ukrajiny (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500106/bmid_denik-uprchlice-Te1-500106.png
4
136
136
Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že se vám celý svět obrátil vzhůru nohama. Do vaší země vtrhla vojska cizí armády a nic už nebude jako dřív. Vše se otřásá v základech a vás svírá strach – o život a budoucnost sebe sama, svých nejbližších, své země… To není synopse hollywoodského dramatu, ale bohužel tvrdá realita dnešní Ukrajiny a jejích obyvatel. Tato kniha je deníkem Ukrajinky, která stejně jako mnoho jiných v zoufalé situaci zvolila útěk a se svou osmiletou dcerou absolvovala strastiplnou cestu z Oděsy přes Lvov, Užhorod, Čop a Ostravu do Prahy.... celý text
Přidat komentář
Nejdřív jsem si nebyla jistá touto četbou, ale je zajímavé dozvědět se určité skutečnosti přímou účastnicí..........opravdu je to zvěrstvo a nechtěla bych to zažít. Už vůbec ne jako máma s malým dítětem.
Doporučuji všem škarohlídům.
Přečteno jen díky čtenářské výzvě. Jinak tyto knihy nerada čtu. Při pomyšlení, co bych dělala a jak bych se chovala já, mě nenapadaly vůbec žádné myšlenky.
Oksaně přeji jen to dobré a obdivuji jí.
Tato kniha je opravdovým příběhem Ukrajinky Oksany a její dcerky, která uniká před hrozbou války z Oděsy, kde žije a hledá možnost záchrany před strachem o život. Absolvuje strastiplnou cestu přes Lvov, Užhorod, Čop a Ostravu až do Prahy. Autorka cestu nakonec i díky svým českým přátelům zvládla a já ji obdivuji a přeji, ať se jí u nás dobře daří.
Kniha autorčiným subjektivním pohledem vypoví o válce víc, než novináři a reportéři. To proto, že se dotkne přímo duše čtenáře a nesjede jen po kůži. Navíc, když to není deník v pravém slova smyslu, ale spíš reflexe pocitů a zážitků. Na mysli mi při čtení vytanuly dvě věci - jak se připravit, až sem zase Rus pojede na dovolenou, a že konečně vidím, že sociální sítě opravdu k něčemu jsou. K vydýchání po přečtení jsem si pustil písničky Marien a vybavil si hodně pravdivé vyjádření Andrzeje Dudy: "Jsem připraven na to, že železná opona bude znovu spuštěna, pokud budeme mít za východní hranicí co do činění s agresivním státem, který chce zabíjet své sousedy, zabrat jejich území a odebrat jim svobodu. Ať si Rusko nechá svůj ruský svět pro sebe, jestli se Rusům líbí. Nám se nelíbí."
Uf. Během čtení jsem se několikrát přistihla, jak si říkám ,,Dopr*ele, tohle se fakt dělo! V tomhle století?!" Bylo mi strašně smutno, strašně. Pár stránek, kde se řešila opera a deset stránek pouze o jménech osobností, které mi nic neříkaly, byly zbytečné, ale to je to nejmenší. Je to naprosto neuvěřitelné. Válka. Bezmoc. Upřímně jsem tu bezmoc během čtení měla i já. Strach i paniku. Nedovedu si představit, že bych to měla zažít na vlastní kůži....
Kniha byla zajímavá, ilustrace velmi pěkné, akorát si myslím, že popis ubytování ve Vyšních Lhotách na Frýdecku byl příliš kritický. Nejednalo se o hotel, ale zajištění střechy nad hlavou pro lidí, prchající před válkou. Jinak přeji autorce a její dceři pěkný a spokojený život.
Těžko hodnotit tuto knihu... některé pasáže byly velmi dobré, jiné (festivaly, umění) mě moc nebavily. Při popisování strastiplného cestování mě až mrazilo, to se jinak nazvat nedá... vydýchaný vzduch ve vlaku, nedostatek pití, odtržení dcery v davu, nerozhodnost přátel. Samozřejmě mě napadalo, jak bych se zachovala já. A doufám, že nikdy nebudu v podobné pozici. Přeji autorce ať se jí u nás daří dobře.
Knihu jsem si přečetla díky výzvě. Líbily se mi ilustrace.
U čtení jsem si celou dobu říkala, co bych tak dělala já, kdybych se do této situace dostala. Co bych zabalila, kam bych šla,....
No nebylo mi úplně příjemně při těchto představách.
Poslechnuto za dopoledne. Jak bylo již zmíněno v komentářích, tyto příběhy brzy nahradí příběhy přežívších Holocaustu. Je to dobře, zvěrstva páchaná netvory by se měly uchovávat v paměti a bojovat proti nim.
Docela zajímavá kniha, která se celkem dobře čte. Je sice tak trochu poznat, že autorka není zkušená spisovatelka, ale přesto je její příběh zajímavý a svým způsobem strhující. I když jí tento osud určitě nikdo z nás nezávidí. Za sebe si opravdu nedokážu představit, jak bych se zachovala, kdybych musela v podstatě z hodiny na hodinu zabalit jen to nejnutnější pro sebe i pro rodinu a opustit všechno, co pro mne do té doby znamenalo domov... Oksana měla ovšem dost velké štěstí. Sice měla při svém útěku na starosti osmiletou dcerku, ale jinak se dokázala domluvit anglicky a také se jí díky tomu podařilo navázat cenné kontakty. Posléze se jí dokonce podaří za sebou dostat i své rodiče, kteří se jinak než ukrajinsky nedomluví. A sama Oksana a její dcerka se rychle v cizí zemi zabydlí a cítí se zde dobře... Některé pasáže v knize mi byly známé, protože autorka zde popisuje například scény, které jsem si přečetla již v tisku. Dávám tedy poctivé čtyři hvězdičky, kniha totiž nebyla úplně můj šálek čaje ;-). Ale jinak oceňuji autorčinu odvahu a přeji jí, aby se jí dařilo i u nás v České republice...
(SPOILER) Popis cesty z válečné oblasti byl celkem zajímavý, ale nijak překvapující. Oksana měla proti jiným velkou výhodu znalosti angličtiny. Ukrajinci se neučí ve škole žádný cizí jazyk a domluvit se s nimi je někdy opravdu oříšek. Ilustrace v knize se mi moc líbily.
Souhlasím se všemi komentářemi, co zde zatím jsou.
Nepředstavitelné, protože bych musela jednat podobně jako autorka, a vůbec nevím, zda bych to vše tak zvládla, ale je pravdou, že člověk, když musí, tak v sobě, už díky milovanemu dítěti či rodičům, partnerovi.... najde tolik síly, že ani neví, že ji v sobě má.
U knihy mi ukáplo pár slz, a kéž by se dostala i do rukou těch, co říkají, že tam válka není a nadávají..... však víte.....
I když válka už leze mnoha lidem na nervy, je dobré si tuto knížku přečíst. Válka se týká především obyčejných lidí, rodin, které rozdělila, dětí, kterým způsobila traumata... Oksana měla štěstí, že se jí podařilo uprchnout, mnozí ho bohužel neměli. Deník je autentickou výpovědí ženy, která se svou malou dcerkou utekla do Prahy. Není to lehké čtení, nejvíc mi bylo líto právě dětí. Určitě si to přečtěte.
Mezi pocity ze čtení této knihy jednoznačně převyšuje pocit smutku, smutku z toho jak je možné, že se nikdy neponaučíme jako lidstvo válkám předcházet a pak také provinilost, když si člověk uvědomí, jestli toho nedělal v této těžké době příliš málo. No ano, je zvláštní jak člověk dokáže úplně normálně žít svůj život a přitom se životy ostatních kolem něj mohou takto radikálně změnit...myslím, že je to kvůli té bezpečnostní bublině ve které člověk tak rád žije a raději si nevšímá toho co se děje kolem něj... a tak jsem si při čtení této knihy připadala. Jako někdo kdo měl po celou dobu této situace na očích a uších klapky a kdo si svou roční dávku dobročinnosti odškrtl tak, že na Ukrajinu poslal pytel s oblečením, které už stejně nikdy nevezme na sebe....pamatuju si ten pocit když jsme s rodinou přispěli právě do sbírky na pomoc ukrajině tím oblečením a několika dalšími věcmi, vybavuju si, jak heroicky jsem se v tu chvíli cítila a brala jsem to tak, že ted když už jsem něco udělala na Ukrajinu můžu s klidným svědomím přestat myslet....no a ted když jsem četla tu knížku, si říkám, jestli jsem se do toho nemohla víc vložit a pomoct někomu víc....
Každopádně dost už - díky této knize si člověk uvědomí jak moc je vlastně tato válka reálná a tragická stejně jako ty všechny před ní, zároven se dme pýchou nad těmi lidmi a Čechy co pomohli všem těm v nouzi . Je vidět, že sama autorka je velice umělecky založená žena, jelikož knížka je velmi dobře napsaná, čtivá což je pro čtenáře určitě velké plus. Největší poklona, ale patří samotné paní autorce, která v sobě dokázala najít sílu a rozhodnost v situacích, kdy ostatní ještě stále nevěřili tomu co se děje. Opravdu klobouk dolů.......velmi silná knížka.
Kniha je i přes nelehké téma velmi čtivá.
Svůj dej zaměřuje převážně na počátek války na Ukrajině, počínaje dnem 24.2.22 a popisuje počáteční zmatky, strachy a strasti na cestě z milované země.
Tato kniha je pro mne první vlaštovkou mnoha dalších, které jistě přijdou, a které budeme jistě brzy číst vedle těch o Holocaustu.
S těžkým srdcem nyní dočteno a nezbývá než doufat, že současné hrůzy brzy skončí.
Knihu by si podle mého názoru měl přečíst úplně každý, ať už máme kdokoliv představy a názory o dnešním politickém světě jakékoliv.
Štítky knihy
osudy lidí Ukrajina uprchlíci válka na Ukrajině (2022 - )
Deník uprchlice
Je to kniha na pár hodin a číst ji v den 1. výročí války bylo opravdu silné...