Dopisy Malých žen
Gabrielle Donnelly
Půvabná moderní variace na slavné Malé ženy Louisy May Alcottové přináší čtenářkám nejen příběh nových sester, ale zároveň s úctou, fantazií a láskou doplňuje, co mohlo v původním románu zůstat nedořečeno mezi řádky. Skrze dopisy prababičky Jo zjišťují tři moderní dívky, Emma, Lulu a Sophie, že jejich osudy se zase tolik neliší od prvních lásek a starostí proslulých sester Marchových, přestože je od sebe dělí propast téměř sto padesáti let.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
The Litle Women Letters, 2010
více info...
Přidat komentář
Řekla bych, že to není špatné čtení na léto, člověk se u ní i zasmál a dialogy byly energické, mělo to celkem spád, jen moc nemusím tyhle moderní pokusy navazování na klasická díla, většinou je to slabý odvar a trapná imitace, která postrádá onu kvalitu předlohy, tady to nebyl tak markantní příklad, ale myslím, že Malé ženy jsou bez konkurence.
Krásny ženský román z prostredia Londýna. O troch sestrách, dcérach jednej matky. A o záplave slov hodnej románu Anna zo Zeleného domu. Čítal sa mi však dobre, oddychovo, so šálkou čaju ako stvorený na zimné večery. Začal listom z roku 1888, napísaným prababičkou Jo a hneď ma chytil za srdce. Všetky listy od prababičky raz objavila jedna zo sestier (Lulu) na povale a následne sa tam pravidelne štverala po rebríku, len aby so svojou prababičkou prežívala radosť zo života a detí, radosť z lásky, sklamanie z ohrdnutia ... a popritom bežia príbehy všetkých sestier zo súčasnosti.
PS: nejaký úžasný citát som v nej nenašla ale jedno super porekadlo áno: ... "Ryba na kopci možná jednou zapíská."
Pěkná kniha, milý obsah. Jen jsem ji "nehltala", spíše jsem si ji vychutnávala po doušcích. Chyběla tomu trochu energie - dle mého soudu. Ale jinak milá kniha.
Nádherná knížka - propojení současnosti a minulosti. Odkaz na Malé ženy. Příjemný rodinný příběh.
Obvykle se takovým románkům pro ženské vyhýbám a raději sáhnu po něčem válečném :). Dopisy Malých žen jsem si půjčila v knihovně spíš ze zvědavosti, páč jsem viděla film Malé ženy a moc se mi líbil.
Kniha se čte velmi dobře, jako oddych od knih na vážnější téma je to četba příjemná. Co mi na ní ale vadí (a dávám proto jen 4 hvězdičky) jsou paradoxně ty dopisy! Vždy jsem je přeskočila a podle komentářů vidím, že nejsem jediná.
Děj příběhů Emmy, Lulu a Sophie se odvíjel vždy o pár stran dál zhruba tak, jak jsem očekávala.
...ale zfilmované by to coby komedie nemuselo být špatné :)
Tuto knihu jsem koupila jako dárek k Vánocům, ale pak na to nedošlo a knížka mi zůstala v knihovně...
Musím se přiznat, že mne kniha moc neoslovila - jedná se o moderní (z dnešní doby) román pro ženy, který vypráví příběh tří sester. Jedna z nich najde na půdě svých rodičů staré dopisy svých předků a začte se do nich...
Zcela upřímně říkám, že "staré dopisy" jsem automaticky přeskakovala jelikož na děj neměly žádný vliv. Kdyby v knize nebyly, nic by se nestalo... Kniha totiž mapuje cca rok života sester (jedna chystá svatbu, druhá neustále hledá práci a třetí čeká na svou velkou roli u filmu/v divadle).
Knihu jsem sice dočetla až do konce - občas se i zasmála, ale už se k ní nejspíš nikdy nevrátím - není důvod... Dopisy Malých žen nepřichází s ničím novým ani zajímavým...
Nechala jsem se zlákat velmi příznivými komentáři níže a logicky jsem čekala něco víc, což se bohužel nekonalo. Neříkám, že by byl špatný příběh nebo myšlenka knížky, ani neupírám čtivost, jde o to, že mi absolutně nesedly postavy. Ano několikrát bylo zmiňováno, že matka hlavních hrdinek byla v mládí asi zarytou bojovnicí za práva žen a hippísačka v jedné osobě, ale hlavní hrdinky samotné žijící v současné době na mě pod vlivem její výchovy vůbec nepůsobily nezávisle (jak bylo několikrát v knize zmiňováno) ale spíš trochu rozmazleně a nevychovaně. Kdykoli se sešli pohromadě, tak jejich rádoby vtipné dialogy na mě působily spíš jako když se baví tři puberťačky a ne tři dospělé mladé "nezávislé" ženy. Kolikrát mi připadalo, že autorka ani neví, co by svým hrdinkám měla vložit do úst za věty a dialogy působily trochu kostrbatě a nepřirozeně. Místy působily hrdinky spíš otravně... Jestli si takhle autorka představuje nezávislost tak asi máme káždá jiné představy o tomto pojmu, protože na mě naopak často působily spíš nevychovaně. Líbily se mi dopisové pasáže prababičky Jo, které si zezačátku držely úroveň ale ke konci už autorka (nebo překladatelka???) trochu některé pasáže obohatila moderními výrazy nebo osloveními a tím narušila to pomyslné kouzlo dob dávno minulých ... Nečetlo se to špatně ale pro mě osobně je to jen lehce nadprůměrné dílo.
Velice mile mne tato kniha překvapila. Počáteční obavy ryhle vystřídaly kladné pocity a na závěr jsem litovala, že kniha končí... :-) Kniha na mne harmonicky působila.
Řekla bych že na mě byla kniha až příliš pohádkově zakončená, ale čas strávený s ní, jsem si užila :)
Já souhlasím s muchomurkou:) Prostě nemám ráda, když někdo po stopadesáti letech napíše pokračování nějaké známé a úspěšné knížky. Tahle mě ale hrozně příjemně překvapila!! Je to pohodové a příjemné čtení, které také obsahuje nějaké to poučení stejně jako v Malých ženách.
Kniha se mi líbila. Je hodně veselá a optimistická. Příjemně se čte, dobře zpracované pokračování Malých žen. :)
Knížka se mi líbila, i když se obvykle vyhýbám pokračování nějakého úspěšného románu (nebo který na ně nějakým výrazným způsobem navazuje) od jiného autora než toho, který napsal původní dílo.Ale jsem ráda, že jsem tuto knihu dostala do ruky a přečetla. Do šedivého podzimu příjemné čtení, které mi zvedlo náladu :-)
Kniha se mi moc líbila, je trochu romantická a hodně optimistická, ale není to úplně pohádka, i když všechno dobře dopadne.
Je to příjemné oddechové čtení, které ukazuje, jak může fungovat velká otevřená rodina a zároveň přístup současných žen k rodinné historii. Pozitivní kniha.
První variace na "malé ženy" . Když srovnám dopisy a sestry Springovy , mám dojem že na drobné nuance čtu totéž. Nicméně kniha je milá a má spád.